Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2619/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 5. prosince 2002, č. j. -291, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně (soudu prvního stupně) ze dne 25. května 2001, č.j. -262, (poté, co jeho předchozí vyhovující rozsudek byl odvolacím soudem zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení), jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 44.320,- Kč ve splátkách po 1.000,- Kč měsíčně a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a ve vztahu ke státu. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení mezi účastníky.

Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že žalovaná jako nájemkyně bytu, jehož pronajímatelem je žalobce, neplatila v letech 1993 – 1995 řádně a včas nájemné, že žalovaná dopisem ze dne 9.9.1991 žádala žalobce o odstranění postupující plísně na stěnách bytu a nadměrné vlhkosti s tím, že nehodlá dále platit nájemné za byt I. kategorie, dopisem ze dne 29.9.1991 urgovala předchozí žádost a opakovala, že nehodlá platit nájem za byt I. kategorie, dopisem z 2.8.1993 opakovaně upozorňovala na plíseň, žádala o odstranění závady a snížení nájemného od 1.10.1991, dopisem z 5.4.1994 konstatovala, že přes zateplování domu začátkem r. 1992 se závady v bytě neřešily, a to ani odstraněním závady, ani snížením nájmu, a dopisem ze dne 8.3.1995 odůvodňovala neplacení nájemného od ledna 1993 závadami v bytě uvedenými v předchozích dopisech, že podle znaleckého posudku výskyt plísní nelze odstranit pouze protiplísňovými nátěry, ale je nutné provést dodatečné vnitřní zateplení schodišťové stěny v prostoru kuchyně. Na základě posouzení uvedeného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně k závěru, že dopisy ze dne 9.9.1991, 29.9.1991 a 8.3.1995 nelze považovat za uplatnění nároku na slevu z úhrady za užívání bytu ve smyslu a násl. ve znění účinném do 31.12.1991, zatímco dopisy ze dne 2.8.1993 a 5.4.1994 lze podle obsahu vyložit jako uplatnění nároku na slevu z nájemného dle obč. zákoníku ve znění účinném od 1.1.1992 (dále jen „obč. zák.“). Uplatnit takovou slevu mohou i nájemci družstevních bytů, a to jedná-li se o déle trvající vady, přičemž musí jít o vady odstranitelné, které lze odstranit výlučně úpravami uvnitř bytu žalované, což v daném případě není splněno, neboť nestačí protiplísňové nátěry stěn v bytě, ale musí být provedeno zateplení schodišťové stěny u kuchyně, což představuje i vnější opravu mimo byt. Soud prvního stupně posoudil proto nárok na slevu jako bezdůvodný, takže žalovaná byla povinna zaplatit, a také v průběhu řízení zaplatila (eventuálně došlo k částečném zániku pohledávek žalobce kompenzací) nájemné a zálohy na úhradu za služby v plné výši. Z toho pak vyplývá, že měla zaplatit i poplatek z prodlení, jehož výše byla mezi stranami nesporná, a to ve smyslu obč. zák.

Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, ztotožnil se s jeho závěrem, že dopisy ze dne 9.9.1991 a 29.9.1991 jsou pro posouzení věci bez významu, za nesporné označil neplacení nájemného v době jeho splatnosti, obranu žalované založenou na uplatnění slevy z nájemného neshledal důvodnou, neboť dovodil, že z obsahu spisu se nepodává, že by žalovaná uplatnila zákonem stanoveným způsobem (§ 580 obč. zák.) vůči žalobci svou pohledávku z titulu slevy na nájemném k započtení, přičemž jedině tak by mohlo dojít k zániku práva žalobce na zaplacení poplatku z prodlení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná prostřednictvím zmocněnce, který není advokátem ani notářem, dovolání. Po poučení soudem prvního stupně žalovaná požádala o ustanovení zástupce, usnesením ze dne 1.9.2003 jí byl zástupcem ustanoven advokát a jeho prostřednictvím pak podala dovolání splňující zákonem stanovené formální náležitosti.

Přípustnost dovolání žalovaná dovozovala z ustanovení (dále jen „“) a uplatnila dovolací důvod uvedený v , tj. nesprávné právní posouzení věci, které spatřovala v tom, že věc měla být posouzena podle a 699 a nikoliv výlučně ve prospěch žalobce dle obč. zák., ač žalobce své povinnosti vůči předmětu nájmu zanedbával. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce ve svém vyjádření nesouhlasil s dovolacími námitkami žalovaného, ztotožnil se s posouzením věci soudy obou stupňů, vyjádřil pochybnost o přípustnosti dovolání a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) především shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a odst. 2 ).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c/

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.

Podle tohoto ustanovení není dovolání v dané věci přípustné proto, že napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil sice v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, kterým však bylo rozhodnuto ve věci shodně jako rozsudkem prvým.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.

Vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 (tzv. zmatečnostní vady), jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přípustnost dovolání nezakládají a lze k nim přihlédnout (pokud by jimi bylo napadené rozhodnutí skutečně postiženo) pouze v případě přípustného dovolání ( ).

V projednávané věci dovolatelka sice vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci (a v obecné rovině tak uplatňuje způsobilý dovolací důvod ve smyslu ), avšak její dovolací námitky směřují proti právním závěrům, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Odvolací soud totiž nezaložil svůj závěr o opodstatněnosti žaloby na tom, že by aplikoval výlučně ustanovení obč. zák. a nikoli též ustanovení a obč. zákoníku (jak mu vytýká dovolatelka), nýbrž na úvaze, že došlo-li k prodlení s placením nájemného (o čemž není sporu), žalobci vznikl nárok na úhradu poplatku z prodlení a žalovaná neučinila projev směřující k započtení svého nároku na slevu z nájemného. Jestliže je právní posouzení věci odvolacím soudem založeno na (dovoláním nezpochybnitelném) skutkovém základu a jestliže zároveň dovoláním není zpochybněno právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu skutečně spočívá, nelze dovodit přípustnost dovolání ani dle

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání žalované podle a jako nepřípustné odmítl.

Dovolatelka, jejíž dovolání bylo odmítnuto, je povinna nahradit žalobci náklady dovolacího řízení (, , a ). Náhrada sestává z paušální odměny advokáta ve výši 2.790,- Kč (, ., , ve spojení s , a , ve znění pozdějších předpisů) a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 75,- Kč ( a a 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 7. dubna 2004

JUDr. Miroslav Ferák, v.r.

předseda senátu