Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 28/2004

28/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Pravomocným usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 ze dne 27. 10. 2003, sp. zn. 2 Zn 2335/2003, byl v ustanovení § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 a § 80 odst. 1 tr. ř., porušen zákon v neprospěch poškozeného J. B.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Policie ČR Obvodního ředitelství v Praze 8 ze dne 9. září 2003, ČTS: OR8-1230/mo5-TČ-1998, bylo podle § 80 odst. 1 tr. ř. ve věci trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., ke kterému došlo v době od 21.00 hodin dne 15. 12. 1998 do 7.00 hodin 16. 12. 1998 v P., ul. S. a kterého se dopustil neznámý pachatel tím, že nezjištěným způsobem odcizil osobní motorové vozidlo tov. zn. OPEL SENATOR, černé granitové metalízy, čímž poškozenému J. B. způsobil škodu ve výši 100.000,-Kč, rozhodnuto tak, že se vrací P. S. osobní motorové vozidlo tov. zn. OPEL SENATOR 3.0, bez čísla karoserie, bez státních poznávacích značek. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno tak, že vzhledem k nepotřebnosti pro další řízení se vydaná věc v souladu s trestním řádem vrací tomu, kdo ji vydal. V případě, že si na tuto věc bude uplatňovat právo jiná osoba, může tak učinit v rámci občanskoprávního řízení.

Usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 ze dne 27. 10. 2003, sp. zn. 2 Zn 2335/2003, byla stížnost poškozeného J. B. proti výše uvedenému usnesení Policie ČR, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno tak, že osobě vydávající věc nebylo prokázáno, že by se věci zmocnila nekalým způsobem, nebo věděla, že pochází z trestné činnosti, a tak byly dány podmínky pro vrácení věci tomuto držiteli. Policejní orgán proto nepochybil, když takto rozhodl, a to i s přihlédnutím k tomu, že byť nebylo vyloučeno, že části vozidla pocházejí z majetku J. B., celé vozidlo v nalezeném stavu s ním není totožné. V daném řízení nemohou orgány činné v trestním řízení suplovat pravomoce občanskoprávního soudu, který by byl příslušný k rozhodování o vlastnictví věci nebo o náhradě škody z toho plynoucí. Nebylo proto nezbytné uložit vozidlo na parkovišti soudu do doby skončení případného občanskoprávního řízení, poněvadž stejně lze postupovati bez toho.

Proti tomuto usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch poškozeného J. B. V jejím odůvodnění uvádí, že rozhodnutí policejního orgánu ani státní zástupkyně nerespektuje stávající právní úpravu. Vlastnictví k automobilu je doloženo poškozeným J. B. kupní smlouvou, přičemž v současné podobě je vůz kompilací minimálně dvou automobilů. Majiteli uvedeného automobilu bylo v krátkém časovém období několik osob, na uvedeném automobilu bylo provedeno několik zásadních změn či oprav a jen výjimečně toto bylo oznámeno dopravnímu inspektorátu. Vzhledem ke stáří vozidla a častým změnám není možné dodatečně určit podle čísla motoru a karoserie o jaké vozidlo se vlastně jedná. V daném případě proto nepřichází v úvahu konstatovat, že o právu na věc není pochyb, a tak rozhodnutí o vrácení automobilu jedinému subjektu odporuje jak úpravě ustanovení § 80 odst. 1 tr. ř. tak navazujícím rozhodnutím obecných soudů i judikatuře Ústavního soudu ČR. Závěrem proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř. tzv. akademický výrok, že usnesením obvodní státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 ze dne 27. 10. 2003, sp. zn. 2 Zn 2335/2003 byl porušen zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 80 odst. 1 věty třetí tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.

Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle § 80 odst. 1 tr. ř. není-li věci, která byla podle § 78 vydána nebo podle § 79 odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes opakovanou výzvu nepřevezme, bude věc prodána a částka za ni stržená bude uložena do úschovy soudu. Na prodej se užije přiměřeně předpisu o soudním prodeji zabavených movitých věcí.

Podle § 147 odst. 1 tr. ř. při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení.

Podle § 147 odst. 1 písm. c) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost není-li důvodná.

Je třeba přisvědčit stížnosti pro porušení zákona, že citovanými ustanoveními trestního řádu se Policie ČR ani státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8, při vydání shora uvedených usnesení, neřídily. Z přiloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že vlastnické právo k předmětnému vozidlu uplatňoval J. B., který toto doložil kupní smlouvou ze dne 24. 1. 1998, a jemuž bylo vozidlo odcizeno. Vozidlo však bylo vráceno usnesením Policie ČR Obvodního ředitelství v Praze 8 jeho poslednímu držiteli MUDr. P. S., s odůvodněním, že věc, která byla vydána, není k dalšímu řízení třeba a vrací se v souladu s trestním řádem tomu, kdo ji vydal. Za uvedeného stavu, kdy právo k věci uplatňovaly dvě osoby, nebylo možno uzavřít, že o právu k věci nejsou pochybnosti. Nemělo tudíž dojít k vydání věci komukoli a orgány činné v trestním řízení měly postupovat podle ustanovení § 80 odst. 1 věty třetí tr. ř., tj. věc uložit do úschovy a osoby, které si na věc činily nárok, upozornit, aby jej uplatnily v řízení ve věcech občanskoprávních. Postup orgánů činných v trestním řízení, stejně jako jejich poukaz na to, že jejich rozhodnutí nebrání tomu, aby se jiná osoba domáhala případného vydání podle občanskoprávních předpisů, jde zcela stranou podstaty věci a je v rozporu s článkem 2 odst. 2 LPS, neboť jimi byly překročeny meze stanovené zákonem, sledujícím, aby ke zmíněnému stavu „neodčinitelnosti“ nemohlo vůbec dojít (viz Nález Ústavního soudu ze dne 22. října 1998, sp. zn. ). Tím, že Policie ČR ani státní zástupkyně nepostupovaly uvedeným způsobem, došlo k porušení zákona v ustanovení § 80 odst. 1 tr. ř. Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 pak plně nedostála své povinnosti, vyplývající z ustanovení § 147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř., tj. přezkoumat správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nímž může stěžovatel podat stížnost, jakož i jemu předcházející řízení a v rozporu s ustanovením § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., zamítla zjevně důvodnou stížnost. Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v neprospěch poškozeného J. B. v ustanoveních uvedených ve výrokové části tohoto rozsudku.

Stížnost pro porušení zákona nebyla podána ani ve prospěch, ani v neprospěch obviněného, neboť ve věci odcizení předmětného automobilu nebylo dosud sděleno obvinění, nýbrž byla podána ve prospěch poškozeného. Pokud stížnost pro porušení zákona nebyla podána výlučně ve prospěch obviněného a Nejvyšší soud ji shledá důvodnou, vysloví pouze tzv. akademickým výrokem podle § 268 odst. 2 tr. ř., že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon. Postup podle § 269 odst. 2 tr. ř. je možný pouze v těch případech, kdy byl zákon porušen v neprospěch obviněného, ke kterému však v tomto případě nedošlo.

Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).

V Brně dne 31. března 2004

Předseda senátu:

JUDr. Juraj M a l i k