Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
55 C 83/2020
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Pražákem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 1 508 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 508 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 1 508 Kč od 15. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 508 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 1 508 Kč od 15. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky), soud se ve smyslu ust. § 157 odst. 4 a § 202 odst. 2 o. s. ř. omezil při odůvodnění rozhodnutí pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.
2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl na základě následujících skutečností. Dne 18. 9. 2017 v době kolem 13:28 hod. v ulici ulice, obec a číslo, v prostoru u zastávky MHD anonymizována dvě slova, přistoupil žalovaný k poškozené příjmení příjmení, narozené dne datum (dále jen„ poškozená“), a to v úmyslu zmocnit se její kabelky nebo mobilního telefonu, který měla poškozená v ruce, a v tomto úmyslu poškozenou opakovaně udeřil anonymizováno do hlavy, následkem čehož poškozená upadla na zem. Svým jednáním jí způsobil pohmoždění měkkých pokrývek lebních s krevním výronem v pravé spánkové krajině a za pravým uchem a pohmoždění s krevním výronem na horním okraji anonymizováno ušního boltce. Jednání žalovaného bylo předmětem trestního řízení sp. zn. spisová značka, na jehož základě byl žalovaný rozsudkem ze dne 27. 11. 2017 shledán vinným ze spáchání zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. V důsledku protiprávního jednání žalovaného, v příčinné souvislosti s poškozením zdraví poškozené jakožto pojištěnky žalobkyně, žalobkyně uhradila náklady na léčení poškozené ve výši 1 508 Kč. Žalobkyně s odkazem na § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o VZP“) uvedla, že má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů vynaložených na hrazené služby ze zdravotního pojištění poskytnuté svým pojištěncům, kteří utrpěli újmu na zdraví zaviněným protiprávním jednáním třetí osoby.
3. Žalobkyně výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný způsobil poškozené, který byla pojištěncem žalobkyně, úmyslné zranění v úmyslu jí oloupit. Za toto své jednání byl žalovaný v trestním řízení shledán vinným ze spáchání zločinu loupeže. Žalobkyně uhradila náklady na léčení poškozené ve výši 1 508 Kč.
5. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaný má slovenské státní občanství, tedy že projednávaná věc má cizí prvek. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Soud vycházel z úpravy obsažené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 7 odst. 3 cit. nařízení, když u zdejšího soudu byla na žalovaného podána obžaloba. Jelikož předmětem řízení je náhrada škody, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), přičemž dle čl. 4 je rozhodným právem právo české, neboť škoda vznikla v ČR.
6. Právo žalobkyně na plnění soud posoudil jako pohledávku z titulu regresního nároku podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění. Podle tohoto ustanovení má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.
7. Předpokladem pro důvodnost žalovaného nároku v tomto případě bylo, aby žalobkyně vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného náklady na hrazené lékařské služby. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný se dopustil trestného činu, a to konkrétně zločinu loupeže. Je tedy evidentní, že se žalovaný dopustil zaviněného protiprávního jednání, když použil násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, čímž způsobil poškozené zranění, která si vyžádala lékařské ošetření. S ohledem na zásah do absolutního práva na tělesnou integritu ve smyslu § 2910 o. z. tak vznikla žalovanému povinnost nahradit tím způsobenou škodu. Dále bylo z provedeného dokazování postaveno najisto, že žalobkyně uhradila nutné náklady zdravotní péče poskytnuté poškozené. S ohledem na shora citované ustanovení § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění je tedy dána aktivní věcná legitimace žalobkyně v tomto řízení, když jí svědčí vůči žalovanému tzv. regresní nárok na peněžité plnění spočívající v náhradě těchto vynaložených nákladů na léčbu poškozené.
8. Na základě shora uvedeného tedy soud učinil závěr, že žalobkyně má právo na žalované plnění. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalovanému dále nárok na úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.) ve výši dle nařízení č. 351/2013 Sb.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.