Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
55 C 250/2021
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Pražákem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 9 725 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 725 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 9 725 Kč od 26. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 725 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 9 725 Kč od 26. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky), soud se ve smyslu ust. § 157 odst. 4 a § 202 odst. 2 o. s. ř. omezil při odůvodnění rozhodnutí pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.
2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu příspěvku nepojištěného vozidla osobního automobilu, registrační značka, VIN kód, jehož je žalovaná vlastníkem nebo provozovatelem, a to za období od 30. 8. 2019 do 21. 1. 2020.
3. Žalobkyně výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila a ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaná jakožto vlastník nebo provozovatel vozidla nákladního automobilu, registrační značka, VIN kód, neměla od 30. 8. 2019 do 21. 1. 2020 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovanou v souladu se zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období ve výši 9 425 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy. Žalobkyně současně vyúčtovala poplatek spojený s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč. Jelikož žalovaná ve stanovené lhůtě ničeho nezaplatila, zaslala jí žalobkyně další výzvu k plnění.
5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaná má ruské státní občanství, projednávaná věc má tedy cizí prvek. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních pravidla pravomoci a rozhodného práva, jež by bylo možno aplikovat, neobsahuje. Pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout soud tedy dovodil podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), když žalovaný má, resp. měl své poslední známé bydliště v České republice. Pokud jde o kolizní normu, aplikoval soud úpravu analogicky ke smluvnímu vztahu, neboť účelem příspěvku za nepojištěné vozidlo je suplování platby pojistného z uzavřené pojistné smlouvy. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že v této věci je rozhodným právem právo české podle čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).
6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Vzhledem k tomu, že v rozhodném období u předmětného vozidla, jehož vlastníkem a provozovatelem je žalovaná, nebyla v rozporu s § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ ZOPV“) pojištěna odpovědnost za újmu způsobenou provozem vozidla, byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni, která je profesní organizací pojistitelů zřízenou podle § 18 odst. 1 ZOPV, v souladu s § 4 odst. 1 ZOPV příspěvek za každý den porušení výše uvedené povinnosti. Denní sazba příspěvku pro předmětné vozidlo činí 65 Kč (§ 4 odst. 5 ZOPV ve spojení s § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Období, kdy nebylo předmětné vozidlo pojištěno, trvalo 145 dní. V souladu s § 4 odst. 3 ZOPV tedy činí příspěvek za toto období částku ve výši 9 425 Kč. Dále byla žalovaná v souladu s § 4 odst. 4 ZOPV povinna zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč (§ 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Žalobkyně žalovanou včas vyzvala k zaplacení těchto částek (§ 4 odst. 6 ZOPV), přičemž zaslaná výzva obsahovala všechny náležitosti uvedené v § 4 odst. 7 ZOPV. Žalovaná však dlužnou částku ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy nezaplatila. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni dlužný příspěvek i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na tento příspěvek.
7. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná do dne splatnosti dlužný příspěvek neuhradila, dostala se následujícího dne do prodlení. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaná je dále povinna zaplatit žalobkyni požadovaný úrok z prodlení v souladu s § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 725 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.