Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 111/2021
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 24 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 900 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 900 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplatit částku ve výši 11 100 Kč a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 985,21 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 900 Kč od 7. 12. 2019 do 17. 1. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 100 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 8 865,35 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 180,90 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 900 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 900 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplatit částku ve výši 11 100 Kč a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 985,21 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 900 Kč od 7. 12. 2019 do 17. 1. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 100 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 8 865,35 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 180,90 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 24 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 12. 5. 2016 s žalovaným smlouvu o půjčce číslo. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dle zákona o spotřebitelském úvěru, když zhodnotila požadované a získané informace od žalovaného. Tento byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Uvedené informace pak byly zaznamenány do karty zákazníka. Nad to žalobkyně uvedla, že ze smlouvy plyne, že žalovaný prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou půjčku a dále, že je schopen splácet předmětnou půjčku. Na základě výše uvedené smlouvy tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za půjčené peněžní prostředky úrok ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou na straně 1 smlouvy, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a z poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se veškeré výše uvedené částky zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 6. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný uhradil do postoupení pohledávky celkem částku 2 100 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, o čemž byl žalovaný písemně informován oznámením. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na postoupenou pohledávku ničeho neuhradil. Žalobkyně se tak domáhá uhrazení dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 9 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 985,21 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 865,35 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil, ač byl předžalobně upozorněn.
2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 15. 6. 2021, č.j. 4 C 111/2021 -14, nechť soudu mj. uvede, jakým konkrétním způsobem splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, nechť soudu předloží konkrétní listin y, ze kterých úvěryschopnost posuzovala. Žalobkyně ve svém doplnění žaloby ze dne 23. 6. 2021 uvedla stejné skutečnosti jako v již podané žalobě, nad to uvedla, že žalovaný pracuje jako sádrokartonář s měsíčním příjmem ve výši 19 000 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. Upozornila na existenci judikatury, podle které je dostatečné ověřit informace uváděné klientem pouze nahlédnutím do příslušných listin. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ani sama žalobkyně nedisponuje kopiemi dokladů žalovaného, neboť uvedené dokumenty předkládá žalovaný pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy. Na základě uvedených skutečností tedy právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. “) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu a své stanovisko nezměnila ani ve svém následném písemném doplnění žaloby. Žalovaný na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
5. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005 . Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným (sama žalobkyně uvedla, že jinými důkazy nedisponuje). Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení § 118a , odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není.
6. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:
7. Ze smlouvy o půjčce číslo včetně podmínek soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným byla dne 12. 5. 2016 uzavřena uvedená smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se pak zavázal vrátit částku ve výši 15 000 Kč spolu s poplatkem v celkové výši 11 100 Kč, skládající se z úroku ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník (žalovaný) prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a dále, že je schopen splácet předmětnou zápůjčku.
8. Z platební bilance žalovaného bylo jištěno, že žalovaný na uvedenou půjčku uhradil celkem 2 100 Kč.
9. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, má učňovské vzdělání. Bydlí v nájmu. Dále je zde uvedeno, že pracuje na hlavní pracovní poměr jako sádrokartonář u společnosti právnická osoba Jeho čistá měsíční mzda činní 19 000 Kč D8le uvedl, že na nájem hradí 10 500 Kč, výdaje na domácnost činní 4 500 Kč a dále hradí 250 Kč měsíčně na spoření/pojištění. Výdaje tak činní celkem částku 15 250 Kč. Uvedené skutečnosti pak měla právní předchůdkyně žalobkyně ověřit z pracovní a nájemní smlouvy.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, z podacího lístku ze dne 7. 1. 2020 žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Uvedená skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl odeslán dne 7. 1. 2020. Současně žalobkyně vyzvala žalovaného, nechť ji uvedený dluh uhradí do 10 dní ode dne obdržení dopisu.
11. Z předžalobní upomínky ze dne 22. 2. 2021 včetně podacího lístku má soud za prokázané, že byl žalovaný předžalobně upomenut.
12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. , vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to tak, že ji sám žalovaný ve smlouvě potvrdil, že je schopen řádně a včas zápůjčku splatit. Žalovaný je svobodný, má učňovské vzdělání. Bydlí v nájmu. Žalovaný pracuje na hlavní pracovní poměr jako sádrokartonář u společnosti právnická osoba Jeho čistá měsíční mzda činní 19 000 Kč. Jeho výdaje činní 15 250 Kč měsíčně a skládají se z nájemného ve výši 10 500 Kč, výdajů na domácnost ve výši 4 500 Kč a dále z částky ve výši 250 Kč měsíčně na spoření/pojištění. Žalovaný na výše uvedený dluh uhradil celkem 2 100 Kč. Následně došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl žalovanému odeslán dne 7. 1. 2020. Současně byl vyzván k úhradě dlužné částky, a to do 10 dní ode dne doručení výzvy.
