Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 942/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalované se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl rozsudkem ze dne 22. dubna 2002,

č.j. -126, tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nemajetkové újmy částku 50.000,- Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Co do částky 450.000,- Kč žalobu zamítl. Na závěr rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. prosince 2002, č.j. -146, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Ve výroku o nákladech řízení jej změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 15. ledna 2003, když zástupci žalované bylo toto rozhodnutí doručeno dne 14. ledna 2003.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podala žalovaná společnost dovolání

ze dne 13. března 2003. V dovolání výslovně uvádí, že uplatňuje dovolací důvod ve smyslu ustanovení (dále jen \")

a přípustnost dovolání odvozuje z ustanovení Má zato, že

v daném případě jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Především se domnívá, že odvolací soud nesprávně zhodnotil přiměřenou míru a způsob satisfakce, když v řízení nebylo prokázáno, že k porušení práva na ochranu osobnosti skutečně došlo. V této souvislosti uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá

v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Podklad pro rozhodnutí odvolacího soudu je vadný, když v hodnocení poznatků, které vyšly za řízení najevo, je dle názoru dovolatelky z hlediska závažnosti, důležitosti a pravdivosti logický rozpor. Dovolatelka na závěr navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

K uvedenému dovolání nebylo podáno vyjádření.

Je nutno předeslat, že dovolací soud byl v průběhu dovolacího řízení upozorněn na skutečnost, že na majetek žalované komanditní společnosti byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. června 2003 č.j. -28 prohlášen konkurs. Tento výrok uvedeného rozhodnutí však byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. září 2003 pod č.j. -165 a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Účinky prohlášení konkursu [zde zejména ve vztahu

k ustanovení , o konkursu a vyrovnání] tak pominuly, přičemž tato skutečnost do současné doby nedoznala případné změny.

Jak vyplývá z obsahu spisu a z dovolání žalované, není v označení věci dovolání přípustné podle ustanovení a b) Takto by přípustnost dovolání v této věci mohla být založena pouze již jen ve smyslu ustanovení o.s.ř, avšak dovolací soud neshledal, že by v posuzované věci k naplnění předpokladů tohoto ustanovení došlo. Soudy obou stupňů totiž na daný případ přiléhavě aplikovaly odpovídající zákonná ustanovení a ta také shodně s ustálenou judikaturou vyložily. I když dovolatelka uplatňuje dovolací důvod ve smyslu ustanovení , jsou její výtky fakticky zaměřeny vůči konkrétním skutkovým závěrům učiněným soudem. Dovolací soud je tedy nucen v tomto případě uzavřít, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není možno posuzovat jako rozhodnutí mající po právní stránce zásadní význam ( ). Není tak naplněn ani možný případ přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení ve spojení s téhož zákona.

Protože v posuzované věci nejsou naplněny ani eventuální předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení , a , dovolacímu soudu nezbylo, než podané dovolání jako nepřípustné podle ustanovení

ve spojení s odmítnout.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a , když dovolání žalované bylo odmítnuto, zatímco v dovolacím řízení žalobci žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. března 2004

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu