Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2156/2003

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

II. Ve zbývající části se dovolání zamítá.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2.615,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. K. H.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví k níže uvedeným nemovitostem pro neshody se spoluvlastníky. Sám vlastnil jejich ideální tři čtvrtiny, žalovaní každý jednu ideální osminu. Protože reálné rozdělení nemovitostí nepovažoval za možné, požadoval, aby mu je soud přikázal za náhradu do výlučného vlastnictví.

Okresní soud v Třebíči (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 5. února 1996, č. j. -62, ve výrocích pod body I. a II. tak, že zrušil „podílové spoluvlastnictví navrhovatele J. D. a odpůrce J. K. a J. K. ke stodole se stavebním pozemkem č. 50 zastavěnou plochou o výměře 278 m2 v obci T. a k. ú. P. a k pozemku p. č. 18 zahradě o výměře 36 m2 s plotem a venkovními úpravami v obci T. a k. ú. P.“, s tím, že „stodola se stavebním pozemkem č. 50 zast. plochou o výměře 278 m2 v obci T. a k. ú. P. a pozemek p. č. 18 zahrada o výměře 36 m2 s plotem a venkovními úpravami v obci T. a k. ú. P., se přikazují do výlučného vlastnictví navrhovatele J. D.“. Výrokem pod bodem III. uložil žalobci povinnost zaplatit každému z žalovaných částku 44.488,- Kč do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku a dále rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k závěru, že reálné rozdělení nemovitostí není možné a přikázal je ve smyslu (dále jen „ “) do vlastnictví žalobce za přiměřenou náhradu.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. října 2002, č. j. -184, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích pod body I. a II. a v napadeném výroku pod bodem III. uložil žalobci zaplatit na vypořádání podílů každému ze žalovaných částku 18.750,- Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Dále rozhodl o nákladech řízení. V odůvodnění svého rozsudku upozornil, že v odvolacím řízení postupoval podle ve znění do jeho novelizace provedené , s odkazem na část dvanáctou, hlavu první, bod 15 uvedeného zákona.

Pokud šlo o zrušení spoluvlastnictví a přikázání nemovitostí žalobci, odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně. Doplnil dokazování vyjádřením znaleckého u ohledně ceny nemovitostí a dospěl k závěru, že mají nižší tržní cenu, než o jaké uvažoval soud prvního stupně; proto změnil výrok v části, týkající se náhrady za přikázání věci do výlučného vlastnictví žalobce.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání a uvádějí, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Namítají, že oba soudy nesprávně posoudily důkazy ve vztahu k , když pominuly možnost reálného rozdělení věci. Odvolacímu soudu vytýkají, že možnost reálného dělení zcela pominul, což je v rozporu se základními lidskými právy i s právem na spravedlivý proces. Je pro ně nepochopitelné, jak mohl odvolací soud z důkazů provedených před soudem prvního stupně ve vztahu ke zjištění hodnoty jejich spoluvlastnického podílu dovodit, že svůj podíl chtějí směnit. Uvádějí, že reálné dělení nemovitostí je možné a účelně je využít mohou obě strany sporu. Za největší křivdu pokládají stanovení výše náhrady za spoluvlastnické podíly. Odvolací soud ve věci rozhodoval po šesti letech od rozhodnutí soudu prvního stupně, odkazoval na změny předpisů k oceňování a to jim dává k tíži. Jeho rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť vylučuje zákonnou možnost reálného rozdělení sporných nemovitostí nebo postup podle ; tyto skutečnosti, s ohledem na délku odvolacího řízení, bylo nutno považovat za důvody zvláštního zřetele hodné pro to, aby soud podílové spoluvlastnictví nezrušil a nevypořádal. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání žalobce namítá, že dovolání žalovaných není přípustné. Pokud jde o argument žalovaných týkající se možnosti reálného rozdělení sporných nemovitostí, odkazuje na provedené důkazy, zejména závěry znaleckých posudků. Názor dovolatelů, že soud nesprávně vyložil výpověď svědka Ing. M., je spekulací neodpovídající provedeným důkazům. K namítanému šikanóznímu jednání vůči žalovaným uvedl, že byl vlastníkem tří čtvrtin nemovitostí a jako většinový spoluvlastník vycházel z , nemovitosti udržoval v provozuschopném stavu a užíval je k účelu, pro něž byly zřízeny – k zemědělské výrobě. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, popř. zamítl.

Podle části dvanácté, hlavy I., bodu 17 , kterým se mění , dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydanému po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů. Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo v daném případě vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a oprávněnými a řádně zastoupenými účastníky řízení ( a ) nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o zrušení podílového spoluvlastnictví a o přikázání věci žalobci. V této části jde o rozsudek potvrzující, a přípustnost dovolání by tak mohla být dána jen podle ; přípustnost podle , na kterou odkazují dovolatelé, nepřichází v úvahu proto, že jde o ustanovení, které před novelou č. neplatilo; jiné důvody přípustnosti dovolání proti potvrzujícímu rozsudku [ , ] zjevně nejsou dány. Podle nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. V dané věci však dovolatelé návrh na připuštění dovolání odvolacím soudem neučinili, a tak je dovolání v této části nepřípustné; proto nezbylo, než je odmítnout [ , ].

V části, ve které se dovolatelé domáhají přezkoumání rozsudku odvolacího soudu, kterým byla snížena částka kterou jim žalobce je povinen uhradit za přikázání věcí do jeho vlastnictví, je dovolání přípustné podle , není však důvodné. Dovolatelé tvrdí, že změna této částky je způsobena změnou cenového předpisu v době mezi vynesením rozsudku soudu prvního stupně, na kterou odvolací soud odkazuje. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu se však podává, že ke změně došlo v důsledku doplnění dokazování vyjádřením znaleckého u. I kdyby však snížení částky bylo vyvoláno změnou cenového předpisu, bylo by nutno tuto změnu respektovat, neboť i pro rozsudek odvolacího soudu je rozhodující stav (a tedy i cena) v době jeho vyhlášení ( ). Tříměsíční lhůta, ve ke které měl odvolací soud podle dovolatelů rozhodnout, není stanovena žádným právním předpisem a dovolatelé ani neuvádějí, o co svoji úvahu v této části opírají. Průtahy v řízení nemohou mít v daném případě vliv na obsah rozhodnutí. Také skutečnost, že žalobce jako většinový spoluvlastník žalovaným neumožnil užívání nemovitosti (viz ), nemá na výši náhrady při vypořádání spoluvlastnictví žádný vliv.

Dovolací důvod upravený v tedy v posuzované věci není dán. Vady řízení uvedené v a b) , k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly v řízení týkajícím poskytnutí náhrady za přikázání věcí do vlastnictví se dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání v této části zamítnout ( , věta před středníkem).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z neúspěšnosti žalovaných v tomto řízení a z toho, že žalobci náklady dovolacího řízení vznikly ( , , a ). Tyto náklady představují odměnu za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání podle , advokátní tarif, která činí podle , , , , , a částku 2540,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů podle advokátního tarifu 75,- Kč, celkem 2.615,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 18. března 2004

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu