Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1000/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Vladimíra Velenského v právní věci žalobců A) H. H., s. r. o., zastoupené, advokátem, B) Ing. J. N., CSc., C) Mgr. J. N., D) M. P., E) M. V., všech zastoupených, advokátkou, proti žalované I. s. š. s. Č., zastoupené, advokátem, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovoláních žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. února 2002, č. j. -312, takto :

I. Dovolání se odmítají.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 24. 10. 2001, č. j. -291, „zrušil rozhodčí nález rozhodce J. Š. ze dne 17. 10. 1997, sp. zn. S-1/97, vydaný v řízení žalobců H.B., s. r. o., Č., N. 27, Ing. J. N., CSc. a Mgr. J. N., oba bytem T., B. 1807, M. V., bytem T., M. 2780 a M. P., bytem T., H. 2829, zastoupených procesním zmocněncem Ing. M. H., jednatelem společnosti s. r. o. H.-B., proti žalovanému I. s. š. s. Č., N. 59, o plnění ze smlouvy o sdružení ze dne 15. 12. 1995 a ze smlouvy směnné ze dne 1. 10. 1996 s příslušenstvím“, a rozhodl o nákladech řízení (jeho předchozí obsahově shodné rozsudky ze dne 17. 3. 1999, č. j. -125, a ze dne 26. 7. 2000, č. j. -217, byly zrušeny usneseními Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 7. 1999, č. j. -161, a ze dne 10. 1. 2001, č. j. -238, a věc vždy byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení).

Soud prvního stupně na základě provedených důkazů (výslechů svědků JUDr. J. Š., M. H., J. M., J. V., D., Ing. H., N., obsahem rozhodčího spisu, podacím lístkem ze dne 11. 8. 1997 s oznámením o výsledku reklamačního řízení, dopisem žalované ze dne 1. 9. 1997, notářským zápisem sepsaným dne 22. 3. 2000, sp. zn. , N 101/2000 – osvědčení J. N., výpisem z knihy došlé pošty s datem 12. 8. 1997) vzal za prokázané, že mezi žalobci a žalovanou byla uzavřena dne 15. 7. 1997 rozhodčí smlouva za účelem rozhodnutí sporu o plnění ze smlouvy o sdružení a smlouvy směnné, že rozhodcem byl jmenován JUDr. J. Š. a že rozhodčí jednání, k němuž byli účastníci pozváni, proběhlo dne 22. 8. 1997. Dále zjistil, že žalované před rozhodčím jednáním nebyla doručena žaloba a že byla s jejím obsahem seznámena až v průběhu rozhodčího jednání. Pokud žalobci tvrdili, že žalované byla žaloba před rozhodčím jednáním doručena, soud prvního stupně tomuto tvrzení neuvěřil. Výpověď svědka Š., že žaloba byla žalované před jednáním doručována dvakrát doporučeně poštou a dále Ing. H., vyhodnotil jako nevěrohodnou v porovnání se skutečnostmi, které vyplynuly z obsahu rozhodčího spisu. V něm totiž není doklad o doručení žaloby založen, a navíc je v něm výslovně uvedeno, že žaloba byla žalobci předložena pouze ve dvojím vyhotovení. Ani podacím lístkem ze dne 11. 8. 1997, z něhož vyplývá, že rozhodce JUDr. J. Š. téhož dne odeslal doporučeně žalované zásilku, nebylo prokázáno, že uvedená zásilka obsahovala žalobu a pozvání k jednání, neboť v knize došlé pošty žalované datumově navazuje na uvedený doklad o doručení poznámka ze dne 12. 8. 1997 o přijetí této zásilky označené jako oznámení o přijetí jmenování rozhodcem. Soud neuvěřil tvrzení svědka N., že si pamatuje obsah zásilky s doručenkou ze dne 11. 8. 1997 došlé žalované dne 12. 8. 1997, s odůvodněním že jej kontroloval, a to vzhledem k tomu, že svědek v uvedený den čerpal dovolenou (jak bylo zjištěno), a k notáři se dostavil až s odstupem tří let na výslovnou žádost jednatele žalobce A) Ing. H. Soud prvního stupně předně uzavřel, že se v posuzované věci jedná o případ, kdy povaha věci připouští uzavření smíru, tudíž rozhodčí smlouva je platná v souladu se , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, v platném znění (dále jen „cit. zákon“). Na základě zjištěného skutkového stavu dovodil, že žalované nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat (nebyla jí před prvním jednáním doručena žaloba, v důsledku čehož nemohla uplatnit námitky v rozhodčím řízení ve smyslu cit. zákona - tedy nejpozději při prvním úkonu v řízení týkajícího se věci samé), nebylo dodrženo pravidlo rovného postavení stran v rozhodčím řízení a žalované nebyla dána stejná příležitost k uplatnění jejích práv podle cit. zákona a podpůrně podle obecných zásad a ustanovení , , v platném znění (dále jen „ “). Za použití cit. zákona soud prvního stupně rozhodčí nález zrušil.

K odvolání žalobců Krajský soud v Českách Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. 2. 2002, č. j. -312, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Konstatoval, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou úplná a správná a zcela se ztotožnil i s jeho právním názorem na věc.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci B) až E) dovolání, jehož přípustnost opřeli o , a v něm uplatněný dovolací důvod označili výslovně odkazem na (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Konkrétně namítli, že odvolací soud shodně jako před ním soud prvního stupně (jehož skutková zjištění odvolací soud převzal) nesprávně vyhodnotil jednotlivé důkazy ve smyslu Dále podrobně rozvedli vlastní hodnocení provedených důkazů a na tomto základě předložili dovolacímu soudu verzi skutku tak, jak měla být podle jejich názoru správně zjištěna. Závěrem navrhli rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání také žalobkyně A), jehož přípustnost opřela o , a výslovně v něm uplatnila dovolací důvody podle a b/ (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Oběma soudům vytkla, že se neřídily zásadou zakotvenou v a dále konkretizovala, v čem spatřuje nesprávnost postupu soudu při hodnocení jednotlivých důkazů. Vyjádřila přesvědčení, že provedenými důkazy (zejména výpověďmi svědků Š. a N.) bylo prokázáno doručení žaloby žalované před prvním jednáním. Závěrem navrhla napadený rozsudek zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Pro úplnost je třeba uvést, že žalobkyně A) podala dovolaní pod svou původní obchodní firmou „H. B., s. r. o.“, jak byla v tu dobu zapsána v obchodním rejstříku; následně (dne 31. 12. 2002) došlo ke změně zápisu této obchodní firmy na „H. H., s. r. o.“ (ke dni 29. 11. 2000 došlo též ke změně zápisu, pokud jde o sídlo žalobkyně).

Vyjádření k dovoláním nebylo podáno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( a 2 ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku, a to u obou dovolání současně.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c/

Podle přípustnost obou dovolání v posuzovaném případě založena není, neboť soud prvního stupně svým v pořadí třetím rozsudkem, jenž byl potvrzen napadeným rozsudkem odvolacího soudu, nerozhodl jinak než v předcházejících dvou (zrušených) rozsudcích, tj. žalobě vyhověl a zrušil rozhodčí nález.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je podle spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tudíž výlučně důvod podle , jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Není jím naopak důvod, kterým je možno namítat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu je dovolací soud (s výjimkou určitých vad řízení) vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahové konkretizace, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelé napadli, resp. jejichž řešení v dovoláních zpochybnili.

V projednávané věci - jak je patrno z obsahů obou dovolání - je výtka nesprávnosti právního posouzení věci založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění. Ve skutečnosti tedy dovolatelé v dovoláních brojí proti skutkovým zjištěním, z nichž soudy vyšly při právním posouzení věci, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž byla čerpána skutková zjištění. Dovolatelé však přehlížejí, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, jsou-li dovolání již jinak - podle a b/ - přípustná ( ). Je-li přípustnost obou dovolání podle teprve zvažována, nemohou být námitky směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Jestliže tedy dovolatelé ve skutečnosti zpochybňují správnost (úplnost) skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vycházel i soud odvolací, a z okolností uváděných v dovoláních dovozují nesprávnost závěru o porušení zásady rovného postavení stran podle ustanovení , v platném znění, a tedy naplnění ustanovení cit. zákona, nemohou tyto námitky založit přípustnost obou dovolání podle Přitom k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), jakož i k vadám podle , a b/ a dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li obecně dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle nezakládají.

Se zřetelem k výše uvedenému dovolací soud dospěl k závěru, že obě dovolání nejsou podle přípustná, a proto je podle věty první a o. s. ř odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , 151 odst. 1 a za situace, kdy žalované podle obsahu spisu v této fázi řízení nevznikly prokazatelně žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobcům právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. dubna 2004

JUDr. Blanka Moudrá, v.r.

předsedkyně senátu