Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 141/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V žalobě, podané u soudu 10.7.2000, se žalobkyně domáhala náhrady částkou 165.000,- Kč za nemovitost, o jejíž vydání požádala podle ustanovení , ale nemovitost jí nebyla vydána, protože byla prodána jiné fyzické osobě a z tohoto důvodu nemovitost vydána být nemohla. V žalobě bylo uvedeno, že šlo o nemovitosti, které přešly na stát v důsledku odmítnutí dědictví, učiněného v tísni.

O této žalobě bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně z 31.5.2001, čj. – 44, jímž bylo žalované obci uloženo zaplatiti žalobkyni 5.001,- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku. Byl však zamítnut žalobní návrh žalobkyně o uložení platební povinnosti žalované obci vyšší částkou (160.008,- Kč). Bylo také rozhodnuto,že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O odvolání žalobkyně proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 22.2.2002, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v odvoláním napadené části: bylo také rozhodnuto, že se žalované obci nepřiznává vůčí žalobkyni náhrada nákladů odvolacího řízení.

K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem z 27.2.2003, , zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě z 22.2.2002, sp. zn. , i rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně z 31.5.2000, čj. – 44, a věc byla vrácena Okresnímu osudu v Novém Jičíně k dalšímu řízení. Dovolací soud vytýkal rozhodnutím soudů obou stupňů, že těmto rozhodnutím nepředcházelo zevrubné zjištění o tom, jaká byla cena žalobkyní uváděné nemovitosti – usedlosti č. 19 v B. – H., okres N., jež byla rodičům žalobkyně J. a A. T. přidělena v poválečném období podle dekretu č. 28/1945 Sb., a to jako náhrada za majetek zanechaný jimi ve V. (v bývalém SSSR) po jejich návratu do bývalého Československa. Dovolací soud ukládal soudu prvního stupně, aby řízení bylo doplněno odpovídajícím zjištěním ohledně přídělové ceny uvedené nemovitosti.

V dalším průběhu řízení po zrušovacím rozhodnutí dovolacího soudu vynesl Okresní soud v Novém Jičíně rozsudek z 12.6.2003, čj. – 88, jímž uložil žalované Obci B. zaplatit žalobkyni 19.302,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Byl zamítnut žalobní návrh žalobkyně, aby jí žalovaná obec zaplatila ještě další částku 145.706,40 Kč. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení , a to jako dědička po svých rodičích J. T. a A. T., zemřelých 2.1.1948 a 16.3.1961. A. T. byla přidělena usedlost čp. 19 v katastrálním území H., a to podle dekretu č. 28/1945 Sb. V řízení o dědictví po A. T. (u bývalého Státního notářství v Novém Jičíně sp. zn. ) se žalobkyně vzdala dědictví po A. T. (za sebe i své nezletilé děti); stalo se tak podle výsledků provedeného dokazování na základě donucení (což nenamítá ani žalovaná obec) a proto soud prvního stupně posoudil toto odmítnutí dědictví tak, jak to má na zřeteli ustanovení písm. 1) Uvedenou nemovitost již nelze žalobkyni vydat, protože byla z majetku státu převedena do vlastnictví fyzických osob ( ). Soud prvního stupně pokládal za doloženo, že žalobkyně uplatnila nárok na finanční náhradu za uvedenou nemovitost včas u žalované obce.

Soud prvního stupně dovozoval, že mezi účastníky tohoto řízení zůstala sporná jen otázka, v jaké výši má žalovaná obec jako povinná osoba poskytnout žalobkyni náhradu za usedlost čp. 19 v H. V tomto smyslu vycházel soud prvního stupně z ustanovení a měl za to, že tu je na místě poskytnutí této náhrady ve výši uhrazené přídělové ceny za tuto nemovitost. Podle výsledků zjištění, provedených v tomto občanském soudním řízení, bylo možné dovodit přídělovou cenu za uvedenou usedlost ve výši 96.245,- Kč (starých peněz před peněžní reformou k 1.6.1953), což činí po přepočtu na nové peníze po zmírněné reformě 19.302,40 Kč. Tuto částku uložil soud prvního stupně žalované obci k úhradě vůči žalobkyni a o náhradě nákladů řízení rozhodl pak podle ustanovení .

O odvolání žalobkyně proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně z 12.6.2003, čj. – 88, rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem z 26.9.2003, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v odvoláním napadeném výroku o zamítnutí další žalobkyní požadované platby 145.706,40 Kč a v odvoláním rovněž napadeném výroku o nákladech řízení. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení odvolacího.

Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že souhlasí se skutkovými zjištěními, která učinil soud prvního stupně, a měl za to, že soud prvního stupně vyvodil ze zjištěného skutkového stavu také správné právní závěry, a to při posouzení aktivní legitimace žalobkyně a pasívní legitimace žalované obce v tomto sporu, při posouzení včasnosti výzvy k vydání věci ( ) a posléze při posouzení výše náhrady za nevydání nemovitosti.

