Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
6 C 21/2021-33
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kuchaříkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 22 352,68 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 404,35 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 404,35 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení a částku 6 695,65 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 695,65 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 6 087,88 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 715,54 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 204,78 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 865,06 Kč od 21. 1. 2020 do 12. 2. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 460,71 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % z částky 3 404,35 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 865,06 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a částky 6 164,80 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 929,23 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 864,72 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 612,05 Kč od 21. 1. 2020 do 12. 2. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 916,40 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 6 695,65 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 7 612,05 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 404,35 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 404,35 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení a částku 6 695,65 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 695,65 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 6 087,88 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 715,54 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 204,78 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 865,06 Kč od 21. 1. 2020 do 12. 2. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 460,71 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % z částky 3 404,35 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 865,06 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a částky 6 164,80 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 929,23 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 864,72 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 612,05 Kč od 21. 1. 2020 do 12. 2. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 916,40 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 6 695,65 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 7 612,05 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu dvou smluv o zápůjčce uzavřených s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, dne datum smlouvu číslo dne datum smlouvu číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč (smlouva číslo) a ve výši 8 000 Kč (smlouva číslo) v hotovosti v den podpisu smluv. Poskytnutou zápůjčku číslo se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 804 Kč, sestávající ze součtu kapitalizovaných úroků za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 1 961 Kč (úroková sazba 29 % ročně), odměny za zpracování a doručení ve výši 2 436 Kč a odměny za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 2 407 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 823 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 10. 5. 2019. Žalovaný se poskytnutou zápůjčku číslo zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 804 Kč, sestávající ze součtu kapitalizovaných úroků za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 1 961 Kč (úroková sazba 29 % ročně), odměny za zpracování a doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3 081 Kč a odměny za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 762 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 823 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 1. 9. 2019. Nedílnou součástí smluv byly smluvní podmínky, před uzavřením jednotlivých smluv právní předchůdkyně řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, na zápůjčku číslo naposledy zaplatil splátku dne 1. 3. 2018, celkem uhradil částku ve výši 4 595,65 Kč. Na zápůjčku číslo žalovaný uhradil pouze částku 1 304,35 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo požadovat uhrazení zbývajících dlužných částek, konkrétně dlužnou jistinu ve výši 5 865,06 Kč a část poplatku ve výši 3 627,17 Kč (smlouva číslo) a dlužnou jistinu ve výši 7 612,05 Kč a část poplatku ve výši 5 248,40 Kč (smlouva číslo), a to marným uplynutím měsíční lhůty po úhradě poslední splátky. Původní věřitelka postoupila s účinností ke dni datum své pohledávky za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne, o čemž byl žalovaný písemně informován. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužných částek. Vzhledem k prodlení žalovaného požadovala žalobkyně přiznat též ve vztahu ke smlouvě číslo kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 715,54 Kč (úrok ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny 5 865,06 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 20. 9. 2018, po uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky, do 20. 1. 2020, kdy došlo k postoupení pohledávek), kapitalizovaný úrok ve výši 1 204,78 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 5 865,06 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 11. 5. 2019, kdy vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky, do 20. 1. 2020, kdy došlo k postoupení pohledávek), úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 5 865,06 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny 5 865,06 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Ve vztahu ke smlouvě číslo požaduje žalobkyně kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 929,23 Kč (úrok ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny 7 612,05 Kč který žalobkyně nárokuje za období od 20. 9. 2018, po uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky, do 20. 1. 2020, kdy došlo k postoupení pohledávek), kapitalizovaný úrok ve výši 864,72 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 7 612,05 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 2. 9. 2019, kdy vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky, do 20. 1. 2020, kdy došlo k postoupení pohledávek), úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 7 612,05 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny 7 612,05 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Žalobkyně se z jednání řádně omluvila a vyjádřila souhlas s jednáním v její nepřítomnosti. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), jednal v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 8 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti, což potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 6 804 Kč, který sestává z úroku ve výši 1 961 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 436 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 407 Kč. Zápůjčka byla splatná v 18 měsíčních splátkách po 823 Kč (resp. poslední splátka 813 Kč). Splátky byly vždy splatné nejpozději do konce následujícího měsíčního období. Výše výpůjční úrokové sazby činila 29 % ročně.
