Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 311/2004

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLÍKY

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 9.5.2001, č.j. -43, potvrdil usnesení ze dne 15.1.2001, č.j. -31, jímž Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) povolil obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. ve věci vyklizení bytu; dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že zákonné podmínky obnovy v daném případě byly splněny.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podala žalovaná 1/ (zastoupená advokátem) dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení písm a/ (dále jen „“). Vyjádřila přesvědčení, že dovolání je včasné, protože napadené usnesení obsahuje nesprávné poučení o tom, že dovolání proti němu není přípustné, a lhůta k podání dovolání byla tedy podle zachována, neboť od doručení napadeného rozhodnutí do podání dovolání neuplynuly čtyři měsíce. Důvody dovolání spatřovala dovolatelka v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Uvedené výhrady pak dále konkretizovala a vyvracela splnění předpokladů obnovy řízení. Navrhla, aby dovolací soud podle napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, respektive podle zrušil i rozhodnutí soudu prvního stupně pro vady uvedené v a řízení zastavil.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. přechodných ustanovení k , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném do 1.1.2001).

Podle bodu 16. týchž přechodných ustanovení pak platí, že návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

Jestliže v původním řízení, o jehož obnovu jde, bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 7.6.1999, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2.11.1999, pak není pochyb o tom, že návrhem na obnovu řízení napadená rozhodnutí byla vydána před 1.1.2001 po řízení provedeném podle právních předpisů ve znění účinném před 1.1.2001, a tedy jak soud prvního stupně tak i soud odvolací musely návrh na obnovu řízení projednat „podle dosavadních předpisů“. Soud prvního stupně sice v odůvodnění svého rozhodnutí výslovně neuvádí, podle jakého znění v řízení postupoval, pouze poněkud nepřesně odkazuje na ustanovení „ platného ke dni 1.1.2001“, zjevně však věc posoudil podle ve znění účinném před 1.1.2001, neboť tomuto znění jím citovaný text ustanovení odpovídá. Tuto okolnost však odvolací soud patrně přehlédl, a proto přes své konstatování, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud návrh na obnovu řízení proti rozhodnutí vydanému před 1.1.2001 projednal a rozhodl podle dosavadních právních předpisů, vytkl soudu prvního stupně, že věc posoudil „v souladu s ust. ve znění účinném od 1.1.2001“, nicméně dodal, že toto „pochybení“ nemělo vliv na věcnou správnost odvoláním napadeného usnesení. Ani v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu není výslovně uvedeno, zda postupoval podle ve znění před 1.1.2001 nebo po tomto datu. Avšak vzhledem k tomu, že výslovně s odkazem na část dvanáctou, hlavu I., bod 16. označil za správné, že soud prvního stupně věc projednal podle účinného před 1.1.2001, vychází dovolací soud z toho, že i odvolací soud postupoval (v souladu s částí dvanáctou, hlavou I., body 15. a 16. ) podle téhož znění procesních předpisů, čemuž ostatně nasvědčuje i poučení o nepřípustnosti dovolání.

S ohledem na citované ustanovení části dvanácté, hlavy I., bodu 17. postupoval tedy i dovolací soud v dovolacím řízení podle ve znění účinném před 1.1.2001, byť dovolání směřovalo proti rozhodnutí vydanému po 1.1.2001 a navzdory přesvědčení dovolatelky, že dovolací řízení se řídí procesními předpisy účinnými od 1.1.2001, jak vyplývá z odkazů na ustanovení použitých v dovolání.

Dovolání je opožděné.

Podle ve znění účinném před 1.1.2001 (dále jen „“) účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Napadené usnesení bylo doručeno zástupcům účastníků 28.5.2001 (zástupkyni žalobce), 12.6.2001 (zástupci žalované 1/), a 28.6.2001 (zástupkyni žalovaného 2/), nabylo tedy právní moci dne 28.6.2001. Konec jednoměsíční lhůty k podání dovolání připadl na sobotu 28.7.2001, lhůta tedy ve smyslu věty druhé skončila v pondělí 30.7.2001. Dovolání žalované 1/ bylo dle poštovního razítka na obálce založené ve spise na č. listu 53 předáno k poštovní přepravě 16.9.2001, tedy zjevně po uplynutí zákonné lhůty. Názor žalované 1/, že dovolání je podáno včas proto, že se řídila nesprávným poučením soudu o nepřípustnosti dovolání, a že tudíž mohla dovolání podat ve lhůtě čtyř měsíců ve smyslu , neobstojí jednak proto, že citované ustanovení bylo do vtěleno teprve s účinností od 1.1.2001, a tedy (ve smyslu výše uvedených závěrů) v dané věci použitelné není, přičemž před novelou obdobnou úpravu prodloužení dovolací lhůty neobsahoval, jednak poučení o nepřípustnosti dovolání nebylo vadné, neboť dle rozhodné právní úpravy dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na obnovu řízení, vskutku přípustné není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněné pod č. 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z uvedených důvodů dovolací soud dovolání podle , odmítl.

Jelikož rozhodnutím dovolacího soudu řízení nekončí, nýbrž bude pokračovat novým projednáním věci na základě povolení obnovy řízení a v novém rozhodnutí rozhodne soud prvního stupně o náhradě nákladů původního řízení i řízení o obnově včetně dovolacího řízení ( a 3, věta třetí ), nerozhodoval dovolací soud o náhradě nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. března 2004

JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.

předseda senátu