Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 433/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou, podanou dne 21.1.2002 u Okresního soudu Praha - západ, domáhala se žalobkyně vydání rozsudku, jímž se určuje, že vlastníkem pozemků, blíže určeným v žalobě, je Obec S. n. V. Tvrdila, že původním vlastníkem pozemku č. parcely 13/3 byl J. S., který uzavřel s Čsl. státem – MNV S. dne 20.8.1962 směnnou smlouvu, registrovanou Státním notářstvím pro P. dne 10.9.1962 pod č.j. , na základě které směnil pozemek č. parcely 13/3 za pozemek 510/13 o výměře 670 m2 v k.ú. P. Podle žalobkyně důvodem uzavření předmětné směnné smlouvy bylo to, že MNV ve S. potřeboval v obci na začátku 60. let vybudovat požární zbrojnici.

Okresní soud Praha - západ jako soud prvního stupně usnesením ze dne 31.3.2003, č.j. -6, řízení zastavil. Vyšel ze zjištění, že rozsudkem Krajského soudu ze dne 5.2.2003, č.j. -153, který nabyl právní moci dne 24.3.2003, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze dne 27.3.2002, č.j. -130 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 24.9.2002, č.j. -146, byla do vlastnictví J. S. přikázána stavba – občanská vybavenost, požární zbrojnice, umístěná na pozemku č. parcely 173 – zastavěná plocha, zapsaného na LV 950 v k.ú. P. u S. u Katastrálního úřadu P., a to za 276.000,- Kč, které byl uznán povinným zaplatit Obci S. n. V. Výše uvedenými rozsudky soudy obou stupňů dospěly k závěru, že směnná smlouva je neplatná z důvodů uvedených v rozhodnutích soudů obou stupňů, a že k vydržení předmětných pozemků Obcí S. n. V. nedošlo z důvodů uvedených ve shora citovaných rozhodnutích. Věc posoudil podle v souvislosti s , 104 odst. 1 věty první Uzavřel, že projednání věci brání pravomocné rozhodnutí ve věci , jehož předmětem bylo sice rozhodnutí o jiném předmětu řízení, ale jako předběžná byla pravomocně vyřešena otázka vydržení předmětných pozemků žalobkyní, která je předmětem řízení v projednávané věci. V této souvislosti odkazoval na nález Ústavního soudu sv. 2, č. 5 s. 205, který vyslovil, že pravomocné rozhodnutí o žalobě na plnění představuje vždy překážku věci pravomocně rozsouzené pro žalobu na určení již z toho důvodu, že jím byla současně posouzena existence či neexistence práva nebo právního vztahu, z něhož bylo žalováno na plnění.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 15.9.2003, č.j. -17, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním závěrem. Shodně se soudem prvního stupně věc posoudil podle Podle odvolacího soudu překážka věci pravomocně rozsouzené je dána i tehdy, jestliže stav byl soudem posouzen po právní stránce nesprávně.

Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dne 21.11.2003 dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení Tvrdila existenci dovolacích důvodů ve smyslu , b) Namítala, že se zřetelem ke všem okolnostem byla v dobré víře a dne 1.1.1992 předmětné pozemky vydržela, přičemž přechod vlastnictví předmětného pozemku z vlastnictví státu do svého vlastnictví vyvodila ze , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Podle dovolatelky při podrobném posouzení předmětu obou řízení a při jejich časové propojenosti nelze věc posoudit ve smyslu Konstatovala, že i když se obě řízení dotýkají stejné otázky, jejich předmět není totožný, jde o zcela odlišné petity. Dále poukazovala na skutečnost, že se domáhala určení vlastnictví k pozemkům č. parcely 13/3 a č. parcely 173 v k.ú. P. a řešení předběžné otázky se týkalo pouze pozemku č. parcely 173. Vytýkala soudům obou stupňů, že došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu (d). Navrhla proto zrušení usnesení soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel v souladu s body 1., 15., 17., hlavy první, části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, z ve znění účinném od 1. ledna 2001. Proto v tomto usnesení jsou uváděna ustanovení ve znění po novele provedené (dále jen „“).

