Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 743/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se domáhali, aby žalovanému byla stanovena povinnost zaplatit jim částku 155 000 Kč. Uváděli, že od žalovaného koupili dne 24. 9. 1992 osobní automobil, který posléze prodali J. K. Ten jim však oznámil, že od kupní smlouvy odstupuje, neboť automobil, který si od žalobců koupil, je podle sdělení kriminální policie kradený. Protože J. K. požaduje po žalobcích vrácení kupní ceny, jsou nuceni i oni uplatnit vůči žalovanému požadavek na vrácení kupní ceny, kterou mu uhradili. Žalovaný požadavek žalobců odmítl s odůvodněním, že sám byl při koupi vozu v dobré víře.

Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 6. 10. 2000, č.j. -61, poté, co do řízení na stranu žalobců přistoupil jako vedlejší účastník J. K., bytem L., L. J. 1018/6, žalobu o zaplacení částky 155 000 Kč proti žalovanému zamítl, a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 20. 12. 2002, č.j. -74, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, v němž s odkazem na ustanovení a b) ve znění účinném od 1. 1. 2001 vytýkají odvolacímu soudu, že věc nesprávně právně posoudil a že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nesprávné právní posouzení věci shledávají dovolatelé v pochybení odvolacího soudu při aplikaci ustanovení a ObčZ. Jsou přesvědčeni, že v daném řízení měla být soudem řešena toliko otázka, jak byly z pohledu bezdůvodného obohacení vypořádány vztahy mezi žalobci a žalovaným, bez ohledu na další právní vztah žalobců k osobě, které posléze automobil prodali a která ho vydala orgánům činným v trestním řízení, aniž se jí dostalo zpět kupní ceny. Odvolací soud pochybil, podmínil-li nárok žalobců na vrácení plnění z neplatné smlouvy uzavřené se žalovaným vypořádáním jejich vztahu s J. K. a navíc posoudil institut bezdůvodného obohacení zcela odtržitě od dalších neméně významných institutů občanského práva, jako je např. promlčení. Odkaz odvolacího soudu na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2000 ve věci vedené pod sp. zn. považují dovolatelé za nepřiléhavý, když tento judikát řeší spor ze smlouvy zprostředkovatelské, a připomínají nejednotnost rozhodování problematiky, která byla předmětem daného sporu. Právě ve skutečnosti, že „dokazování bylo provedeno nad rámec žalobního návrhu, když předmětem řízení byl pouze právní vztah mezi žalobci a žalovaným a nikoliv právní vztah mezi žalobci a vedlejším účastníkem řízení“, který byl odvolacím soudem uvažován a zohledňován, aniž žalobci disponovali s žalobním návrhem, spatřují dovolatelé vadu, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z uvedených důvodů navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu, případně soudu prvního stupně, k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen „“). O takový případ jde v souzené věci, kdy odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně vydanému 6. 10. 2000 správně projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I., bod 15. ).

Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení a k tomu oprávněnými subjekty (žalobci) řádně zastoupenými advokátem ( ), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností. Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Nejde-li o případ vad uvedených v – a ty v daném případě nebyly dovolateli namítány, ani se z obsahu spisu nepodávají – je třeba, je-li dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, zkoumat přípustnost dovolání z pohledu ustanovení a

Jde-li o rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), úprava připouští dovolání pouze ve třech následně uvedených případech. V prvním z nich jde o situaci, kdy za podmínek stanovených v , písm. b/ byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto jinak, než v jeho dřívějším zrušeném rozsudku. Ve druhém případě je dovolání přípustné proto, že jeho přípustnost vyslovil odvolací soud na návrh nebo bez návrhu ve výroku svého potvrzujícího rozsudku ( ). Konečně ve třetím případě ( ) je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné tehdy, jestliže při splnění dalších v tomto ustanovení uvedených předpokladů odvolací soud nevyhověl návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, přičemž dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu, případně v něm řešená konkrétní právní otázka, má po právní stránce zásadní význam.

O žádný ze shora uvedených případů přípustnosti dovolání v dané věci nejde. Odvolací soud potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně, aniž současně ve výroku svého potvrzujícího rozsudku vyslovil přípustnost dovolání. Protože žalobci před vyhlášením potvrzujícího rozsudku neučinili návrh na vyslovení přípustnosti dovolání, je vyloučeno, aby dovolací soud přípustnost dovolání uvažoval v intencích ustanovení

Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v , , ani a 2 a kdy nejsou naplněny ani podmínky přípustnosti dovolání uvedené , Nejvyšší soud České republiky podle věty prvé ve spojení s dovolání žalobců jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat z pohledu v něm uplatněných dovolacích důvodů.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , , a Žalobci nemají právo na náhradu nákladů a žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. března 2004

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.

předsedkyně senátu