Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 934/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města R. proti povinnému J. D., zastoupenému advokátem, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. , o dovoláních povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 9. 2002, č.j. -27, a proti usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 19. 6. 2002, č.j. -18, takto:

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 19. 6. 2002, č.j. -18, kterým Okresní soud v Rokycanech nařídil podle rozhodnutí Okresního úřadu v R., referátu životního prostředí, z 1. 10. 1998, č.j. ŽP 2919-6/98, ve spojení s rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ČR z 3. 2. 1999, č.j. 820/873/98-b, výkon rozhodnutí uložením pokuty ve výši 20.000,- Kč ( , ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „ “/). Předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly podle odvolacího soudu splněny, přičemž námitky povinného stran věcné správnosti exekučního titulu shledal bezvýznamnými.

Rozhodnutí soudů obou stupňů napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení Dovolatel tvrdí, že povinnost uloženou mu vykonávaným rozhodnutím (odstranit maringotku s přístavbou z označené parcely a uvést tento pozemku do původního stavu) splnil dříve, než bylo zahájeno řízení o výkon rozhodnutí. Zásadní právní význam napadených rozhodnutí pak spatřuje v otázce, zda lze výkon rozhodnutí podle nařídit, byla-li povinnost před podáním návrhu na nařízení výkonu splněna. Oproti závěru odvolacího soudu prosazuje, že materiálním předpokladem pro vyhovění návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí je zjištění, že povinnost, za jejíž porušení ukládá soud pokutu, povinný „před vydáním napadených usnesení o nařízení výkonu“ nesplnil. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Od 1. 1. 2003 vystupuje jako oprávněné město R. (srov. část sto osmnáctou, čl. CXVIII, bod 3. , o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů).

Z ustanovení (viz níže) vyplývá, že dovoláním nelze úspěšně napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně.

Jelikož funkční nepříslušnost Nejvyššího soudu k projednání „dovolání“ proti usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 19. 6. 2002, č.j. -18, je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení, které touto vadou trpí, podle ustanovení zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2000 pod č. 45, usnesení Nejvyššího soud ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 9/2003 pod č. 151).

Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 9. 2002, č.j. -27, není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c/ (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (soud prvního stupně sice rozhodoval – poté, co jeho první rozhodnutí odvolací soud zrušil – znovu, ale s výsledkem stejným jako v dřívějším rozhodnutí /v obou případech nařídil výkon uložením pokuty ve výši 20.000,- Kč/), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ve spojení s ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení (nesprávné právní posouzení věci), jímž dovolatel správnost rozhodnutí poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( , věta první, ).

Otázka, kterou dovolatel v rámci důvodu podle nabídl k přezkumu (jaký význam má v řízení, jež nařízení výkonu rozhodnutí předchází, námitka, že povinnost vynucovaná způsobem upraveným v byla dobrovolně splněna), shora uvedené znaky nesplňuje.

Soudní praxe (srov. např. stanovisko „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod č. 21) je jednotná v tom, že při nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) soud nezkoumá (nezjišťuje), zda (v jakém rozsahu) povinný vymáhanou povinnost dobrovolně splnil, popř. zda ve smyslu „jinou“ povinnost porušil. Okolnost, že povinnost byla po vydání exekučního titulu splněna, může být významná toliko v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (srov. , ).

Lze uzavřít, že odvolací soud k přezkumu předloženou otázku vyřešil v souladu se standardní judikaturou (jeho rozhodnutí tudíž zásadní právní význam ve smyslu , odst. 3 nemá); Nejvyšší soud proto dovolání odmítl ( , věta první, ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn procesním neúspěchem povinného (jehož dovolání bylo odmítnuto, resp. řízení zastaveno), jakož i tím, že oprávněnému, jenž by měl právo na náhradu vynaložených nákladů, v tomto stadiu řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly ( , věta první, , , věta první, odst. 3 ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. března 2004

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu