Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
21 C 32/2021-25
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Šubovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 39 924 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 000 Kč za období od 25. 7. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 30 924 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 992,42 Kč a úroku ve výši 20,08 % ročně z částky 27 215,73 Kč za období do 15. 6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 472,99 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 27 215,73 Kč za období od 15. 6. 2018 do 24. 7. 2018 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 215,73 Kč za období od 25. 7. 2018 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 000 Kč za období od 25. 7. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 30 924 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 992,42 Kč a úroku ve výši 20,08 % ročně z částky 27 215,73 Kč za období do 15. 6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 472,99 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 27 215,73 Kč za období od 15. 6. 2018 do 24. 7. 2018 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 215,73 Kč za období od 25. 7. 2018 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 10. 2020 po žalované domáhal zaplacení částky
39 924 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce (společností právnická osoba) a žalovanou dne
30. 11. 2015. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 66 000 Kč, v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 30 924 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 14 268 Kč
s úrokovou sazbou ve výši 20,08 % ročně sjednanou v čl. 4 smluvních podmínek a odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 16 656 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit ve 22 měsíčních splátkách po 4 406 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 9. 2017, žalovaná nehradila splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Ke dni 13. 5. 2016 činila dlužná jistina částku 66 000 Kč a dlužný poplatek částku 30 924 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 žalobci a žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018. Na pohledávku bylo částečně hrazeno, a to celkem 57 000 Kč. Žalobce tak po žalované požaduje zaplacení jistiny ve výši
27 215,73 Kč, poplatku ve výši 12 708,27 Kč a dále úrok 20,08 % a úrok z prodlení. Dále žalobce k výzvě soudu doplnil tvrzení a uvedl, že právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr,
a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované
a zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne 30. 11. 2015. Ze zákaznické karty ze dne
30. 11. 2015 se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy, výplatních pásek a dokladů SIPO, současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení.
Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.
Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. o. s. ř. , protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
Ze smlouvy o zápůjčce ve spojení s tabulkou umoření soud zjistil, že právní předchůdce
žalobce – právnická osoba – poskytl žalované dne 30. 11. 2015 zápůjčku ve výši
66 000 Kč, a to na účet žalované č. bankovní účet, žalovaná se zavázala částku 66 000 Kč spolu s poplatkem (jednorázovým úrokem) ve výši 30 924 Kč vrátit ve 22 pravidelných měsíčních splátkách, a to 21 splátkách po 4 406 Kč a poslední splátce ve výši 4 398 Kč. Žalovaná žalobci zaplatila pouze částku 57 000 Kč.
Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná v této kartě uvedla, že její čistá měsíční mzda činila 20 000 Kč, dále uvedla další čisté příjmy domácnosti ve výši 25 000 Kč, dále uvedla výdaje
v celkové výši 16 400 Kč. Z této zákaznické karty dále vyplývá, že právní předchůdce žalobce ověřil sdělené informace žalované z jejího občanského průkazu, pracovní smlouvy, výplatních pásek a dokladu SIPO. Z doložených dokladů tak vyplývá, že další tvrzený čistý příjem domácnosti žalované ve výši 25 000 Kč nebyl žalovanou nijak doložen, z ověřených dokumentů nevyplývá.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení se seznamem pohledávek a s oznámením o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdce žalobce dne 14. 6. 2018 pohledávku za žalovanou postoupil žalobci a postoupení pohledávky žalované oznámil, v oznámení
o postoupení pohledávky žalovanou vyzval k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalobce vyzval dne 2. 1. 2019 opětovně žalovanou k vrácení dluhu ve lhůtě do 9. 1. 2019.
O skutkovém stavu věci soud učinil závěr, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou jako spotřebitelkou dne 30. 11. 2015 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované dne 30. 11. 2015 finanční prostředky ve výši 66 000 Kč za poplatek ve výši 30 924 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr žalované jako spotřebitelce postupoval s obornou péčí, neboť řádně neposuzoval schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce žalobce
si neopatřil doklady o dalším tvrzeném příjmu žalované ve výši 25 000 Kč, vycházel pouze
z pracovní smlouvy a 3 výplatních pásek, tedy měl doložen pouze pravidelný měsíční příjem žalované ve výši 20 000 Kč, nikoli její další příjem ve výši 25 000 Kč. Žalované tak poskytl úvěr, ač její tvrzené měsíční výdaje činily 16 400 Kč a prokázané příjmy 20 000 Kč, přičemž měsíční splátka měla činit 4 406 Kč, tedy doložené příjmy nedosahovaly předpokládaných výdajů žalované. Právní předchůdce žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 postoupil pohledávku žalobci, žalované postoupení pohledávky oznámil a vyzval ji k zaplacení dluhu. Žalobce žalovanou opětovně vyzval k zaplacení dluhu upomínkou ze dne 2. 1. 2019.
Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o úvěru vystupovala v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona číslo o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ), a to ve znění platném do 30. 11. 2016, neboť žalobce poskytl finanční prostředky žalované dne 30. 11. 2015. Dále soud věc posoudil dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném znění (dále jen o.z.).
Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.) plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
Soud dospěl k závěru, že žalobce jako věřitel při poskytování úvěru žalované jako spotřebitelce nepostupoval s odbornou péčí, neposoudil náležitě schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, proto je smlouva o zápůjčce uzavřená mezi účastníky dne 30. 11. 2015
dle § 9 odst. 1 ZoSÚ neplatná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná od právního předchůdce žalobce převzala částku 66 000 Kč, a to na účet č. bankovní účet. Právní předchůdce žalobce v souladu s § 1879 o.z. postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Žalovaná neprokázala,
že by žalobci nebo jeho právnímu předchůdci celou dlužnou částku vrátila, žalovaná vrátila pouze částku 57 000 Kč. Soud proto v souladu s § 2993 o.z. žalované výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost vrátit žalobci zbývající částku, tedy částku 9 000 Kč O povinnosti žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády
č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném od 1. 1. 2014. Žalobce žalovanou vyzval k zaplacení dluhu dopisem ze dne 14. 6. 2018 podaným k poštovní přepravě dne 13. 7. 2018, a to ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. Žalované se tak výzva do její dispozice mohla dostat nejdříve dne 14. 7. 2018, lhůta 10 dní k zaplacení uplynula dne 24. 7. 2018, splatnost dluhu tak nastala dne 24. 7. 2018 a od 25. 7. 2018 je žalovaná v prodlení.
Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku, tedy v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení poplatku ve výši 30 924 Kč a smluvního úroku, zamítl. Jestliže je totiž smlouva o zápůjčce uzavřená dne 30. 11. 2015 neplatná, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba poplatků a ani smluvního úroku. Žalobci tak nevznikl nárok na jejich zaplacení. Soud dále žalobu zamítl v části úroků z prodlení za dobu, za kterou nebyla žalovaná
v prodlení.
O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná měla ve věci větší úspěch, žádné náklady řízení jí však dle obsahu spisu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
Lhůtu k plnění ve výroku I. tohoto rozsudku soud stanovil v zákonné lhůtě tří dnů (§ 160 odst. l o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.