Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 147/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Litoměřicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. března 2003, č. j. - 128, (poté, co jeho žalobě vyhovující rozsudek ze dne 28. listopadu 2001, č. j. - 65, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. května 2002, č. j. - 90, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení) určil, že žalobkyně R. D. je vlastnicí domu č. p. 43, se stavební parcelou č. 468 a zahradami p. č. 308/21, 308/30 a 308/45, vše zapsané na LV č. … pro obec a k. ú. T. u Katastrálního úřadu v L., a rozhodl o nákladech řízení státu a účastníků.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. října 2003, č. j. -147, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o věci samé s tím, že č. p. domu, k němuž se určuje vlastnictví, je správně 413, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud převzal jako správná skutková zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně darovací smlouvou ze dne 12. 3. 1990 darovala žalovanému, který je jejím synem, ve výroku rozsudku označené nemovitosti za současného zřízení práva doživotního bezplatného užívání uvedených nemovitostí žalobkyní, že žalovaný přibližně od roku 1998 začal vůči žalobkyni používat velmi hrubé výrazy, znemožňoval jí přístup do domu a na zahradu, že žalobkyně byla nucena situaci řešit odchodem do domova důchodců a že učinila ve vztahu k žalovanému projev vůle k vrácení daru, který mu došel dne 5. 5. 1999 (tj. dne, kdy mu byla doručena žaloba). Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že žalovaný svým chováním vůči žalobkyni naplnil kvalifikační předpoklad hrubého porušení dobrých mravů ve smyslu , , v platném znění (dále jen „obč. zák.“), a že se tedy žalobkyně úspěšně domohla vrácení daru (zde předmětných nemovitostí).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o , , v platném znění (dále jen „ “), a v němž uplatněný dovolací důvod označil odkazem na (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Konkrétně namítl, že soud prvního stupně (potažmo i odvolací soud, který skutková zjištění soudu prvního stupně převzal) vycházel pouze z výpovědí svědků označených žalobkyní, nezjišťoval okolnosti rozhodné pro posouzení věci, přestože na ně dovolatel poukazoval a nabízel k jejich prokázání důkazy, dále pominul rozhodné skutečnosti, jež vyšly v řízení najevo. Dovolatel předložil dovolacímu soudu verzi skutku tak, jak měla být podle jeho názoru správně zjištěna, na jejímž základě dovodil vlastní (od odvolacího soudu odlišné) právní posouzení věci, k němuž se v řízení mělo dospět. Závěrem navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 2 ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c/

Podle přípustnost dovolání v posuzovaném případě založena není, neboť soud prvního stupně svým v pořadí druhým rozsudkem, jenž byl potvrzen napadeným rozsudkem odvolacího soudu, nerozhodl jinak než v předchozím (zrušeném) rozsudku, tj. žalobě vyhověl.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je podle spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tudíž výlučně důvod podle , jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Není jím naopak důvod, kterým je možno namítat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu je dovolací soud (s výjimkou určitých vad řízení) vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahové konkretizace, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.

V projednávané věci - jak je patrno z obsahu dovolání - je výtka nesprávnosti právního posouzení věci založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění. Ve skutečnosti tedy dovolatel brojí proti skutkovým zjištěním, z nichž soudy vyšly při právním posouzení věci, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž byla čerpána skutková zjištění. Dovolatel však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak - podle a b/ - přípustné ( ). Je-li přípustnost dovolání podle teprve zvažována, nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Jestliže tedy dovolatel ve skutečnosti zpochybňuje správnost (úplnost) skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vycházel i soud odvolací, a z okolností uváděných v dovolání dovozuje nesprávnost závěru o naplnění předpokladu pro vrácení daru (ve smyslu obč. zák.), nemohou tyto námitky založit přípustnost dovolání podle Přitom k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), jakož i k vadám podle , a b/ a dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle nezakládají.

Se zřetelem k výše uvedenému dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání není podle přípustné, a proto je podle věty první a o. s. ř odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , 151 odst. 1 a za situace, kdy žalobkyni podle obsahu spisu v této fázi řízení nevznikly prokazatelně žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalovanému právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. března 2004

JUDr. Blanka Moudrá, v.r.

předsedkyně senátu