Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
8B06443A930359ABC1257A4E006ABD11.html
HTML · 17.65 KB
No categories available
33 Odo 534/2002
U S N E S E N Í
I. Dovolání se zamítá.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se žalobou ze dne 27. 3. 2001 domáhal, aby „soud po provedení soudního dokazování včetně ohodnocení nároků a zjištění výše náležející náhrady… žalované uložil povinnost „uhradit vyčíslené plnění za úraz s příslušenstvím a toto plnění spolu s poplatkem z prodlení /diskontní sazba ČNB/ zaslat do 14 dnů ode dne právní moci rozsudku“. Žalobu odůvodnil tvrzením, že se žalovanou uzavřel pojistnou smlouvu, jejíž součástí bylo i pojištění pro případ úrazu, že dne 31. 10. 1999 utrpěl těžký úraz a že žalovaná přes řádné placení pojistného od pojistné smlouvy odstoupila a žalobci požadované plnění neuhradila.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 (soudu prvního stupně) ze dne 30. dubna 2001, č. j. 13 C 57/2001 -4, byl žalobce vyzván, aby ve lhůtě deseti dnů ode dne doručení usnesení doplnil své podání o konkrétní specifikaci částky, kterou požaduje po žalované uhradit, a o výši úroků z prodlení a o době, od kdy je požaduje. Současně byl poučen, že nebude-li podání ve stanovené lhůtě doplněno, soud postupem podle § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “) podání odmítne bez meritorního projednání.
Žalobce dne 28. 5. 2001 doručil soudu prvního stupně podání označené jako doplnění žaloby, v němž uvedl, že požaduje podle bodového ohodnocení úrazu „205 bodů bolestného“ a „penále ve výši 0,3 promile za každý den prodlení počínaje dnem 1. 5. 2000“.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 20. srpna 2001, č. j. 13 C 57/2001 -6, žalobní návrh odmítl pro neodstranění vad podání podle § 43 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že žalobce podáním ze dne 28. 5. 2001 žalobu řádně podle výzvy soudu nedoplnil.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 30. listopadu 2001, č. j. 39 Co 536/01 -12, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že vada petitu žaloby spočívající v jeho neurčitosti brání pokračování v řízení, neboť žalobce ani na výzvu soudu přes poučení o následcích neodstranění uvedené vady své podání nedoplnil tak, aby uvedl jasně a přesně žalobou požadovanou částku ani jak vysoké úroky a z jaké částky požaduje. Odvolací soud proto uzavřel, že soud prvního stupně postupoval správně, když žalobu podle § 43 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Žalobce napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opřel o § 239 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , a uplatnil v něm dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. (napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Vyjádřil nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že „není vůbec jasné, jakou peněžitou částku ani jak vysoké úroky a z jaké částky na žalované vůbec požaduje“. Podle jeho názoru v podání, jímž doplnil žalobu, dostatečně jasně a jednoznačně specifikoval částku, které se dožaduje, když uvedl, že požaduje plnění za 205 bodů bolestného. Mělo být přihlédnuto k tomu, že bodové ohodnocení má ve smyslu § 7 vyhlášky č. 32/1965 Sb. , v platném znění, ke každému bodu přiřazenu přesnou částku finančního ohodnocení. Stejně i úroky v doplnění žaloby jednoznačně stanovil a to tak, že požaduje 0,3 promile (žalované částky) za každý den prodlení ode dne 1. 5. 2000. Dále poukázal na to, že ještě v době po podání žaloby byl hospitalizován v souvislosti s utrpěným úrazem, takže nemohl splnit požadavek soudu na konkretizaci dalších složek utrpěné škody. Konečně vyslovil názor, že soudu prvního stupně nic nebránilo nařídit ústní jednání a při něm jednat o předmětu žaloby žalobcem specifikovaném s tím, že v případě pochyb bylo možno postupovat v intencích § 118a o. s. ř. o. s. ř. Závěrem navrhl zrušit rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř. ), a že jde o usnesení, proti němuž je podle § 239 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu § 242 o. s. ř. o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. ) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Žaloba je podáním, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí kromě obecných náležitostí podání uvedených v § 42 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. obsahovat též náležitosti uvedené v § 79 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , mimo jiné i vylíčení rozhodujících skutečností a musí být z ní patrno, čeho se žalobce domáhá. Údaj o tom, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit), musí být v žalobě vyjádřen způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, jak mají být vymezena práva a jim odpovídající povinnosti účastníků. Žalobní petit musí být tak přesný, určitý a srozumitelný, aby po jeho převzetí do výroku soudního rozhodnutí mohla být nařízena a provedena exekuce (tedy aby byl ve smyslu § 261a o. s. ř. o. s. ř. po materiální stránce vykonatelný). Jestliže žalobce uplatňuje nárok na peněžité plnění, musí v žalobě jasně a přesně uvést peněžitou částku, jejíhož zaplacení se domáhá (srovnej rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 6. 1970, sp. zn. 3 Cz 2/70 , uveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv a rozhodování soudů a soudních rozhodnutí IV, SEVT 1986, na straně 702-703, a například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1/2003 , a ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1392/2003 ). Soud totiž v souladu se zásadou dispoziční, kterou je ovládáno občanské soudní řízení, nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Žalobní petit musí svým rozhodnutím zcela vyčerpat a až na výjimky uvedené v § 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. jej nesmí překročit. Nemůže-li žalobce svůj peněžitý nárok přesně vyčíslit, musí jej uvést alespoň v přibližné výši, neboť formulaci žalobního petitu nemůže za něho v zájmu dodržení zásad rovnosti procesních stran a nestrannosti soudu provádět soud. Jestliže žalobce kromě peněžité pohledávky uplatňuje i nárok na její příslušenství (§ 121 odst. 3 obč. zák.), nemusí být v žalobě přesně vyčísleno, postačí, je-li v žalobním petitu uveden druh příslušenství, způsob, jímž lze určit jeho výši, a den, od kterého má být soudem přiznáno. Pakliže žaloba těmto požadavkům nevyhovuje, trpí vadou, která brání dalšímu pokračování v řízení, a předseda senátu je povinen vyzvat žalobce, aby žalobu opravil nebo doplnil, k tomu mu určí lhůtu a poučí ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (§ 43 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže byl žalobce o tomto následku poučen (§ 43 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Tím je řízení skončeno (§ 114 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Pouze nerozhodl-li soud podle § 114 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , přistoupí k dalším úkonům vlastní přípravy jednání a posléze i k případnému nařízení jednání.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu vychází (stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně) ze závěru, že v řízení nelze pokračovat pro vady žaloby, které spočívají v neurčitosti žalobního petitu, jenž neobsahuje uvedení peněžité částky a ani určité vymezení jejího příslušenství, tedy toho, čeho se žalobce po žalované domáhá.
S přihlédnutím k výše uvedenému lze souhlasit s názorem odvolacího soudu, že podání žalobce nesplňuje náležitosti řádné žaloby pro neurčitost žalobního petitu. Ani formulace dovolatele obsažená v jeho podání, jímž reagoval na výzvu soudu, že „požaduje plnění za 205 bodů bolestného a penále ve výši 0,3 promile za každý den prodlení počínaje dnem 1. 5. 2000“, nesplňuje požadavek určitosti žalobního petitu. Takto formulovaný žalobní petit totiž neobsahuje jasné a přesné uvedení peněžité částky a způsob určení výše jejího příslušenství (není zřejmá částka, z níž je úrok z prodlení požadován), jejichž zaplacení se dovolatel domáhá. Převzetí takto dovolatelem navrhovaného žalobního petitu do soudního rozhodnutí by způsobilo jeho materiální nevykonatelnost. Protože tento nedostatek, který nebyl v průběhu řízení ani přes řádnou výzvu soudu odstraněn, bránil pokračování v řízení (tj. pokračovat v přípravě a nařízení jednání), byl odůvodněn postup soudu prvního stupně podle § 43 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , jímž žalobu odmítl a řízení tím skončil.
Vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 , § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. nebyly dovolatelem tvrzeny a z obsahu spisu nevyplývají. Rovněž žádné jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, se z obsahu spisu nepodávají.
Z vyslovených závěrů vyplývá, že dovolateli se nepodařilo prostřednictvím dovolacích výtek zpochybnit správnost usnesení odvolacího soudu, a proto Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 2 , části věty před středníkem, o. s. ř. o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. za stavu, kdy úspěšné žalované podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 30.března 2004
JUDr. Blanka Moudrá,v.r.
předsedkyně senátu