Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 259/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. , byl obviněný M. R. uznán vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle tr. zák. k , 4 písm. b) tr. zák. ve znění Za tento trestný čin byl odsouzen podle tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle tr. zák. a tr zák. podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle tr. zák. byla stanovena zkušební doba v trvání čtyř let. Podle tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč a podle tr. zák. pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Rovněž byl obviněnému podle tr. zák. a tr. zák. uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti v trvání dvou let.

Obviněný M. R. podal proti citovanému rozsudku odvolání, o kterém rozhodl rozsudkem Vrchní soud v Olomouci dne 16. 9. 2003, sp. zn. , tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle tr. ř. rozhodl sám tak, že obviněného uznal vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle tr. zák. k , odst. 4 písm. b) tr. zák. ve znění , kterého se dopustil tím, že v době po 27. 11. 1999 u Č. p., a. s., R. S. M., A. O., při uplatňování nároku na plnění z pojistné smlouvy se zištným záměrem podstatně nadsadil a fingovaně doložil výši škody na serveru HP, poškozenému při pojistné události – dopravní nehodě, ke které došlo dne 27. 11. 1999 na silnici č. mezi obcemi K. a Š. a jako jednatel společnosti M., spol. s r o., se sídlem D. B., která je vlastníkem tohoto zničeného serveru, na podkladě zkreslených podkladů a neúplných údajů nechal tuto věc znalecky ocenit na hodnotu 1.496.500,- Kč, a to přesto, že tento server získala společnost M. již jako starší a použitý kupní smlouvou ze dne 7. 3. 1997 za kupní cenu 400.000,- Kč a rovněž mu bylo známo, že jde o zastaralý počítačový systém s hodnotou v době poškození podstatně nižší a také dle následného znaleckého posudku činila hodnota této věci maximálně 210.000,- Kč, přičemž kdyby Č. p., a. s., takto spekulativně uplatňovanou škodu obviněným M. R. uznala a likvidovala, vznikla by jí škoda ve výši nejméně 1.286.500,- Kč.

Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 250a odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 60a odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle § 60a odst. 2 tr. zák. byla stanovena zkušební doba v trvání čtyř let. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. a § 54 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému také uložen peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti s předmětem činnosti nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej a poskytování software v trvání dvou let.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě podal obviněný M. R. prostřednictvím obhájce dovolání. Mimořádným opravným prostředkem obviněný napadl citovaná rozhodnutí ve výroku o vině i trestu a opřel ho o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je toho názoru, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V dovolání obviněný namítá, že skutek, tak jak je v odsuzujícím výroku rozsudku odvolacího soudu popsán, nenaplňuje skutkovou podstatu pokusu trestného činu pojistného podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., jak po subjektivní stránce, tak i objektivní stránce. Blíže svoje námitky nerozvedl. Z tohoto v důvodu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 2003, sp. zn. , a Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. , a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který vyslovil názor, že s tvrzením dovolatele se nelze ztotožnit, neboť skutková a právní věta jsou ve vzájemném souladu. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Státní zástupce vyslovil souhlas s tím, aby toto rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného M. R. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací námitky lze považovat za důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Jak vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně a není určeno ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudu druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.

V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci citovaného dovolacího důvodu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V posuzované trestní věci to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný M. R. spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku Vrchního soudu v Olomouci.

Objektivní stránka trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. záleží v tom, že pachatel při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí a způsobí takovým činem na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Z hlediska subjektivní stránky je pojistný podvod podle § 250a tr. zák. úmyslný trestný čin (§ 3 odst. 3 tr. zák.). Značnou škodou se podle § 89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky 500.000,- Kč. Podle § 6 písm. a) tr. zák. stačí, aby pachatel zavinil způsobení značné škody, jako okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, i z nedbalosti.

Ze skutkového stavu uvedeného ve výroku rozsudku Vrchního soudu v Olomouci vyplývá, že obviněný M. R. při uplatňování nároku na plnění z pojistné smlouvy nadsadil a fingovaně doložil výši škody tím, že předložil zkreslené podklady a neúplné údaje, na základě kterých byl počítačový systém znalecky oceněn na hodnotu 1.496.500,- Kč, i když věděl, že jde o zastaralý počítačový systém, který má hodnotu podstatně nižší a pokud by pojišťovna uplatňovanou škodu uznala, vznikla by jí škoda ve výši nejméně 1.286.500,- Kč. Toto vše činil, jak uvedl Vrchní soud v Olomouci, se zištným záměrem. Zavinění ve formě nedbalosti nebo úmyslu vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k následku svého jednání. Závěr o tom, zda je dáno zavinění obviněného a v jaké formě, je závěrem právním. Tento závěr však musí být založen na skutkových zjištěních. Na zavinění a jeho formu lze usuzovat ze všech konkrétních okolností případu, za kterých ke spáchání trestného činu došlo a ze všech významných důkazů, včetně doznání obviněného, pokud existuje. Nelze proto jen ze skutečnosti, že obviněný popírá zavinění, jak to bylo v případě obviněného M. R., vyvodit, že zjištění zavinění a jeho formy nepřichází v úvahu. Zavinění lze zjistit i na podkladě jiných důkazů, nejenom z doznání obviněného. Může to být i určité chování pachatele, neboť i jednání je projevem jeho vůle. U obviněného M. R. to bylo právě jeho jednání, ze kterého mohl učinit Vrchní soud v Olomouci správný závěr o jeho zavinění.

Je zřejmé, že takto popsanému skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace pokusu trestného činu pojistného podvodu podle tr. zák. k , 4 písm. b) tr. zák. ve znění

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného M. R. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. března 2004

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Horák

Vypracoval:

JUDr. Jiří Šoukal