Matka žalobkyně nezískala uvedenou nemovitost jiným způsobem než přidělením podle dekretu č. 28/1945 Sb., takže tu bylo nutné vycházet z ustanovení a přiznat náhradu jen do výše uhrazené přídělové ceny. K námitce žalobkyně, že tu je závažná skutečnost, že u jejích rodičů šlo o poválečné reemigranty z V. ( v bývalém SSSR), takže přídělová cena tu neodpovídá hodnotě majetku zanechaného právními předchůdci žalobkyně ve V., poukazoval odvolací soud na to ,že tu šlo o nárok, který se odvíjí od ustanovení písm.1) a proto co do náhrady za nevydanou nemovitost lze poskytnout podle ustanovení , a to jmenovitě podle ustanovení tohoto zákona, které u nemovitostí získaných přídělem stanoví náhradu jen do výše přídělové ceny. řeší otázku náhrady křivd z období 25.2.1948 do 1.1.1990 a nikoli z jiného období, takže tu nebylo možné přiznání vyšší náhrady formou zápočtu za nemovitosti, zanechané přídělci při reemigraci z V. (z bývalého SSSR).

Odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení jako věcně správné a o nákladech řízení rozhodl s poukazem na ustanovení a .

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobkyni v řízení zastupoval, dne 6.11.2003 a dovolání bylo ze strany žalobkyně předáno na poště dne 5.1.2004 k doručení Okresnímu soudu v Novém Jičíně, tedy ve lhůtě stanovené v .

Dovolatel ve svém dovolání navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti svého dovolání dovolatelka měla za to, že dovoláním napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam. Z obsahu dovolání dovolatelky vyplývalo, že dovolatelka má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka zdůrazňovala, že se na svých právech cítí poškozena a je přesvědčena, že ani její žalobou uplatňovaná částka 165.009,- Kč nepokrývá její nárok na náhradu za majetek zanechaný jejími rodiči na V. (v bývalém SSSR).

Dovolatelka poukazovala i na to, že nemovitost čp. 19 v H. byla jejím rodičům přidělena ve špatném stavu, takže bylo nutno provést na této nemovitosti stavební úpravy v letech 1953 až 1955, aby tato nemovitost byla schopna dalšího užívání. Při těchto stavebních úpravách byla provedena výměna oken, výměna dveří vnitřních i vnějších, bylo provedeno nové omítnutí stavení, bylo zřízeno nové oplocení drátěným pletivem, byl proveden nový rozvod elektřiny a zřízen vodovod, byla opravena část střechy a byla vystavena nová stodola o rozměru 6 x 5 m2. Za tyto stavební úpravy nebyla poskytnuta žádná náhrada.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 1 , podle něhož ustanovení tohoto zákona, jímž byl změněn a doplněn (), platí i pro řízení, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1.1.2001).

Přípustnost dovolání dovolatelky bylo nutno posoudit podle ustanovení , podle něhož je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší – li právní otázku, která je v rozhodování odvolacích soudů nebo dovolacího soudu rozhodována rozdílně nebo právní otázku, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, nebo která je odvolacím soudem řešena v rozporu s hmotným právem.

V daném případě nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp. zn. , Okresního soudu v Novém Jičíně), ani z obsahu dovolání dovolatelky a ani z vlastních poznatků dovolacího soudu, že by v rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž směřovalo v daném případě dovolání dovolatele, byla řešena právní otázka, která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně.

V dovolacím řízení bylo nutno ještě posoudit, zda odvolací soud ve svém rozhodnutí řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem anebo otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.

Podle ustanovení „v případě, že oprávněná osoba získala nemovitost do vlastnictví přídělem od státu, poskytne se náhrada za nemovitosti uváděné v odst, 1 jen do výše uhrazené přídělové ceny“.

Odvolací soud ve svém rozhodnutí, proti němuž směřuje dovolání dovolatelky, postupoval podle tohoto kogentního hmotně právního ustanovení. Nelze proto mít za to, že tu odvolací soud řešil právní otázku výše náhrady za nemovitosti v rozporu s hmotným právem.

Při výkladu ustanovení a odst. 9 v souvislosti s ustanovením bylo ve stanovisku uveřejněném pod č. 16/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uvedeno (na str. 53 /131/), že pouze náhrada za živý a mrtvý inventář není ovlivněna okolností, že oprávněná osoba získala nemovitost do vlastnictví přídělem do státu a okolností že tedy tato náhrada za nemovitost nemůže přesahovat uhrazenou přídělovou cenu.

Ve stanovisku uveřejněném pod č. 34/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek bylo rovněž (na str. 125 /259/) uvedeno, že vodítkem pro náhrady je st. 9 , jenž váže náhradu v takovém případě „jen do výše uhrazené přídělové ceny“.

Také v předchozím rozsudku dovolacího soudu z 27.2.2003 ( Nejvyššího soudu), vydaném k dovolání téže dovolatelky, podanému v téže právní věci, bylo uvedeno, že z gramatického i systematického výkladu ustanovení plyne, že ustanovení tohoto zákona je ustanovením speciálním, které se pojí k určení náhrady za nemovitost v případech uvedených v ustanovení

Z uvedeného tedy vyplývá i to, že odvolací soud ve svém rozhodnutí, proti němuž směřovalo dovolání dovolatelky, neřešil právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.

Nebyl tedy u dovolání dovolatelky doložen žádný z předpokladů přípustnosti dovolání, jak jsou stanoveny v a odst. 3 .

Nezbylo tedy dovolacímu soudu než přikročit k odmítnutí dovolání dovolatelky podle ustanovení a , a to jako dovolání, které nebylo možné posoudit jako dovolání přípustné.

Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a žalované obci v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 25. března 2004

JUDr. Josef Rakovský, v.r.

předseda senátu