Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 221/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 2003, sp. zn. , byl obviněný Ing. A. B. uznán vinným trestným činem zatajení věci podle § 254 odst. 1 tr. zákona, za který byl podle § 254 odst. 2 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 a půl roku. Podle § 53 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen peněžitý trest ve výši 100.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zákona mu byl pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. zákona mu dále byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným manželům Z. V. a Š. V. , částku 726.620,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu pak byli poškození Z. a Š. V. odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že poté, co dne 9. 2. 1998 v P. byly pochybením Katastrálního úřadu v P. převedeny na manžele Ing. A. a B. B. nemovitosti: budova občanské vybavenosti – prodejna potravin, budova občanské vybavenosti – sklad a dále parc., zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v P., pro k.ú. S. u P., obec S., v hodnotě 726.620,- Kč, kteréžto manželé Z. V. a Š. V. poskytli jako zajištění půjčky ve výši 300.000,- Kč, kterou dle smlouvy o půjčce získali od manželů Ing. A. a B. B., se splatností 60-ti dnů, kdy o převodu vlastnického práva se obžalovaný Ing. A. B. dověděl dne 13. 3. 1998, tedy ještě ve lhůtě splatnosti půjčky, neučinil obž. Ing. A. B. ničeho pro nápravu pochybení katastrálního úřadu a ani poté, co byla půjčka poskytnutá manželům V., v termínu a v plné výši vrácena, a to dle požadavku Ing. A. B. na účet, vedený u B. H. a.s. na jméno jeho bratra J. B., přestože dle dohody byl povinen společně se svojí manželkou po uhrazení půjčky odstoupit od kupní smlouvy týkající se výše uvedených nemovitostí, takto neučinil a uvedené nemovitosti dne 4. 5. 1998 kupní smlouvou ve formě notářského zápisu převedl společně se svojí manželkou na obec S. za částku 800.000,- Kč.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval dne 4. 11. 2003 ve veřejném zasedání Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci. Ten svým usnesením sp. zn. podle § 256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Olomouci dovolání, ve kterém napadá výroky soudů obou stupňů v celém rozsahu, přičemž se odkazuje na dovolací důvody dle § 265b odst. 1 písm. b) a g) tr. řádu.

Dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu spatřuje v pochybnostech o nepodjatosti a nestrannosti vyloučeného orgánu týkající se soudce Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci JUDr. J. M. Je toho názoru, že tento soudce měl být z důvodů, které podrobně v odůvodnění svého dovolání vysvětluje, vyloučen z projednávání věci a jestliže se tak nestalo, má za to, že jako odsouzený byl dotčen na svých právech.

Existenci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu odůvodňuje tím, že dle jeho názoru z provedeného dokazování nevyplynulo naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zatajení věci. Zejména vyslovuje názor, že nebyla naplněna skutková okolnost, že k převodu vlastnického práva k nemovitostem došlo bez přivolení manželů V., resp. proti jejich vůli či souhlasnému projevu vůle. K tomu uvádí, že samotná kupní smlouva neobsahuje žádnou odkládací podmínku, která by bránila převodu nemovitostí, či podmínku odkladu účinnosti kupní smlouvy a že tedy převod nesplňuje pojmové znaky zatajení věci. Jako podpůrný argument uvádí, že pro stejný skutek byla obviněna i manželka obviněného, která však byla na základě stejné skutkové situace obžaloby zproštěna.

V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí obou soudů a všechna další rozhodnutí na ně navazující a aby věc vrátil

státnímu zástupci k došetření, popřípadě aby zrušil usnesení odvolacího soudu pro podjatost soudce.

V textu dovolání také navrhuje, aby bylo rozhodnuto o odkladu výkonu peněžitého trestu a o výkonu náhrady škody do doby rozhodnutí o dovolání. K této žádosti ovšem není připojen odpovídající návrh předsedy senátu soudu prvního stupně učiněný podle § 265h odst. 3 tr. řádu.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten konstatuje, že dovolání je zčásti podáno mimo rámec použitých dovolacích důvodů, neboť napadá hodnocení důkazů v rámci skutkových zjištění soudů a tato zjištění zpochybňuje. V této části je tedy nutno dovolání považovat za dovolání podané z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v § 265b tr. řádu.

Tu část dovolání, ve které obviněný vznáší námitky v souladu s uplatněnými dovolacími důvody, označuje za zjevně neopodstatněnou, a to jak pokud jde o námitku směřující k podjatosti soudce uplatněnou v rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, tak i pokud jde o námitky proti právnímu posouzení v rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Z tohoto důvodu navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod však nelze uplatnit, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. V posuzovaném případě je zcela zjevné, že u soudce JUDr. M nebyly dány žádné závažné důvody, pro které by měl buď s ohledem na jeho poměr k projednávané věci nebo s ohledem na jeho poměr k osobám uvedeným v ustanovení § 30 odst. 1 tr. řádu být vyloučen z projednávání věci z toho důvodu, že by mu takové okolnosti bránily ve věci nestranně a objektivně rozhodnout. Nelze tedy akceptovat námitku dovolatele, že měl být údajně dotčen na svých právech.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje mimo jiné v nedostatečném skutkovém zjištění, v nesprávném hodnocení provedených důkazů a tedy v tom, že podle jeho názoru nebyla jeho vina trestným činem zatajení věci náležitě prokázána v průběhu dokazování, resp. že nebylo prokázáno naplnění znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu. Námitky v této části tedy směřují proti hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný se tedy v této části cestou dovolání domáhá nepřípustného přezkoumání učiněných skutkových zjištění.

V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

Pokud jde o námitku dovolatele týkající se možného použití jiné právní kvalifikace jeho jednání, (konkrétně dle § 250 tr. zákona), jde o námitku zjevně neopodstatněnou. V posuzovaném případě byla dle přesvědčení Nejvyššího soudu použita právní kvalifikace odpovídající učiněným skutkovým zjištěním, vyjádřeným v tzv. skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku. V této skutkové větě není popsáno žádné podvodné jednání obviněného, které by předcházelo povolení vkladu vlastnického práva k v rozsudku označeným nemovitostem. Konečně dovolací soud považuje za nutné konstatovat, že i v případě opodstatněnosti takové námitky by muselo být dovolání odmítnuto, neboť s ohledem na trestní sazbu uvedenou v ustanovení § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona by šlo o změnu napadeného rozhodnutí v neprospěch obviněného (265p odst. 1 tr. řádu). Lze tedy uzavřít, že v posuzované věci k pochybení ohledně právní kvalifikace jednání obviněného nedošlo.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podané dovolání je zčásti podáno z jiného důvodu, než z důvodu stanoveného zákonem (část, ve které obviněný brojí proti skutkovým zjištěním). V této části tedy nebylo a nemohlo být věcně přezkoumáváno. V části, kde dovolání použitému dovolacímu důvodu odpovídá, pak jde o dovolání zjevně neopodstatněné.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je v přezkoumatelné části zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného Ing. A. B. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poněvadž návrh na odklad rozhodnutí podal dovolatel a nikoliv předseda senátu soudu prvního stupně, jenž je k tomu v souladu s ustanovením § 265h odst. 3 tr. řádu oprávněn, nebylo zapotřebí rozhodnout o tomto návrhu samostatným výrokem. Předmětnou část podání dovolatele lze proto považovat pouze za podnět k postupu podle § 265o odst. 1 tr. řádu, pro který však Nejvyšší soud neshledal podmínky.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 14. dubna 2004

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h