Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 149/2003

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud v části, jíž soud prvního stupně vyhověl žalobě vycházející z restitučních zákonů č. a č. (žalované uložil povinnost \"vrátit, vydat a vyklidit\" označené nemovitosti), rozsudek soudu prvního stupně změnil, a žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že žalobkyně není k uplatněnému nároku legitimována, neboť nebyla - ku dni 31.3.1948 - jejich vlastníkem; \"pokud má jít o navrácení, má se věc vrátit tomu, komu patřila\", uvedl odvolací soud, a tím nebyla žalobkyně, nýbrž T. j. S. O. Odlišné právní názory, jež jsou rovněž \"známy\" (podle nichž v případě, že původní sokolská jednota svoji činnost neobnovila, je oprávněnou osobou \"sdružení jako celek\", tj. v daném případě žalobkyně), odvolací soud prohlásil za mylné, neboť \"přehlížejí jazykový i logický výklad termínu navrácení\".

Žalobkyně (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Kromě jiného poukázala na to, že napadený rozsudek je posouzením otázky aktivní věcné legitimace v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.

Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen „“).

Dovolání je přípustné ( ), jelikož směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ( ). Opírá se i o způsobilý dovolací důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti pouze vady vyjmenované v ustanovení a jiné vady, pokud měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil ( ). Jelikož uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají, je předmětem dovolacího přezkumu posouzení správnosti závěrů, k nimž dospěl odvolací soud při určení, kdo je v dané věci oprávněnou osobou.

Podle ustanovení ve znění (dále jen ) platí, že majetková práva dobrovolných organizací, která jim byla odňata zákony č. 187/1949 Sb., č. a č. se navracejí dle stavu ke dni 31.3.1948 Č. o. s. a ostatním znovu vzniklým dobrovolným organizacím, které uplatní své nároky u právního nástupce organizace uvedené v do 31.12.1991. Bližší úpravu podmínek a způsobu navracení těchto majetkových práv obsahuje ve znění (dále jen ), který shodně upravuje i osobu oprávněného a povinného subjektu ( a ).

v ustanovení , jakož i v ustanovení , tedy užívají pro osobu oprávněnou - mají-li jí být sokolské subjekty - označení „Č. o. s.“, jež se identifikuje s označením této právnické osoby jako celku (od účinnosti změn a doplňků stanov, přijatých 30. a 31.1.1993, se sdružení označuje „Č. o. s.“). Mimo jakoukoli pochybnost tedy je, že subjektem oprávněným podle citovaných ustanovení zákonů č. a č. je Č. o. s. (sdružení). Jí v tomto postavení může konkurovat jen obnovená s. t. j. jakožto její kvalifikovaná organizační jednotka, a jestliže ta svoji existenci neobnovila, je oprávněnou osobou Č. o. s., sdružení.

Tento právní závěr vyslovil (a podrobně odůvodnil) Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 30.9.1996, sp. zn. , uveřejněném pod č. 28/1997 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v mnoha rozhodnutích dalších, a nemá důvod se od něj odchýlit ani v posuzované věci. Shodně judikuje i soud Ústavní (viz kupř. odůvodnění nálezu ze dne 4.2.1998, sp. zn. ).

Ke konkrétní argumentaci odvolacího soudu se netřeba vyjadřovat, neboť se s ní Nejvyšší soud vypořádal v desítkách předchozích rozhodnutí, včetně těch, jimiž bylo rozhodnuto o dovoláních proti (obdobným) rozhodnutím Krajského soudu v Brně. V nich se Nejvyšší soud vyjádřil i k (regionálně specifické) otázce, zda a v jaké míře odpovídá zákonu žalobní petit, jestliže je žádáno, aby žalovaný označené nemovitosti \"vrátil, vydal a vyklidil\", a jak s ním jest - z pohledu soudu - nakládat.

Závěr odvolacího soudu, že žalobkyně není v dané věci osobou oprávněnou k navrácení majetkových práv, neobstojí.

Právní posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné, v důsledku čehož nelze dospět ani k závěru, že je správný - ve smyslu - rozsudek, který na něm spočívá. Podle téhož ustanovení jej proto Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( ).

Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (, věta druhá, ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (, věta třetí, ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. března 2004

JUDr. Vladimír Ku r k a , v.r.

předseda senátu