Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
8 C 72/2021-21
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Skalickým v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupena advokátem titul jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
hlášený k trvalému pobytu na adrese adresa žalovaného
o zaplacení 3 208 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 149,42 Kč a úrokem z prodlení z částky 2 000 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení ve výši 9 % ročně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 600 Kč a částky 608 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 496 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet advokáta žalobce titul jméno příjmení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 149,42 Kč a úrokem z prodlení z částky 2 000 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení ve výši 9 % ročně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 600 Kč a částky 608 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 496 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet advokáta žalobce [titul] [jméno] [příjmení].</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částek a příslušenství uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společnosti právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“), rámcovou smlouvu o úvěru, a to tak, že na stránkách webová adresa žalovaný vyplnil registrační formulář se svými osobními a kontaktními údaji a následně ze svého bankovního účtu uhradil tzv. registrační poplatek, při jehož úhradě výslovně odsouhlasil rámcovou smlouvu. Následně byla mezi původním věřitelem a žalovaným dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě bylo žalovanému na jeho bankovní účet poskytnuto 2 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za zpracování úvěru 300 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru 300 Kč, a to jednorázově do 30. 11. 2018. Pro případ včasného splacení měl žalovaný hradit jen 300 Kč. Žalovaný částku neuhradil. Pohledávka byla původním věřitelem žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum, což bylo žalovanému oznámeno přípisem původního věřitele ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně v tomto řízení žádá úhradu jistiny 2 000 Kč, nesplaceného poplatku z úvěru 600 Kč, smluvní pokuty 608 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 149,12 Kč Smluvní pokuta je kapitalizovanou částkou smluvní pokuty za neuhrazení úvěru ve sjednané době ve výši 0,1 % denně z částky, s níž byl žalovaný v prodlení, od 1. 12. 2018 do 1. 10. 2019. Žalovaný částku neuhradil předžalobní upomínce navzdory.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
4. Soud má za prokázané v žalobě tvrzené rámcové smlouvy a následně smlouvy o úvěru a poskytnutí tvrzené jistiny úvěru právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému. Dále pak má soud za prokázané postoupení nároků z úvěrových smluv původním věřitelem žalobkyni.
5. Nebylo prokázáno, jak konkrétně původní věřitel prověřil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84-89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (tj. jaké zjistil skutečnosti a jaké z nich vyvodila závěry), když absence takové prověření vede k neplatnosti smlouvy, a to nikoliv pouze relativní, vyslovené soudem k námitce spotřebitele, ale absolutní k tomu zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s.r.o. v. GK sp. zn. C -679/18 - ECLI:EU:C: 2020, který konstatoval:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“; dále například rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 v řízení sp. zn. 22 Co 221/2019, rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2017, sp. zn. 64 Co 252/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).
6. Stejně tak byl Soud při jednání – z účasti na němž se zástupce žalobkyně omluvil – připraven seznámit žalobkyni se svou výhradou k výši tzv. poplatku za poskytnutí úvěru, což je jen jinak nazvaný úrok v pevné výši, který činí u tohoto úvěru ve výši 2 000 Kč s 14denní splatností částku 300 Kč, což by v běžném roce s 365 dny činilo 7 821 Kč ročně, tedy 391 %. Soud byl připravit umožnit žalobkyni se vyjádřit k tomuto ujednání, které nejenže zakládá výraznou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, ale je současně i v rozporu s dobrými mravy. Takto významná smluvní nerovnováha v neprospěch spotřebitele, vede až k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když se jedná o neplatnost absolutní s ohledem na narušení veřejného pořádku. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné (k povinnosti soudu ve spotřebitelských právních vztazích dovozovat absolutní neplatnosti nepovolených ujednání blíže výklad článku 6 odst. 1 směrnice 93/13/ o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách v rozsudku Soudního dvora Evropské unie C -618/10, CELEX: 62010CA0618).
7. Protože je úvěrová smlouva pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná, ale bylo prokázáno poskytnutí finanční částky žalovanému, a to bez právního důvodu, má žalobkyně dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), právo na vrácení bezdůvodné obohacení, jehož se dostalo žalovanému, a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl, protože uplatněné nároky měly vyplývat ze smlouvy, která je absolutně neplatná.
8. Ve věci měla větší díl úspěchu žalobkyně, které tak dle § 142 odst. 2 OSŘ vzniklo vůči žalovanému právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení. Po odečtení míry žalobkynina neúspěchu (jedna třetina) od míry jejího úspěchu (dvě třetiny), tak má žalobkyně právo na náhradu jedné třetiny všech účelně vynaložených nákladů řízení. Těmito náklady jsou soudní poplatek 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Při stanovení výše odměny advokáta a náhrady hotových výdajů soud postupoval dle § 14b AT, protože v tomto případě bylo řízení zahájeno tzv.„ formulářovou žalobou“, tedy žalobou podávanou týmž žalobcem opakovaně na ustáleném vzoru ve skutkově a právně obdobných věcech. Žalobkynin advokát je registrován k placení daně z přidané hodnoty, žalobkyně má proto dle § 137 odst. 3 OSŘ právo na náhradu této daně ve výši 21 % z náhrady nákladů řízení s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je její osobní povinností. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám žalobkynina advokáta.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání (§ 202 odst. 2 OSŘ).
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze se splnění povinnosti domáhat návrhem na exekuci u soudního exekutora.