13. Při právním posouzení soud vycházel z § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
14. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
15. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1 zákon č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění do 30. 11. 2016 (dále také„ zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
17. Podle § 9 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
18. Podle 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
19. Podle § 1968 věta prvá o.z,, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
20. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 12 900 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce (právní předchůdkyně označila předmětnou smlouvu o půjčce, nicméně má soud za to, že dle jejího obsahu se jedná o smlouvu o zápůjčce). Ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru (ve smyslu § 2 odst. 1 uvedeného zákona je za spotřebitelský úvěr považovaná i smlouva o půjčce) neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posuzovala bonitu žalovaného úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě. Zde je uvedeno, že žalovaný pracuje na plný úvazek s příjmem ve výši 19 000 Kč. Uvedené si právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřit z výplatních pásek a pracovní smlouvy, nicméně tyto listin y žalobkyně soudu na výzvu nedoložila. Uvedla, že předmětnými listinami nedisponuje ani žalobkyně, ani právní předchůdkyně žalobkyně. Soud tedy nemohl uvedené skutečnosti ověřit. Dále je v kartě uvedeno, že žalovaný má odhadované měsíční výdaje za domácnost ve výši 4 500 Kč, dále hradí nájem ve výši 10 500 Kč a částku 250 Kč na spoření/pojištění. K tomu soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně například nikterak nelustrovala žalovaného v registru dlužníků. Soud tedy uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala majetkové poměry žalovaného ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud má tak za to, že právní předchůdkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
21. S ohledem na to, že bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti v den podpisu smlouvy částku ve výši 15 000 Kč na základě neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 12. 5. 2016, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen vydat podle 2991 odst. 1 o.z. Na druhou stranu žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil částku ve výši 2 100 Kč, žaloba je tak důvodná co do částky 12 900 Kč (rozdíl mezi poskytnutou částkou 15 000 Kč a uhrazenou částkou 2 100 Kč). Žalobkyně je oprávněna požadovat po žalovaném výše uvedenou částku, když předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni ve smyslu § 1879 a násl. o.z. Soud proto vyhověl požadavku žalobkyně pouze částečně, a to co do částky ve výši 12 900 Kč. Soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení z této částky, a to za období od 18. 1. 2020 do zaplacení podle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení v zákonné výši, avšak vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu poprvé dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl žalovanému odeslán dne 7. 1. 2020. V dopise pak žalobkyně stanovila 10 denní lhůtu k zaplacení, která uplynula dne 17. 1. 2020. Žalovaný se proto dostal do prodlení se zaplacením dluhu až 18. 1. 2020, v tuto dubu byl zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné částky. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. , neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší nežli zákonné ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.
22. S ohledem na shora uvedené pak soud zamítl žalobu co do částky 11 100 Kč spolu kapitalizovaného úroku ve výši 8 865,35 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení jako nedůvodnou, neboť předmětnou smlouvu posoudil jako neplatnou. Žalobkyně má nárok pouze na vydání poskytnuté částky jakožto bezdůvodného obohacení, nikoliv dalších částek jako jsou předmětné poplatky a již uhrazená část jistiny ve výši 2 100 Kč. Dále soud žalobu zamítl co do požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 985,21 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 900 Kč od 7. 12. 2019 do 17. 1. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 100 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, když byl žalovaný poprvé vyzván k vrácení částky ze strany žalobkyně až dopisem ze dne 6. 12. 2019. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. , tak že žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 7,50 %, když byla úspěšná pouze částečně, a to co do požadované částky ve výši 12 900 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 900 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení (tj. ve výši 53,75 %) a neúspěch co do částky 11 100 Kč a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 985,21 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 900 Kč od 7. 12. 2019 do 17. 1. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 100 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 8 865,35 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení (tj. 46,25 %). Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 960 Kč, odměnu advokáta podle
§ 11 odst. 1 , písm. a) a d) ve spojení s § 14b , odst. 1, bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, za 3 úkony po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a 21% DPH ve výši 252 Kč, celkem tak 2 412 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má nárok pouze na 7,50 % z výše uvedené částky, žalobkyni pak náleží částka ve výši 180,90 Kč. Soud podotýká, že přiznal žalobkyni náh-radu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu s ohledem na to, že žaloba byla podána na ustáleném vzoru, který je žalobkyní uplatňován opakovaně, jedná se o věc z neuhrazeného pojistného, tedy skutkově i právně obdobnou dalším žalobám podávaným žalobkyní u zdejšího soudu, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Třídenní lhůta k plnění byla rovněž stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).