Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 45/2004

45/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Napadeným usnesením byl v ustanovení § 64 odst. 1, věty za středníkem, tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného L. H.

Napadené usnesení se v celém rozsahu zrušuje. Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 25. července 2000, čj. -77, byl obviněný L. H. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. dílem dokonaným a dílem nedokonaným podle § 8 odst. 1 tr. zák. a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterých se dopustil jednáním popsaným pod bodem 1) a 2) výroku o vině tohoto rozsudku. Za to byl podle § 247 odst. 1 za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, přičemž podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle § 49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 5 roků. Zároveň byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu, z trestního příkazu Okresního soudu v Chebu ze dne 7. 3. 2000, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 21. 3. 2000, a jímž mu byl uložen souhrnný trest za trestné činy § 247 odst. 1 písm. e), § 171 odst. 1 písm. c), § 201 písm. b) a § 184 tr. zák. Rozsudek nabyl právní moci dne 25. 7. 2000, když jak státní zástupce tak obviněný i za osoby k tomu oprávněné se vzdali práva odvolání.

Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 30. prosince 2002, sp. zn. , byl obviněný L. H. při nezměněných skutkových zjištěních a použité právní kvalifikaci, a při nezměněných výrocích o náhradě škody, tak jak jsou uvedeny ve výroku rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 4. 6. 2001, čj. -591, odsouzen podle § 247 odst. 2 za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, přičemž podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Sokolově sp. zn. ze dne 25. 7. 2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Rozsudek nabyl právní moci dne 30. 12. 2002, když jak státní zástupce tak obviněný i za osoby k tomu oprávněné se vzdali práva odvolání.

Usnesením ze dne 18. 9. 2003, čj. -13, rozhodl Okresní soud v Sokolově tak, že obviněný L. H. podle § 64 odst. 1 tr. zák. vykoná zbytek trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 25. 7. 2000, sp. zn. , ze kterého byl podmíněně propuštěn na základě usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. , při stanovení zkušební doby v trvání dvou roků. Toto usnesení nabylo právní moci dne 19. 9. 2003, když jak obviněný tak státní zástupce se vzdali práva stížnosti.

Proti posledně citovanému usnesení Okresního soudu v Sokolově podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. H. Okresnímu soudu ministr spravedlnosti vytýká porušení zákona v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. ve vztahu k § 35 odst. 2 tr. zák. V té souvislosti uvedl, že napadené usnesení bylo nadbytečné a v rozporu s ustanovením § 35 odst. 2 tr. zák., neboť rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 4. 6. 2001, čj. -591, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 30. 12. 2002, čj. -705, byl výrokem o souhrnném trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 25. 7. 2000, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, tedy též navazující usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 9. 1. 2001, čj. -4, jímž byl obviněný L. H. podle § 61 odst. 1 písm. a) tr. zák. podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 25. 7. 2000, čj. -77. V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Okresního soudu v Sokolově došlo k porušení zákona ve výše uvedených ustanoveních trestního řádu a trestního zákona v neprospěch obviněného L. H., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil a zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušení, pozbyla podkladu.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 64 odst. 1 tr. zák. jestliže podmíněně propuštěný nebo odsouzený, u něhož se podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu, vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se zbytek trestu vykoná.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.

Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Citovanými ustanoveními trestního zákona a trestního řádu se Okresní soud v Sokolově při vydání napadeného usnesení neřídil.

Z obsahu citovaných trestních spisů vyplývá, že obviněný L. H. byl nejprve odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 25. července 2000, čj. -77, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, ze kterého byl na základě usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 9. 1. 2001, čj. -4, podmíněně propuštěn. Následně rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 30. prosince 2002, čj. -705, byl zrušen výrok o trestu uložený obviněnému výše citovaným rozsudkem Okresního soudu v Sokolově, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tím došlo i ke zrušení usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 9. 1. 2001, čj. -4, jímž byl obviněný L. H. podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců. Přestože měl Okresní soud v Sokolově při rozhodování o nařízení zbytku trestu k dispozici a ve veřejném zasedání byl i čten opis z rejstříku trestů, ve kterém byl uveden rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 30. prosince 2002, čj. -705, jímž byl v rámci ukládání souhrnného trestu zrušen trest uložený obviněnému rozsudkem ze dne 25. 7. 2000, sp. zn. , rozhodl nesprávně tak, že obviněný podle § 64 odst. 1 tr. zák. vykoná zbytek již zrušeného trestu odnětí v trvání 15 měsíců. Tím došlo k porušení zákona nejen v citovaném ustanovení, nýbrž v řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, též v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., v neprospěch obviněného L. H., neboť nebyl náležitě zjištěn skutkový stav o němž nejsou pochybnosti a nebyly též odpovědně zhodnoceny existující důkazy. Vytýkané porušení zákona též v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. Nejvyšší soud neshledal, neboť v daném případě užití ustanovení týkající se souhrnného trestu při tomto rozhodování zde nepřicházelo v úvahu.

V důsledku porušení zákona v neprospěch obviněného musel Nejvyšší soud napadené usnesení podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušit, a to včetně všech rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vzhledem k povaze věci a výše uvedeným skutečnostem již dalšího rozhodnutí není zapotřebí, protože nápravy je dosaženo zrušením napadeného rozhodnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).

V Brně dne 31. března 2004

Předseda senátu:

JUDr. Juraj M a l i k