Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 665/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce JUDr. E. Š., zastoupeného, advokátkou, proti žalovaným 1) J. P., a 2) D. P., zastoupené, advokátem, o zaplacení 1,064.989,- Kč s příslušenstvím ze směnky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalované 2) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2003, čj. -82, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem zrušil odvolací soud ve vztahu k prvnímu žalovanému výroky II. III. a V. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9.4.2002, č.j. -37 a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně. Ve vztahu ke druhé žalované výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, kterým tento soud uložil žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně 400.000,- Kč se 6 % úroky od 31.8.1999 do zaplacení a odměnu 1.333,30 Kč, potvrdil. Výrok V. rozsudku soudu prvního stupně změnil ve vztahu ke druhé žalované tak, že žalobce a druhá žalovaná nemají vůči sobě nárok na náhradu nákladů řízení. Dále pak uložil druhé žalované zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení.

Odvolací soud především konstatoval, že odvolací řízení se řídí principem neúplné apelace ve smyslu ustanovení (dále jen „”), což znamená, že účastníci nemohou uvádět, s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými, nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, které neuplatnili před soudem prvního stupně. Proto se odvolací soud nemohl zabývat novými tvrzeními druhé žalované, že směnky, ze kterých se žalobce domáhá plnění, zajišťovaly dluh A., s.r.o., který již tato společnost splatila, a že jméno druhé žalované bylo do směnek dopsáno.

Žalobce požadoval ve vztahu ke druhé žalované úhradu směnky cizí ze dne 10.6.1996 na částku 400.000,- Kč, kterou druhá žalovaná akceptovala. Druhá žalovaná vůči uplatněnému nároku ničeho nenamítla a k jednání před soudem prvního stupně se nedostavila, přičemž jí bylo předvolání spolu se žalobou doručeno náhradním způsobem podle dne 4.3.2002. Žalobci svědčilo právo ze směnky a ve smyslu není povinen prokazovat důvod směnečného závazku druhé žalované. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když žalobě vyhověl.

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu a proti výroku o náhradě nákladů řízení podala druhá žalovaná dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení

V odůvodnění dovolání uvedla, že odvolací soud vůči prvnímu žalovanému zrušil na základě jeho odvolání výroky II., III. a V. rozsudku a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, čímž mu dal možnost doplnit svá tvrzení ohledně vyrovnání závazků vůči žalobci, které byly zajištěny směnkami a doložit obsah směnečné dohody a její naplnění.

Prokáže-li první žalovaný naplnění směnečné dohody a tedy i odpadnutí důvodu vystavení směnek, „nastane skutečnost uvedená v poučení rozsudku odvolacího soudu.” Proto dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu ve vztahu k ní zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že „není v dané věci dán po právní stránce zásadní význam”, když důvod přípustnosti dovolání spočívá pouze na návaznosti na dosud pravomocně neskončené řízení vůči prvnímu žalovanému. Dále pak uvádí, že „v dalším rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo prokázáno uzavření směnečné dohody s obsahem tvrzeným prvním žalovaným a její následné splnění, když i v tomto řízení byl první žalovaný poučen ve smyslu ”

Dovolání není přípustné.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.

Dovolání tedy může tedy být - ve smyslu citovaného ustanovení - přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam se jedná zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( )

Za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.

Otázku zásadního právního významu dovolací soud v projednávané věci neshledal. Jedinou dovolací námitkou druhé žalované bylo, že výsledkem řízení proti prvnímu žalovanému může být průkaz toho, že byla naplněna směnečná dohoda, a že proto odpadl důvod vystavení směnek.

Z takové námitky však nemůže vyplynout přípustnost dovolání podle ustanovení , neboť tato námitka není námitkou nesprávného právního posouzení věci soudem prvního stupně. Přitom dokonce ani ve vztahu k prvnímu žalovanému nezrušil odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně pro nesprávné právní posouzení věci, ale pro procesní pochybení spočívající v nesplnění poučovací povinnosti soudem ve vztahu k prvnímu žalovanému. Žalovaní jsou samostatnými společníky v rozepři a ani případné nesprávné právní posouzení věci ve vztahu k prvnímu žalovanému by nezakládalo možnost druhé žalované úspěšně uplatnit v dovolacím řízení námitku takového nesprávného posouzení.

Podle ustanovení proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání a dovolatelka jej ostatně ani netvrdí, dovolání podle ustanovení a odmítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení věty první, a a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení podle ustanovení , , a ve výši 7.500,- Kč a paušální náhradu podle

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně 18. března 2004

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu