Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 231/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 10. 2002, sp. zn. , byl obviněný N. B. A. J. uznán vinným jednak trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d), e) tr. zákona, jednak trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zákona, za které byl odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zákona a § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 26. 8. 2002 v době kolem 13.30 hodin v P., v Pizzerii odcizil kabelku poškozené občance Dánska J. B. C., kabelku v níž byly kromě osobních dokladů poškozené platební karty VISA, obě na jméno poškozené a s kabelkou utekl a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. pravomocně odsouzen pro dvojnásobný trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců s podmíněným odkladem na dva a půl roku.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal jak obviněný, tak v jeho neprospěch i státní zástupce odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 3. 12. 2002 Městský soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. z podnětu odvolání státního zástupce podle § 259 odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek doplnil o výrok, jímž se obžalovanému ukládá vedle trestu odnětí svobody podle § 57 odst. 1, odst. 2 tr. zákona i trest vyhoštění na dobu 5 roků. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto.

Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti rozsudku Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 dovolání, ve kterém napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, přičemž se výslovně odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a písm. j) tr. řádu. Obviněný tvrdí, že v jeho případě došlo jednak k nesprávnému právnímu posouzení skutku, spočívajícím v nesprávné právní kvalifikaci z hlediska skutkových zjištění, jednak k uložení trestu vyhoštění, který zákon v jeho případě nepřipouští a který byl uložen, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takový postup.

V odůvodnění svého dovolání tvrdí, že popis skutkových okolností ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku nemá oporu ve skutkových zjištěních, že nebyl proveden jediný důkaz, z něhož by bylo lze učinit jednoznačný závěr, že kabelku získal krádeží a že poškozené byla vůbec kabelka odcizena a že nedošlo ke ztrátě jiným způsobem. V důsledku toho vyslovuje názor, že se nabízela i řada dalších právních kvalifikací, jako např. zatajení věci či podílnictví.

Existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) a analogicky i § 265b odst. 1 písm. j) tr. řádu odůvodňuje poukazem na to, že je účastníkem azylového řízení, které dosud nebylo ukončeno, dále tím, že na území ČR žije již 4 roky se svou družkou A. H., s níž hodlal v době zadržení uzavřít manželství. Vyslovuje dále názor, že je splněna podmínka pro neuložení trestu vyhoštění spočívající v ustanovení § 57 odst. 3 písm. d) tr. zákona.

V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která především konstatuje, že obsah dovolání v části týkající se právní kvalifikace jednání obviněného jako naplnění skutkové podstaty trestného činu krádeže nenaplňuje použitý dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V části týkající se uložení trestu vyhoštění pak označuje dovolání jako zjevně neopodstatněné s tím, že argumenty dovolatele nelze akceptovat, resp. /v části, kde dovolatel odkazuje na ustanovení § 57 odst. 3 písm. d) tr. zákona/ vůbec přezkoumat, neboť jde o ryze formální odkaz bez jakékoli argumentace. Z uvedených důvodů státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v nedostatečném skutkovém zjištění, v neprovedení všech důkazů, v nesprávném hodnocení důkazů provedených a tedy, že podle jeho názoru nebyla jeho vina trestným činem krádeže náležitě prokázána v průběhu dokazování. Námitky v této části tedy směřují proti hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný sice tvrdí, že do úvahy přicházela i jiná právní kvalifikace, toto své tvrzení však odvozuje až od zpochybnění skutkových zjištění soudu; domáhá se tedy cestou dovolání nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně.

V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

V této souvislosti tedy Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání je podáno mimo rámec použitého dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a pokud by dovolání bylo podáno pouze v této části, muselo by být odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Pokud jde o tu část dovolání, ve které obviněný napadá výrok soudu o uložení trestu vyhoštění, Nejvyšší soud konstatuje, že obsah dovolání je sice v souladu s použitým dovolacím důvodem dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, zatímco odkaz dovolatele na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. j) tr. řádu není relevantní, neboť tento dovolací důvod se vztahuje výhradně na případy, kdy bylo uloženo ochranné opatření.

V části týkající se použitého dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu Nejvyšší soud shledal posuzované dovolání jako zjevně neopodstatněné. K tomuto závěru dospěl poté, co se neztotožnil s názorem obviněného, že v jeho případě nebyly splněny zákonné podmínky uložení trestu vyhoštění. K nenaplnění zákonných podmínek – narozdíl od názoru dovolatele – zjevně nejde, jestliže probíhá azylové řízení, které dosud nebylo ukončeno. Akceptace takového výkladu zákona by byla zjevně nepřípustnou extenzí ustanovení § 57 odst. 3 písm. b) tr. zákona. Nelze akceptovat ani názor obviněného, že zamýšlený sňatek měl soud zhodnotit jako překážku uložení trestu vyhoštění z důvodu zájmu na spojování rodin ve smyslu ustanovení § 57 odst. 3 písm. c) tr. zákona.

Odkaz dovolatele na ustanovení § 57 odst. 3 písm. d) tr. zákona je v odůvodnění dovolání použit bez jakékoli argumentace, ryze formálně a v nepřezkoumatelné podobě. V této části tedy dovolání není podáno v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu, neboť není řádně odůvodněno.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud má za to, že posuzované dovolání je zčásti podáno z jiného důvodu, než z důvodu stanoveného zákonem a v této části tedy nebylo a nemohlo být ani věcně přezkoumáváno. V části, kde dovolání použitému dovolacímu důvodu odpovídá, jde o dovolání zjevně neopodstatněné.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je v přezkoumatelné části zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného N. B. A. J. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 14. dubna 2004

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h