Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 26/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce A/ L. R., zastoupeného advokátem, a B/ M. R., zastoupeného JUDr. B. B., jako obecným zmocněncem, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství se sídlem v Praze 1, Těšnov 17, o náhradu za nevydané pozemky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. , o dovolání žalobce Ladislava Rollera proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18.9.2003, čj. -42, takto :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 19.2.2003 zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali náhrady ve výši 392.900 Kč za pozemky, a to podle druhé části zákona č. , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"zákon o půdě\"). Soud dospěl k závěru, že kupní smlouva, kterou byly pozemky na stát převedeny, byla sice uzavřena v tísni, nikoli však za nápadně nevýhodných podmínek. Pozemky, které byly vedeny jako louka a byly v užívání státního statku, byly prodány za cenu podle tehdy platné vyhlášky a cena byla dokonce zvýšena.

Městský soud v Praze na základě odvolání žalobců přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a svým shora uvedeným rozsudkem z 18.9.2003 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Neshledal oprávněným názor žalobců, že soud se neměl již zabývat okolnostmi, za nichž byly pozemky převedeny, tj. naplněním podmínek dle § 6 odst. 1 písm.k) zákona o půdě, když touto otázkou se již zabýval pozemkový úřad. (Odvolatelé totiž poukazovali na to, že pozemkový úřad již rozhodl, že žalobci nejsou vlastníky uvedeným pozemků, a z uvedeného hlediska se věcí zabýval v rámci přezkumného řízení i soud). Odvolací soud se vypořádal i s tvrzením žalobců, že v době převodu byly předmětné pozemky již pozemky stavebními a že za část pozemků nebyla náhrada proplacena.

Odvolací soud v prvé řadě vyslovil závěr, že v tomto řízení není vázán právními názory, které ve svých rozhodnutích vyslovil pozemkový úřad, případně krajský soud v rámci přezkumného řízení, v otázce, zda byly naplněny podmínky tísně a nápadně nevýhodných podmínek kupní smlouvy jako restitučního důvodu ve smyslu § 6 odst. 1 písm.k) zákona o půdě. Pozemkovému úřadu přísluší rozhodovat pouze o vlastnictví oprávněné osoby podle § 9 odst. 4 zákona o půdě a i přezkum jeho rozhodnutí soudem je závazný jen z tohoto hlediska. Pro spor o náhradu není rozhodující, že žalovaný neučinil námitku o tom, že není dán restituční důvod podle § 6 odst. 1 písm.k) zákona o půdě v řízení před pozemkovým úřadem. Pokud ji učinil ve vyjádření k žalobě, musí se jí soud zabývat. Odvolací soud shledal správným závěr soudu prvního stupně že v dané věci byla naplněna jen jedna ze dvou současně vyžadovaných podmínek, a to okolnost, že kupní smlouva byla se strany rodičů žalobců uzavřena v tísni; nebyla však splněna podmínka druhá, tj. že ve smlouvě byly pro prodávající sjednány nápadně nevýhodné podmínky. Za správný považoval názor odvolatelů, že při posuzování této otázky jde především o ekvivalenci vzájemných plnění tak, jak jsou sjednána ve smlouvě. Podle odvolacího soudu však se nápadná nevýhodnost smluvených podmínek posuzuje vůči stavu, který existoval v době uzavírání kupní smlouvy vzhledem k podmínkám tehdy obvyklým, tj. zda podmínky smlouvy byly ve vztahu k prodávajícím stejné jako k jiným prodávajícím za shodných okolností. V době uzavření smlouvy ( tj. k 18.11.1968), platila pro oceňování nemovitostí ; podle jejího a b) měli prodávající obdržet za pozemky určené pro stavbu rodinných domků při dané výměře 2.583,50 Kč, plnění se strany kupujícího státu však činilo 5.680 Kč a náhradní pozemek. Pro kupující proto nebyly sjednány nápadně nevýhodné podmínky, ale naopak měli obdržet více než jiní prodávající v obdobném postavení. Okolnost, zda veškeré plnění bylo poskytnuto, je pro dané řízení nerozhodná. Odvolací soud také považoval za správný závěr soudu prvního stupně, že pokud jde o charakteristiku prodávaného pozemku, je rozhodný údaj o jeho kultuře, uvedený v operátech evidence nemovitostí, ledaže by žalobci prokázali, že předmětné pozemky byly již v době prodeje zařazeny do schváleného seznamu pozemků pro výstavbu rodinných domků. To však žalobci neprokázali – naopak bylo zjištěno, že souhlas k vynětí předmětných pozemků z půdního fondu byl vydán až po uzavření kupní smlouvy, v roce 1969.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání jen žalobce L. R. Uplatňuje vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí soudu, podle obsahu dovolání jde však spíše o výtky namířené proti jiným, předcházejícím řízením u pozemkového úřadu a příslušného soudního přezkumu. Pokud jde o dané řízení, vytýká soudům, že se nezabývaly platností kupní smlouvy z toho důvodu, že prodávajícím bylo zaplaceno více než jim příslušelo podle cenové vyhlášky. Podle něj \"by postačilo konstatování neplatnosti kupní smlouvy v důsledku poskytnutí vyšší kuní ceny a restitučního důvodu, uvedeného v § 6 odst.1 písm.p), čímž by zcela odpadl jakýkoliv manévrovací prostor pro soud uplatňované úvahy a soud by se mohl nerušeně věnovat řešení otázky, kterou předložila naše žaloba – stanovení výše náhrady podle § 28a zákona o půdě\". Dovolatel dále uplatňuje nesprávné právní posouzení věci. Úvahy odvolacího soudu považuje za správné, pokud soud posuzuje otázky ceny pozemků v době převodu, opomíjí však, že v dané věci nejde o cenu, ale o náhradu v restitučním řízení. Odvolací soud také přehlédl, že podle zápisu o výběru staveniště z roku z 24.10.1969 bylo již v roce 1966 rozhodnuto o vyčlenění 0,9940 ha ze ZPF na svépomocnou bytovou výstavbu, a Městský národní výbor v Ú. n. O. měl sdělit čísla vyčleněných pozemků. Podle dovolatele se vynětí ze zemědělského půdního fondu v roce 1969 týkalo jiných pozemků než těch, za něž požaduje náhradu. Konečně pak poukazuje na a s tím, že odvolací soud měl vycházet z rozhodnutí pozemkového úřadu jako celku, tedy i v části odůvodnění, z níž je patrné, že žalobce považoval za oprávněné osoby. Ve stručného shrnutí obsahu dovolání se uvádí, že za vadu , která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, považuje okolnost, že \"ačkoliv od právní moci rozhodnutí správního orgánu uplynuly víc jak tři roky, soudy ještě navíc prohlašovaly co z pravomocného správního rozhodnutí je či není pro ně závazné. Nesprávné právní posouzení \"souvisí s nedostatečným zájmem soudů o související ustanovení části prvé – čtvrté a také s tím, že odvádějí od řešení případu rozebíráním a zjišťováním nepodstatných okolností – kultura \"louka\" a dále s tím, že ačkoliv se v řízení řešila otázka platnosti kupní smlouvy, byl nastolen nesprávný právní závěr\". Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu, případně i rozsudek soudu prvního stupně, byly zrušeny, a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Dovolání neodkazuje na příslušná ustanovení pokud jde o dovolací důvody a přípustnost dovolání, jinak splňuje náležitosti stanovené v a 241a ; z jeho obsahu lze dovodit, že dovolání se podává z důvodů uvedených v a c) . Dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností. Protože napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen první rozsudek soudu prvého stupně v této věci, nepřichází v úvahu přípustnost dovolání podle a b) . Dovolání by bylo proto přípustné jen v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam ( ). K takovému závěru však dovolací soud nedospěl.

Z hlediska přípustnosti dovolání podle jsou směrodatné pouze právní závěry odvolacího soudu, nikoli skutková zjištění, jakým je např. zjištění, kdy byla vydáno rozhodnutí příslušného orgánu o vynětí předmětných pozemků ze zemědělského půdního fondu. Tvrzené vady řízení ve smyslu představují dovolací důvod, avšak dovolací soud se jimi může zabývat jen v případě, že dovolání je přípustné – jejich případná existence sama o sobě by rovněž nezakládala přípustnost dovolání. Dovolací soud proto mohl přípustnost dovolání posoudit pouze ve vztahu k právním závěrům odvolacího soudu, jež vedly k jeho rozhodnutí. Tím je právní závěr o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobců v řízení, založený na posouzení, že nesplňují podmínky stanovené zákonem pro statut oprávněných osob ve smyslu ve spojitosti s zákona o půdě. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Posouzení nápadně nevýhodných podmínek kupních smluv, spočívající v tom, že kupní cena byla poskytnuta v souladu s tehdy platnými cenovými předpisy, nečiní již v judikatuře soudů potíže a odvolací soud ji posoudil v souladu s běžnou judikaturou. Lze odkázat i na nález Ústavního soudu z 6.1.1998, zn. , v němž se uvádí : \"Lze vycházet z ustálené judikatury podle níž – byla-li kupní cena v době uzavření kupní smlouvy dohodnuta na základě tehdy platných cenových předpisů, není možné bez dalších úvah usuzovat na neadekvátnost peněžitého plnění ze smlouvy a podle toho na existenci nápadně nevýhodných podmínek\".

Dovolací soud neshledal, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s hmotným právem nebo s jeho judikaturou, případně že by šlo o věc dosud v rozhodování Nejvyššího soudu neřešenou. Dovolání proto neshledal přípustným a podle a je odmítl.

Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalované, jež by s ohledem na výsledek dovolacího řízení měla nárok na jejich náhradu, prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. března 2004

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.

předseda senátu