Zjistil dále, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení řádně zastoupenou advokátem ( , ). Přípustnost dovolání v této věci vyplývá z ustanovení , neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle Přezkoumal proto dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Dovolací důvod podle míří na existenci jiných vad, než v ustanovení uvedených, vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí odvolacího soudu. Tvrzení dovolatelky, nesoucí se k údajnému naplnění takové vady, však nelze přisvědčit.

Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou věc podle nesprávného právního předpisu nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, text na str. 13/45).

V daném případě odvolací soud posoudil projednávanou právní věc podle v souvislosti s , 104 odst. 1 věty první V řízení o dovolání bylo třeba posoudit, zda nárok žalobkyně, o kterém bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Praha – západ, č.j. -130, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 24.9.2002, č.j. -146, je totožný s nárokem, uplatněným žalobkyní ve věci sp. zn. téhož soudu.

Podle ustanovení jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být projednávána znovu.

Překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei judicatae) patří mezi podmínky řízení, k nimž soud přihlíží kdykoliv za řízení ( ), a představuje neodstranitelný nedostatek procesní podmínky, který je důvodem k zastavení řízení ( ). Předpokladem ovšem je, že jde o totožnou pravomocně rozsouzenou věc. Totožnost věci je dána totožností účastníků řízení a totožností předmětu řízení.

O totožnost předmětu řízení jde v případě, že v novém řízení se jedná o tentýž nárok, opírající se o tentýž právní důvod, a to za podmínky, že tento důvod plyne ze stejného skutkového stavu jako v předchozím řízení. Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem skutek, který byl předmětem řízení, posouzen po právní stránce (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 11/1999, pod pořadovým číslem 119). Co do totožnosti osob není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení (např. vystupují-li v jednom řízení jako žalovaní a ve druhém jako žalobci). Týchž osob se řízení týká i v případě, že v pozdějším řízení vystupují právní nástupci (z důvodu universální nebo singulární sukcese) osob, které jsou (byly) účastníky již skončeného řízení (shodně srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 60/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V původním sporu žalobce J. S. se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud přikázal do jeho vlastnictví stavbu hasičské zbojnice, označenou jako občanská vybavenost, nacházející se na pozemku parc. č. 173 – zastavěná plocha o výměře 90 m2, zapsaného pro katastrální území P. u S. a obec S., na listu vlastnictví č. 950, u Katastrálního úřadu P., a to za náhradu žalované obci, jež bude určena soudem. Tvrdil, že je vlastníkem pozemku parc. č. 173 a žalovaná obec, resp. její právní předchůdce, vybudovala na pozemku stavbu, která je z občanskoprávního hlediska neoprávněná. Tomuto návrhu bylo rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 27.3.2002, č.j. -130, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 24.9.2002, č.j. -146, potvrzeného rozsudkem Krajského soudu ze dne 5.2.2003, č.j. -153, vyhověno a stavba požární zbojnice byla ve smyslu § 135c odst. 2 o.z. přikázána za náhradu do vlastnictví J. S. Ve výše uvedených rozhodnutích soudů obou stupňů byla jako předběžná námitka vydržení vlastnictví k předmětnému pozemku s odůvodněním, že Obec S. n. V. vlastnického práva k předmětnému pozemku vydržením nabýt nemohla.

Žalobou podanou dne 21.1.2002 u stejného soudu domáhala se žalobkyně, aby soud určil, že je vlastnicí předmětných pozemků, které jsou v katastru nemovitostí zapsány jako výlučné vlastnictví žalovaného.

Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že v rozhodnutí Okresního soudu Praha-západ ze dne 27.3.2002, č.j. -130 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 24.9.2002, č.j. -146, potvrzeném rozsudkem Krajského soudu ze dne 5.2.2003, č.j. -153, který nabyl právní moci dne 24.3.2003, byla jako předběžná vyřešena otázka vydržení předmětných pozemků, která je předmětem řízení v projednávané věci. Dovolací soud se tedy ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že projednání dané věci brání překážka věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu

Z uvedeného je zřejmé, že dovolací důvod podle nebyl uplatněn důvodně. V mezích dovolacího přezkumu je proto rozhodnutí odvolacího soudu správné. Dovolací soud proto podle dovolání žalobkyně zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle za použití , a Žalobkyně neměla v dovolacím řízení úspěch a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady zřejmě nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31.března.2004

JUDr. Josef Rakovský, v.r.

předseda senátu