4. Z tabulky umoření ze dne 27. 1. 2020 bylo zjištěno, že na dluh ze smlouvy číslo ze dne datum žalovaný uhradil celkem šesti splátkami celkem 4 595,65 Kč, naposledy hradil dne 23. 10. 2018.
5. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 8 000 Kč, kterou žalovaný v hotovosti převzal, což potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 6 804 Kč, který sestává z úroku ve výši 1 961 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3 081 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 762 Kč. Zápůjčka byla splatná v 18 měsíčních splátkách po 823 Kč (resp. poslední splátka 813 Kč). Splátky byly vždy splatné nejpozději do konce následujícího měsíčního období. Výše výpůjční úrokové sazby činila 29 % ročně.
6. Ze zákaznické karty ze dne datum má soud prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřována z číslo obč. průkazu s platností do datum. Jako ověřené dokumenty byly zaškrtnuty kolonky OP, pracovní smlouva/ŽL, 3 složenky, výměr důchodu. Žalovaný uvedl v údajích o zaměstnání, že pobírá invalidní důchod. Ve finančních informacích je uvedeno, že pravidelný měsíční příjem žalovaného činil v průměru za poslední tři měsíce částku 10 391 Kč. Běžné měsíční výdaje se pak skládaly z interních splátek původní věřitelce ve výši 820 Kč, externích splátek zápůjček ve výši 850 Kč a odhadované měsíční výdaje byly vyčísleny na 6 300 Kč (celkem tak 7 970 Kč). Žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je rozvedený. Dále bylo v zákaznické kartě uvedeno, že žalovaný nevlastní automobil, nemá vyživovací povinnost k žádné osobě, má půjčku u jiné společnosti a nemá bankovní účet na vlastní jméno. Správnost těchto údajů žalovaný potvrdil čestným prohlášením a podpisem.
7. Z tabulky umoření ze dne datum má soud prokázáno, že na dluh ze smlouvy číslo ze dne datum žalovaný uhradil dne 21. 9. 2018 částku 1 143,02 Kč a dne 23. 10. 2018 částku 161,33 Kč Celkem tak uhradil 1 304,35 Kč.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že mezi společností právnická osoba a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovaným.
9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 14. 2. 2020 zaslána výzva k zaplacení dlužné částky a současně vyrozumění o postoupení pohledávek.
10. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020 -97, má soud za prokázané, že v odstavci 17 obsahuje právní názor Krajského soudu v Českých Budějovicích k právní úpravě zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
11. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 28. 1. 2021 a podacího lístku k této výzvě má soud prokázáno, že žalovaný byl výzvou odeslanou dne 29. 1. 2021 upozorněn na prodlení s úhradou závazků ze smlouvy o zápůjčkách číslo číslo byl vyzván ke splacení zbývající částek zápůjček a souvisejících poplatků, nejpozději do 12. 2. 2021 na účet žalobkyně.
12. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
17. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
18. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
19. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
20. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
22. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětné smlouvy o úvěru byly mezi žalobkyní a žalovaným uzavřeny platně, a to s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením těchto smluv o úvěru dostatečně a odborným způsobem zkoumala schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávané úvěry splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že předmětná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.
23. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
24. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
25. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnuté zápůjčky ve výši 8 000 Kč zaplatit vždy celkem 14 804 Kč. K úvěru ze dne datum žalobkyně soudu nepředložila jediný důkaz, kterým by prokazovala dostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného, když soudu nezaslala ani jí označenou zákaznickou kartu ze dne datum a jelikož se k jednání nedostavila, nemohl soud žalobkyni poučit v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o.s.ř. o tom, jaké skutečnosti je třeba doplnit a prokázat, aby byla ve sporu procesně úspěšná. Z předložené zákaznické karty k úvěru ze dne datum je zřejmé, že společnost právnická osoba při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala formálně a spokojila se s tím, že v zákaznické kartě uvedené informace žalovaný stvrdil svým čestným prohlášením a podpisem. K uvedeným informacím nepředložila žalobkyně žádné doklady, nepředložila ani výměr invalidního důchodu, ani případně složenky, ze kterých by byl potvrzen příjem žalovaného. Zároveň soud upozorňuje na to, že informace uvedené v zákaznické kartě jsou nevěrohodné, neboť žalovaný deklaroval zcela minimální příjmy navíc v podobě invalidního důchodu, které nebyly soudu nikterak prokázány, zároveň nebylo ani prokázáno, že by původní věřitelka řádně zjišťovala a ověřovala nijak nespecifikované výdaje žalovaného uvedené pouze ve výši 6 300 Kč. Navíc bylo v kartě zaznamenáno, že žalovaný již v té době splácel jiný dluh částkou 820 Kč měsíčně u původní věřitelky (zřejmě úvěr ze dne datum) a další dluh u jiného subjektu než u právní předchůdkyně žalobkyně částkou 850 Kč měsíčně. Výdaje zaznamenané v zákaznické kartě působí podhodnoceně. V této souvislosti je třeba zohlednit i to, že průměrný občan (a tedy i spotřebitel) nedokáže disciplinovaně a dlouhodobě hospodařit s finančními prostředky v rozsahu životního minima. Životní minimum představuje rámec pro zajištění nejzákladnějších potřeb (nezahrnuje navíc náklady na bydlení) a to spíše pro přechodné období, rozhodně se nemůže jednat o částku, kterou by člověk potřeboval pro všední, běžný a průměrný způsob života. Navíc je zřejmé, že žalovaný měl v době uzavírání smluv další závazky, což mělo být pro právní předchůdkyni rovněž důvodem k tomu prověřovat úvěruschopnost žalovaného o to pečlivěji. Původní věřitelka tak nepostupovala s odbornou péčí, když poskytla žalovanému úvěry, aniž by řádně zkoumala jeho schopnost úvěry splácet, navíc je z žalobkyní poskytnutých údajů patrné, že finanční situace žalovaného byla v obou posuzovaných případech neuspokojivá. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
26. Soud ještě doplňuje, že žalobkyní předložený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích není pro zdejší soud právně závazný, v dané věci bylo postupováno podle zákona č. 257/2016 Sb. a dále bylo výše již zhodnoceno, že ani z údajů, tak jak jsou v zákaznické kartě zaznamenány, nemohla mít původní věřitelka s odbornou péčí za to, že bude žalovaný schopen poskytnuté úvěry řádně splácet.
27. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zcela nedostatečně. Soud proto obě smlouvy o úvěru posoudil jako neplatné podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částky, které mu byly poskytnuty na základě neplatných smluv a které dosud nesplatil.
28. Z dokazování vyplynulo, že v případě smlouvy číslo byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč, přičemž uhradil pouze 4 595,65 Kč. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vrátit 3 404,35 Kč (8 000 Kč – 4 595,65 Kč).
29. V případě smlouvy číslo byla žalovanému rovněž poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč, žalovaný dosud uhradil částku 1 304,35 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobkyni částku ve výši 6 695,65 Kč (8 000 Kč – 1 304,35 Kč).
30. Soud proto žalobě vyhověl toliko co do částek 4 595,65 Kč a 6 965,65 Kč, kdy rovněž uložil žalovanému zaplatit žalobkyni tyto částky spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to od 13. 2. 2021 do zaplacení, neboť ve výzvě podle § 1958 o.z. ze dne 28. 1. 2021 byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dluhu do 12. 2. 2021.
31. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětných smluv. Lhůta pro splnění povinností uložených tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř.
32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. Náhrada nákladů řízení by v poměrné výši příslušela žalovanému, nicméně tomu v řízení žádné náklady nevznikly, a proto nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.