Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1108/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 9. 5. 2002, č.j. -3, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 nařídil podle „rozhodnutí“ Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 10. 2000, sp. zn. , k vydobytí pohledávky oprávněné ve výši 1 228.082,- Kč exekuci, jejímž provedením pověřil R. V., soudního exekutora. Nařízení exekuce podle ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění , nebrání překážky litispendence nebo věci pravomocně rozsouzené, i když byl mezi týmiž účastníky pro vymožení téže pohledávky dříve nařízen (usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2002, sp. zn. ) výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí; je tomu tak podle odvolacího soudu proto, že – jde-li o vynucení peněžitého plnění – přichází v úvahu několik způsobů provedení exekuce a uvedené překážky by působily, pokud by byl nařízen „soudní výkon rozhodnutí všemi v úvahu přicházejícími způsoby.“

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž brojí proti závěru o splnění podmínek řízení, namítaje, že „překážka věci zahájené … je … dána a … promítne se právě v okamžiku, kdy je vydán exekuční příkaz, který je směrován na způsob exekuce, která již jinde, jiným oprávněným subjektem (OS Louny), je prováděna.“

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c/ (srov. ). Protože užití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), lze o přípustnosti dovolání uvažovat již jen z pohledu ustanovení , jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po stránce právní. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (, věta první, ).

Povinný v dovolání neuplatnil námitky podřaditelné důvodu podle ustanovení , nýbrž vytýká, že řízení před soudy obou stupňů je postiženo vadou uvedenou v K takové vadě – jak vyplývá z ustanovení , věty druhé, – může dovolací přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné; uvedená podmínka však v projednávané věci splněna není. I když přípustnost dovolání ve smyslu lze (výjimečně) založit na posouzení otázek procesních (tedy i těch, jež se týkají podmínek řízení), je v souzené věci určující, že – má-li rozhodnutí vykazovat zásadní význam – musí jít o takové právní otázky, jejichž řešení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a tímto způsobem se promítnout do obecné rozhodovací činnosti soudů. K přezkumu nabídnutá otázka (zda ve vztahu k dříve zahájenému řízení o soudní výkon rozhodnutí dopadá vydáním jednoho z exekučních příkazů zmíněná překážka) obecnou soudní praxi ovlivnit nemůže a její význam nepřekračuje meze daného exekučního řízení.

Nejsou-li dány podmínky přípustnosti ani podle ustanovení , Nejvyšší soud dovolání odmítl (, věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , věty první, a (oprávněné v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a dovolatel na jejich náhradu právo nemá).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. března 2004

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu