Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 308/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce Ing. J. K., zastoupeného, advokátkou, proti žalovanému D. D., zastoupenému, advokátem, o určení neplatnosti vyloučení z družstva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2002, č. j. -49, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2002, č. j. - 49, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. prosince 2001, č.j. -27, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10.12.2001, č.j. -27, kterým tento soud zamítl žalobu na určení, že vyloučení žalobce ze žalovaného družstva provedené dne 24.1.2000 a potvrzené členskou schůzí družstva dne 29.2.2000, je neplatné.

Odvolací soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že vzhledem k tomu, že žalobní návrh je formulován jako žaloba na určení, zda tu právní vztah je či není, soustředil se soud prvního stupně zcela správně nejdříve na vyřešení otázky, zda je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení dle (dále jen ).

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že za situace, kdy má obchodní zákoník v ustanovení § 231 odst. 4 speciální právní úpravu, není možno s úspěchem použít žalobu na určení, že vyloučení z družstva je neplatné. Dále pak odvolací soud uvedl, že soud není oprávněn přezkoumávat platnost usnesení členské schůze mimo řízení podle § 231 odst. 4 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) jinak než v rejstříkovém řízení o povolení zápisu skutečností vyplývajících z usnesení valné hromady do obchodního rejstříku, a tedy ani platnost rozhodnutí představenstva, které členská schůze svým rozhodnutím schválila. Právní zájem na požadovaném určení proto nemůže být dán.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení [ ].

V dovolání uvedl, že žalobce zahájil soudní řízení žalobou Krajskému obchodnímu soudu v Praze. Tento soud usnesením ze dne 23.5.2000, č. j. -4 vyslovil svoji věcnou nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 3 s odůvodněním, že se nejedná o vztah podřazený ustanovení v tehdy platném znění. Dovolatel tvrdí, že Krajský obchodní soud opominul ustanovení jj) kde se stanoví, že k rozhodování o návrhu člena družstva na zrušení rozhodnutí členské schůze o jeho vyloučení je příslušný krajský soud. Pokud pak soud vycházel z toho, že „naformulovaný žalobní petit“ nelze pod toto ustanovení podřadit, pak mohl využít ustanovení aa) Podle názoru dovolatele rozhodoval ve věci věcně nepříslušný soud.

Dovolatel tvrdí, že z toho, že žalobce podal žalobu u krajského soudu, lze dovodit, že chtěl upravit členství v družstvu v souladu s ustanovením § 231 odst. 4 obch. zák. I když je uvedené ustanovení specielním ustanovením, svou povahou se blížící určovací žalobě.

Dovolatel považuje za podivné, že soud rozhodl o „změně věcné příslušnosti“ (a na to žalobu posoudil podle ustanovení a ne podle ustanovení obch. zák.) bez toho, že by účastníky jakkoli poučil. Přitom sám žalovaný ve svém vyjádření ze dne 23.5.2001 uvádí, že žalobce podal žalobu na určení neplatnosti jeho vyloučení podle obch. zák.

Dovolatel spatřuje zásadní právní význam především v řešení otázky, zda rozhodnutí o žalobě na neplatnost vyloučení člena z družstva věcně nepříslušným soudem není taková vada řízení, kterou nelze odstranit. Zásadní právní význam spatřuje též v tom, zda může soud rozhodnout bez jakékoli komunikace se žalobcem o charakteru petitu žaloby tak, aby z toho vzniklo tzv. překvapivé rozhodnutí, ač samotný obsah žaloby jasně určuje typ daného sporu.

Dovolatel požaduje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání namítá, že se dovolací soud nemůže zabývat otázkou věcné příslušnosti soudu, neboť touto otázkou se odvolací soud ve svém rozhodnutí nezabýval a proti rozhodnutí krajského obchodního soudu o postoupení věci žalobce nepodal odvolání. Tvrdí, že z obsahu žaloby nevyplývalo, že jde o žalobu člena družstva „na zrušení rozhodnutí orgánu družstva o jeho vyloučení“.

Dále žalovaný uvádí, že otázka, nakolik mají soudy účastníka poučovat o podobě petitu, je otázkou judikatorně vyřešenou tak, že soud poučuje účastníky pouze o jejich procesních právech a povinnostech. V projednávané věci bylo ze žalobního petitu zřejmé, čeho se žalobce domáhá a rozhodnutí bylo materiálně vykonatelné. K otázce překvapivosti rozhodnutí žalovaný uvedl, že názor soudu na charakter žaloby byl zřejmý již z postoupení věci na obvodní soud.

Dovolání je přípustné podle ustanovení

V projednávané věci vylíčil dovolatel v žalobě skutkové okolnosti tak, že se jako oprávněný nájemce bytu č. 7 v domě č. 2149, J. 8 P. 3 (dále jen „byt“) stal zakládajícím členem žalovaného družstva a následně nájemcem uvedeného bytu. Dne 30.4.1996 uzavřel se žalovaným smlouvu, podle níž byl oprávněn byt krátkodobě pronajímat. Platnost této smlouvy nebyla nikdy písemně ukončena, ale žalovaný sdělil žalobci dopisem - výstrahou - ze dne 14.11.1999, že pronajímáním bytu porušuje stanovy družstva a že při opětovném porušení stanov družstva bude z družstva vyloučen. Následovalo rozhodnutí představenstva družstva ze dne 24.1.2000, kterým byl žalobce vyloučen z družstva a po jeho odvolání k členské schůzi tato dne 29.2.2000 jeho odvolání zamítla a vyloučení potvrdila. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedopustil jednání, na jehož základě byl z družstva vyloučen, soudí, že z družstva platně vyloučen nebyl a dovozuje, že má naléhavý právní zájem na určení neplatnosti vyloučení z družstva. Navrhuje vydání rozsudku, kterým soud určí, že jeho vyloučení z družstva je neplatné.

Dovolací soud uzavřel, že z vylíčení skutkových okolností v žalobě jednoznačně vyplývá, že se žalobce domáhá prohlášení usnesení, kterým členská schůze žalovaného potvrdila jeho vyloučení z družstva, za neplatné. Na tom nic nemění ani to, že žalobce dovozuje, že má naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Není povinností účastníka znát judikaturu, která dovodila (ačkoli to zákon výslovně nestanoví), že při žalobách na vyslovení neplatnosti rozhodnutí členské schůze družstva, které jsou určovacími žalobami svého druhu, nemusí oprávněné osoby prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Formálně se však žalobce žalobním petitem domáhá určení neplatnosti svého vyloučení (nikoli neplatnosti usnesení členské schůze). Pokud tedy měl soud, vzhledem k formulaci žalobního petitu, přes vylíčení skutkových okolností v žalobě, pochybnosti o charakteru žaloby, bylo jeho povinností vyzvat účastníka k odstranění vady podání spočívající v rozporu mezi skutkovými tvrzeními v žalobě a formulací žalobního petitu.

Jestliže odvolací soud takto nepostupoval a žalobce k odstranění vady nevyzval, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ].

Otázkou věcné příslušnosti soudu v projednávané věci se dovolací soud zabývat nemohl, neboť ta byla pravomocně vyřešena usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 23.5.2000, č. j. -4, kterým tento soud vyslovil svoji věcnou nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 3, proti kterému nepodal žalobce odvolání.

Protože odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), jeho rozsudek a spolu s ním ze stejných důvodů i rozsudek soudu prvního stupně podle věty za středníkem a odst. 3 věty druhé zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný ( věta druhá a ).

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( věta třetí ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 6. dubna 2004

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu