Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 33/2021-33

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 14 244,80 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 510 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 510 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 29 % ročně z částky 6 510 Kč od 12. 2. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 7 734,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně, z částky 1 290 Kč od 27. 8. 2018 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 1 290 Kč od 12. 2. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 510 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 510 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 29 % ročně z částky 6 510 Kč od 12. 2. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 7 734,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně, z částky 1 290 Kč od 27. 8. 2018 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 1 290 Kč od 12. 2. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 14 244,80 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) dne datum smlouvu o zápůjčce. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, které se zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 8 075 Kč v 60 týdenních splátkách nejpozději do datum. Žalovaný svůj dluh řádně nehradil, poslední splátku zaplatil dne datum, přičemž uhradil pouze 2 490 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného požadovala předchůdkyně žalobkyně uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky ve výši 14 244,80 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 7 800 Kč a poplatku ve výši 6 444,80 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Po postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Žalobkyně omluvila svoji neúčast při jednání, soud tedy postupoval podle , (dále jen „“), a věc projednal a rozhodnul bez přítomnosti účastníků, přičemž při rozhodování vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise.

3. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce číslo Smlouva byla oběma stranami podepsána jako potvrzení toho, že žalovanému byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tyto prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 8 075 Kč sestávajícím z úroku ve výši 1 610 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 787 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 678 Kč, celkem tedy částku 17 075 Kč v rámci 60 týdenních splátek po 285 Kč (s poslední splátkou ve výši 260 Kč). Součástí smlouvy bylo ujednání o zápůjční úrokové sazbě, která při splácení zápůjčky v 60 splátkách činila 29,00 % p.a. po celou dobu trvání závazku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně, jak soud zjistil z přehledu plateb, a dále z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum. Z oznámení soud dále zjistil, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a současně vyzván k zaplacení celkové dlužné částky ve výši 21 244,80 Kč do 10 dnů od doručení dopisu (dle podacího lístku bylo oznámení žalovanému odesláno dne datum). Z předžalobní výzvy ze dne datum pak soud zjistil, že žalovaný po postoupení pohledávek nic neuhradil. Byl tedy vyzván k úhradě dlužné částky představované dosud neuhrazenou jistinou ve výši 7 800 Kč a neuhrazeným poplatkem ve výši 6 444,80 Kč (výše dlužné částky vyplývá rovněž z přehledu plateb). Žalovanému byla poskytnuta dodatečná lhůta k úhradě dluhu do datum, přičemž výzva byla žalovanému odeslána dne datum. Žalovaný ani v této lhůtě svůj dluh neuhradil.

4. Ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z vyplněné zákaznické karty podepsané žalovaným i předchůdkyní žalobkyně dne datum. Uvedená karta byla fakticky žádostí o zápůjčku. Z karty soud dále zjistil, že žalovaný byl v době žádosti o zápůjčku svobodný, na jeho výživě byly závislé dvě osoby, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo základní, žil společně s rodiči a důvodem pro podání žádosti o zápůjčku byly neočekávané výdaje. Jako zdroj svého příjmu žalovaný uvedl plný pracovní úvazek, který byl osvědčen oproti předložené pracovní smlouvě z datum a výplatním páskám za období září, říjen a listopad. Příjem žalovaného ze zaměstnání tedy činil 6 500 Kč měsíčně. Žalovaný však uvedl i další příjmy, a sice své další příjmy ve výši 9 500 Kč měsíčně a další příjmy jeho domácnosti ve výši 18 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně pak vycházela z celkových příjmů domácnosti žalovaného ve výši 34 000 Kč, na které započetla odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši 4 000 Kč a měsíční splátky žalovaného na jinou zápůjčku u předchůdkyně žalobkyně ve výši 1 200 Kč. Majetkové poměry žalovaného nebyly již kromě mzdy ověřovány. Předchůdkyně žalobkyně tedy vycházela z použitelného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 28 800 Kč, který považovala za dostatečnou finanční rezervu.

5. Ve výše uvedeném postupu předchůdkyně žalobkyně soud spatřuje několik pochybení, kterých by se pečlivý poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedopustil. Především je to ověřování příjmů žalovaného, kdy byla ověřena pouze jeho mzda, nicméně ostatní příjmy žalovaného ani další příjmy domácnosti (pravděpodobně se jedná o příjem jeho rodičů) nebyly žádným způsobem osvědčeny. Navíc ve vztahu k pracovnímu poměru žalovaného nebylo uvedeno, zda se jedná o pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou. Pokud tuto okolnost předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala, jednala v rozporu se svým odborným přístupem, neboť neměla žádné záruky pravidelného splácení zápůjčky žalovaným. Předchůdkyně žalobkyně pak nesprávně srovnávala celkové příjmy domácnosti žalovaného s výdaji jednotlivce. Ačkoliv příjmy ostatních členů domácnosti žalovaného mají velký význam pro jeho celkovou finanční situaci, nelze oproti nim uvažovat jen výdaje jednotlivce, nýbrž výdaje celé domácnosti. Pokud by se totiž uvažovaly pouze příjmy žalovaného ze zaměstnání, po započtení jeho měsíčních výdajů by mu nezůstávaly téměř žádné finanční prostředky. Ve výdajích žalovaného pak měly být zohledněny především výdaje dvou dalších osob, které svojí výživnou byly odkázány na žalovaného. Pokud žalovaný již splácel jiný existující závazek, součástí ověření úvěruschopnosti mělo být i zhodnocení jeho dosavadní platební morálky a zda se nenachází v prodlení. Předchůdkyně žalobkyně navíc neověřila ani druh bydlení žalovaného, např. čestným prohlášením jeho rodičů, ani náklady spojené s bydlením. Předchůdkyně žalobkyně měla vůči žalovanému postupovat pečlivěji s ohledem na nejvyšší dosažené vzdělání žalovaného, kdy lze předpokládat jeho nižší finanční gramotnost a úsudek z důvodu rychlého finančního řešení jeho životní situace.

6. Podle , (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením soud posuzoval závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle ustanovení upravujících smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z. Soud na uvedený závazkový vztah vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí bez důvodných pochybností posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. ). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, resp. nejsou důvodné pochybnosti o opaku; jinak je smlouva neplatná.

9. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tvrdila, že její předchůdkyně vyšla z vyplněné karty zákazníka, na základě níž neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet. Soud má však za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku na základě neúplných údajů a po chybném vyhodnocení jeho poměrů. Postup předchůdkyně žalobkyně zakládá důvodné pochybnosti o tom, že by žalovaný byl schopen bez hrozby předlužení či ohrožení vlastní výživy či výživy osob závislých na žalovaném předmětnou zápůjčku splácet. Předchůdkyně žalobkyně nesplnila zákonnou povinnost a soud posoudil předmětnou smlouvu o zápůjčce jako neplatnou. K této neplatnosti soud přihlédl dle § 588 o. z. i bez návrhu pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť žalovaný je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem se vyžaduje vyšší míra ochrany jeho práv, která v tomto případě nebyla zajištěna.

10. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Vzhledem k výše vyslovení absolutní neplatnosti smlouvy ex-tunc a neexistenci jiného platného smluvního ujednání nelze konstatovat, že by mezi stranami bylo platně ujednáno jakékoli peněžité plnění. V řízení však bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. V úvahu tak přichází vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni (na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena), oč se obohatil. Bezdůvodné obohacení tedy odpovídá té části fakticky čerpané zápůjčky, na kterou žalovaný doposud ničeho neuhradil. Žalovaný však na zápůjčku uhradil celkem 2 490 Kč. Tuto částečnou úhradu přitom nelze započíst na jednotlivé položky pohledávky tak, jak požadovala žalobkyně, tj. částečně na jistinu a částečně na poplatek. Zápočet lze provést pouze na skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Částečným plněním žalovaný v souladu s § 1908 odst. 1 o. z. částečně splnil svůj závazek a ten v tomto rozsahu zanikl. Zbývající část poskytnuté částky již žalovaný neuhradil (resp. netvrdil ani neprokázal opak). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni částku 6 510 Kč odpovídající zbývající dlužné jistině zápůjčky společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s  o. z. ve spojení s V souladu s  bylo poté žalovanému uloženo, aby tuto částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

13. Zbývající část žaloby, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 734,80 Kč, soud výrokem II. tohoto rozsudku s ohledem na výše uvedené zamítnul, a to včetně smluvního úroku a úroku z prodlení.

14. O nákladech řízení soud rozhodl postupem podle , neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Vzhledem k tomu, že ve věci byl úspěšnější žalovaný, náležela by mu náhrada účelně vynaložených nákladů. Soud však přihlédl k tomu, že žalovaný nebyl v řízení aktivní (nic netvrdil ani nedokazoval na svoji obranu) a žádné náklady mu nevznikly. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.

Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.