Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1189/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 17. 12. 2002, č.j. -49, kterým Okresní soud v Kolíně zamítl návrhy, jimiž se povinný domáhal zastavení exekuce prodejem označených nemovitostí, prodejem movitých věcí a odkladu provedení exekuce (nařízené podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, usnesením téhož soudu ze dne 4. 3. 2002, č.j. -11); o výroku, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, rozhodl tak, že „se vypouští.“ Odvolací soud uzavřel, že důvod zastavení exekuce prodejem nemovitostí podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), není dán. Omezení, jež stanoví , část věty před středníkem, se totiž neuplatní, neboť na nemovitostech, jež byly postiženy exekučním příkazem z 6. 5. 2002 (ve znění opravného usnesení z 11. 6. 2002), bylo k vymožení pohledávky oprávněného zřízeno soudcovské zástavní právo; to, že se opírá nikoli o smlouvu, nýbrž o soudní rozhodnutí, je nepodstatné. Se soudem prvního stupně se ztotožnil i v tom, že dosavadní neúspěch při zajišťování movitých věcí, jejichž postižení určil exekutor exekučním příkazem z 10. 4. 2002, nemůže vést k zastavení exekuce jejich prodejem (exekutor může provést soupis věcí opakovaně). Z výše uvedeného se současně podává i absence důvodů, které stanoví pro odklad provedení exekuce.

Rozhodnutí odvolacího soudu (výslovně v obou jeho výrocích) napadl povinný dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu podle (nesprávné právní posouzení věci) namítá, že za zástavní právo, o němž pojednává ustanovení , nelze považovat soudcovské zástavní právo, které je způsobem exekuce, jehož zvláštnost spočívá v zajišťovací funkci (jeho zřízením nedochází k postižení majetku povinného). Soudy proto měly posuzovat, zda nemovitosti nezbytně nutně potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu ve věci zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c/ (srov. ). Protože použití ustanovení o..s.ř. je vyloučeno (usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na zastavení exekuce prodejem nemovitostí a movitých věcí, nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle , jímž dovolatel správnost rozhodnutí poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (, věta první, ).

Otázku, zda se ustanovení omezuje jen na nemovitosti, na nichž vázne zástavní právo smluvně zřízené, popřípadě dopadá i na nemovité věci zatížené soudcovským zástavním právem ( ), za zásadně významnou považovat nelze; odvolací soud totiž vyložil uvedené ustanovení způsobem odpovídajícím znění zákonného textu, který – co do právního důvodu – nerozlišuje mezi pohledávky zajišťujícími zástavními právy, jež vznikla na základě smlouvy nebo jiných skutečností (srov. , , ve znění pozdějších předpisů). Jsou-li tedy exekucí postiženy k výkonu podnikatelské činnosti povinného nezbytně nutně potřebné nemovitosti, na nichž vázne soudcovské zástavní právo, které bylo zřízeno k zajištění vymáhané pohledávky oprávněného, neuplatní se směrnice, podle níž takové věci exekuci podléhat nemohou.

Ve vztahu k části napadeného rozhodnutí, jíž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce prodejem movitých věcí, dovolání žádné námitky neobsahuje; posouzení, zda je rozhodnutí v tomto ohledu zásadně právně významné, je tím vyloučeno.

Přípustnost dovolání směřujícího proti těm částem napadeného rozhodnutí, jimiž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na odklad provedení exekuce, a rozhodl o nákladech řízení, ze zákona nevyplývá. Ustanovení , a ji nezakládají proto, že uvedená rozhodnutí nejsou mezi tam vyjmenovanými usneseními, a z ji dovodit nelze, neboť všem případům přípustnosti dovolání uvedeným pod písmeny a/, b/ a c/ je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé; usnesení o návrhu na odklad exekuce a o nákladech řízení takovými rozhodnutími nejsou.

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (, věta první, ), dovolání odmítl (, věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , věty první, a (oprávněnému, který by měl na jejich náhradu právo, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. března 2004

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu