Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1591/2002

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

, o dovolání 1. žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne

6. listopadu 2001, č.j. -103, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. listopadu 2001, č.j.

-103, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobním návrhem se žalobce domáhal, aby soud rozhodl, že zástavní smlouva uzavřená dne 27.9.1993 mezi 1. a 2. žalovanou, jejímž předmětem jsou nemovitosti uvedené na LV č. 1 pro obec a k. ú. U. H., nedokončená stavba s pozemkem parc. č. 1344/1, je neplatná. Žalobce rovněž navrhl, aby soud vydal předběžné opatření, jímž by 1. žalované uložil povinnost zdržet se zcizování předmětných nemovitostí.

Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 23.11.1999, č.j.

-73, rozhodl tak, že zástavní smlouva uzavřená dne 27.9.1993 je neplatná (výrok I.), řízení o vydání předběžného opatření zastavil (výrok II.) a žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 5.950,- Kč (výrok III.). Vycházel

při tom z právního závěru, že „zástavní smlouva je v rozporu s obecními morálními zásadami demokratické společnosti“.

K odvolání 1. žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6.11.2001, č.j.

-103, rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti v napadených výrocích I. a III. potvrdil, žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 3.981,- Kč a vyslovil, že dovolání proti tomuto rozsudku je přípustné. Vycházel při tom ze shodného právního závěru jako soud prvního stupně, totiž, že zástavní smlouva „byla uzavírána v rozporu s dobrými mravy“ a že je „absolutně neplatná podle § 39 o.z., poněvadž se příčí dobrým mravům“, přičemž „neplatnost smlouvy je zde objektivní, kdy nejméně jeden z účastníků této smlouvy, a to G., s.r.o., za kterou jednal Jaromír Kalus, musel si být vědom toho, že poskytnutí zástavy nemovitostí společnosti G., která nezaplatila kupní cenu a kde se neustále vznášela trvající možnost odstoupení od smlouvy, o které bylo jednáno, jednal zjevně veden neseriózními úmysly“.

Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podala včasné dovolání (doplněné podáním ze dne 15.4.2002) 1. žalovaná. Namítá, že jí byla v průběhu řízení

před odvolacím soudem nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat

před soudem, když „soud jednal bez přítomnosti žalovaného č. 1, který se před začátkem jednání řádně omluvil a požádal o odročení jednání“. Dále namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru, neboť se domnívá, že „….odstoupení od kupní smlouvy ze strany žalobce (proto) mohlo mít účinky pouze vůči žalovanému č. 2. Toto odstoupení se proto nemohlo promítnout

do věcněprávního postavení žalovaného č. 1 jako zástavního věřitele, který vůči žalobci v žádném závazkovém vztahu není“. Dále má za to, že „i když jednání zástupců žalovaného č. 2 při sjednávání zástavní smlouvy by mohlo být kvalifikováno jako v rozporu s dobrými mravy, sama předmětná zástavní smlouva v rozporu s dobrými mravy není“. Poukazuje také na to, že „takto motivované jednání zástupců žalovaného č. 2 nebylo dosud nijak prokázáno“. Odkazuje přitom na rozsudek Nejvyššího soudu

ze dne 21.8.2000, sp.zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.11.1999, č.j. -117, a usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 23.1.2001, č.j. . Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud ČR napadený rozsudek odvolacího soudu spolu s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 , jímž byl změněn a doplněn (), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným

po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle

ve znění před novelizací

Dovolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou - účastníkem řízení ( ), řádně zastoupeným advokátem podle věty druhé

a nese formální i obsahové znaky předepsané ustanovením věty první

Podle lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Ve smyslu je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, je-li dán některý z důvodů zde uvedených. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.

Podle je dovolání přípustné, jestliže účastníkům řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat

před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, který účastníku odnímá možnost realizovat ta procesní práva, která mu zákon přiznává. Tím jde o právo účastníka, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti ( článek 38 odst. 2d, vyhlášené usnesením předsednictva ČNR jako součást ústavního pořádku České republiky ). To ovšem neznamená, že by soud nemohl jednat a rozhodnout ve věci bez jeho přítomnosti; účastníku je však vždy povinen poskytnout možnost, aby věc v jeho přítomnosti projednána byla. Ustanovení ukládá soudu, aby - nestanoví-li zákon jinak - nařídil k projednání věci jednání,

k němuž předvolá účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba, přičemž předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě. Na účastníku pak je, zda svého práva využije, či nikoli. Podle pokračuje soud v řízení, i když jsou účastníci nečinní; nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání, aniž požádal z důležitého důvodu o odročení, může soud projednat věc v jeho nepřítomnosti.

Jestliže však účastník z důležitého důvodu o odročení požádal, a soud přesto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, pak logicky povinnost poskytnout mu možnost, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti, nesplnil. Tím zasáhl do jeho práva, vyplývajícího ze zmíněného článku 38 odst. 2d

a účastníku možnost jednat před soudem odňal. V takovém případě řízení trpí vadou uvedenou v ustanovení , přičemž se zřetelem k platí tento závěr i pro řízení odvolací.

Tak je tomu i v projednávané věci, v níž odvolací soud předchozí jednání dne 11. září 2001 odročil na den 6. listopad 2001 za účelem provedení důkazů v protokolu

o jednání podrobně zachycených. Jak dále plyne z obsahu spisu, prvá žalovaná ještě před zahájením tohoto jednání odvolacího soudu se telefonicky omluvila z účasti

při jednání, protože měla nehodu s autem, a současně požádala o odročení jednání; totéž pak ještě učinila prostřednictvím faxové zprávy. Odvolací soud po konstatování obou těchto skutečností rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků, což uvedl v protokolu o jednání. Poté pokračoval v jednání, provedl důkazy v protokolu označené a posléze vyhlásil dovoláním napadený rozsudek.

Jestliže odvolací soud projednal věc v nepřítomnosti prvé žalované, ačkoli z důležitého důvodu, za nějž nutno pokládat nehodu s autem (jímž cestovala k tomuto jednání), požádala o odročení jednání, připustil, že řízení trpí vadou podle

Dovolání je tudíž nejen přípustné ( ), ale zjištěná vada řízení je současně důvodem, pro který jím napadený rozsudek nelze posoudit (ve smyslu ) jako správný. Dovolací soud jej proto podle téhož ustanovení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( ).

S ohledem na důvod, pro který dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, se dovolací soud již nezabýval oprávněností odkazu dovolatelky na důvody § 241

odst. 3 písm. c) a d) jako dovolací důvody.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( ).

V novém rozhodnutí o nákladech řízení odvolací soud přihlédne i k nákladům dovolacího řízení ( věta třetí ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. března 2004

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu