Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 148/2021
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 15 690 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplatit částku ve výši 7 690 Kč a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 131,01 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do 17. 1. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 6 325,33 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplatit částku ve výši 7 690 Kč a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 131,01 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do 17. 1. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 6 325,33 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 15 690 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 30. 9. 2016 s žalovanou smlouvu o půjčce číslo. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr dle zákona o spotřebitelském úvěru, když zhodnotila požadované a získané informace od žalované. Ta byla dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Uvedené informace pak byly zaznamenány do karty zákazníka. Nad to žalobkyně uvedla, že ze smlouvy plyne, že žalovaná prohlásila, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet poskytnutou půjčku a dále, že je schopna splácet předmětnou půjčku. Na základě výše uvedené smlouvy tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se dále zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za půjčené peněžní prostředky úrok ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou na straně 1 smlouvy, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 000 Kč a náhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaná se veškeré výše uvedené částky zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 4. 2017. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, o čemž byla žalovaná písemně informována oznámením. Žalobkyně uvedla, že žalovaná na uvedenou pohledávku uhradila celkem 2 000 Kč. Žalobkyně se tak domáhá uhrazení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 5 690 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 131,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 325,33 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila, ač byla předžalobně upozorněna.
2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 19. 6. 2021, č.j. 4 C 148/2021 -14, nechť soudu mj. uvede, jakým konkrétním způsobem splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, nechť soudu předloží konkrétní listin y, ze kterých úvěryschopnost posuzovala a na které odkazuje v zákaznické kartě. Žalobkyně ve svém doplnění žaloby ze dne 2. 7. 2021 uvedla stejné skutečnosti jako v již podané žalobě, nad to uvedla, že žalovaná pracuje jako montážní dělník ve společnosti právnická osoba, její čistý měsíční příjem činní 11 000 Kč, ostatní příjmy činní 6 528 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku. Právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovanou v insolvenčním rejstříku. Upozornila na existenci judikatury, podle které je dostatečné ověřit informace uváděné klientem pouze nahlédnutím do příslušných listin. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ani sama žalobkyně nedisponuje kopiemi dokladů žalované, neboť uvedené dokumenty předkládá žalovaná pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy. Na základě uvedených skutečností tedy právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je úvěruschopnýá
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. “) žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu. Žalovaná na výzvu soudu žádným způsobem nereagovala. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
5. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005 . Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným (sama žalobkyně uvedla, že jinými důkazy nedisponuje). Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení § 118a , odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není.
6. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:
7. Ze smlouvy o půjčce číslo včetně podmínek soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba a žalovanou byla dne 10. 3. 2016 uzavřena uvedená smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se pak zavázala vrátit částku ve výši 10 000 Kč spolu s poplatkem v celkové výši 7 400 Kč, skládající se z úroku ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník (žalovaná) prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a dále, že je schopen splácet předmětnou půjčku.
8. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaná je rozvedená a žije v nájmu. Má dvě nezaopatřené děti. Žije v samostatné domácnosti. Dále je zde uvedeno, že pracuje na hlavní pracovní poměr jako montážní dělník u zaměstnavatele právnická osoba Její čistá měsíční mzda činní 11 000 Kč. Žalovaná uvedla, že pobírá doplatek na bydlení a na živobytí ve výši 6 528 Kč. Dále uvedla, že na nájem hradí 3 000 Kč měsíčně, výdaje na domácnost činní 3 600 Kč měsíčně a na alimenty hradí 1 300 Kč měsíčně. Výdaje tak činní celkem částku 7 900 Kč. Žalovaná uvedla, že nemá další půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně. Uvedené skutečnosti pak měla právní předchůdkyně žalobkyně ověřit z pracovní a nájemní smlouvy, výplatních pásek a dalšího dokumentu ohledně příspěvku na bydlení a živobytí.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, z podacího lístku ze dne 7. 1. 2020 a z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Uvedená skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl odeslán dne 7. 1. 2020. Současně žalobkyně vyzvala žalovanou, nechť ji uvedený dluh uhradí do 10 dní ode dne obdržení dopisu.
10. Z předžalobní upomínky ze dne 22. 2. 2021 včetně podacího lístku má soud za prokázané, že byla žalovaná předžalobně upomenuta.
11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. , vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 10 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované, a to tak, že ji sama žalovaná ve smlouvě potvrdila, že je schopna řádně a včas půjčku splatit. Žalovaná je rozvedená a žije v nájmu. Má dvě nezaopatřené děti. Žije v samostatné domácnosti. Pracuje na hlavní pracovní poměr jako montážní dělník u zaměstnavatele právnická osoba Její čistá měsíční mzda činní 11 000 Kč. Žalovaná pobírá doplatek na bydlení a na živobytí ve výši 6 528 Kč. Dále uvedla, že na nájem hradí 3 000 Kč měsíčně, výdaje na domácnost činní 3 600 Kč měsíčně a na alimenty hradí 1 300 Kč měsíčně. Výdaje tak činní celkem částku 7 900 Kč. Žalovaná uvedla, že nemá další půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně. Následně došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl žalované odeslán dne 7. 1. 2020. Současně byla vyzvána k úhradě dlužné částky, a to do 10 dní ode dne doručení výzvy. Žalovaná byla vyzvána i předžalobně, ničeho však neuhradila.
12. Při právním posouzení soud vycházel z § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
13. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 1 zákon č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění do 30. 11. 2016 (dále také„ zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
16. Podle § 9 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
17. Podle 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
18. Podle § 1968 věta prvá o.z,, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
19. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 8 000 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce. Ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru (ve smyslu § 1 uvedeného zákona je za spotřebitelský úvěr považovaná i smlouva o půjčce) neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posuzovala bonitu žalované úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů žalované, které uvedla v zákaznické kartě. Zde je uvedeno, že žalovaná pracuje na plný úvazek s příjmem ve výši 11 000 Kč. Uvedené si právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřit z výplatních pásek a pracovní smlouvy, nicméně tyto listin y žalobkyně soudu na výzvu nedoložila. Uvedla, že předmětnými listinami nedisponuje ani žalobkyně, ani právní předchůdkyně žalobkyně. Soud tedy nemohl uvedené skutečnosti ověřit. Dále je v kartě uvedeno, že žalovaná pobírá doplatek na bydlení a na živobytí ve výši 6 528 Kč, uvedené si měla ověřit z předloženého dokumentu od žalované, tento však na výzvu soudu žalobkyně nepředložila. Žalovaná má dvě vyživovací povinnosti. Je rozvedená a bydlí samo v nájemním bydlení. Žalovaná hradí na nájem 3 000 Kč měsíčně, výdaje na domácnost činní 3 600 Kč měsíčně a na alimenty hradí 1 300 Kč měsíčně. Výdaje tak činní celkem částku 7 900 Kč. K tomu soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně například nikterak nelustrovala žalovanou v registru dlužníků. Žalovaná sice uvedla v kartě zákazníka, že žádné další půjčky nemá, nicméně je na žalobkyni, respektive na právní předchůdkyni žalobkyně, aby informace od žalované řádně ověřila, tedy aby zjistila, jestli má žalovaná případně další dluhy a tyto řádně splácí. Soud tedy uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala majetkové poměry žalované ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud má tak za to, že právní předchůdkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované splácet úvěr, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
20. S ohledem na to, že bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti v den podpisu smlouvy částku ve výši 10 000 Kč na základě neplatné smlouvy o půjčce ze dne 10. 3. 2016, došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení, které je povinna vydat podle 2991 odst. 1 o.z. Na druhou stranu žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila částku ve výši 2 000 Kč, žaloba je tak důvodná co do částky 8 000 Kč (rozdíl mezi poskytnutou částkou 10 000 Kč a uhrazenou částkou 2 000 Kč). Žalobkyně je oprávněna požadovat po žalované výše uvedenou částku, když předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni ve smyslu § 1879 a násl. o.z. Soud proto vyhověl požadavku žalobkyně pouze částečně, a to co do částky ve výši 8 000 Kč. Soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení z této částky, a to za období od 18. 1. 2020 do zaplacení podle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení v zákonné výši, avšak vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu poprvé dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl žalované odeslán dne 7. 1. 2020. V dopise pak žalobkyně stanovila 10 denní lhůtu k zaplacení, která uplynula dne 17. 1. 2020. Žalovaná se proto dostal do prodlení se zaplacením dluhu až 18. 1. 2020, v tuto dobu byl zákonný úrok z prodlení ve výši 10 %, proto jej soud přiznal v této výši. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. , neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší nežli zákonné ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.
21. S ohledem na shora uvedené pak soud zamítl žalobu co do částky 7 690 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 325,33 Kč a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení jako nedůvodnou, neboť předmětnou smlouvu posoudil jako neplatnou. Žalobkyně má nárok pouze na vydání poskytnuté částky jakožto bezdůvodného obohacení, nikoliv dalších částek jako jsou předmětné poplatky a již uhrazená část jistiny ve výši 2 000 Kč. Dále soud žalobu zamítl co do požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 131,01 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do 17. 1. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, když byla žalovaná poprvé vyzvána k vrácení částky ze strany žalobkyně až dopisem ze dne 6. 12. 2019. Proto sodu rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, když by sice žalobkyně měla právo na náhradu 1,98 % svých nákladů, když byla úspěšná co do částky 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení (tj. úspěch ve výši 50,99 %) a neúspěšná co do částky ve výši 7 690 Kč a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 131,01 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do 17. 1. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 6 325,33 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení (tj. neúspěch ve výši 49,01 %), avšak vzhledem k tomu, že rozdíl v úspěchu jednotlivých účastníků byl nepatrný, soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z nich, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).