Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 202/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 6. 2003, sp. zn. byla obviněná I. K. uznána vinnou trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona spáchaným ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona, za který byla odsouzena podle § 234 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 4 let. Pro výkon tohoto trestu byla podle § 39a odst. 3 tr. zákona zařazena do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněné K. a spoluobviněným M. K. a R. Č. uložena povinnost nahradit rukou společnou a nerozdílnou škodu poškozeným I. K. ve výši 5.308.87 Euro, AOK, B. p. ve výši 1.050,- Euro a B. p. s., P. k. B., ve výši 24.450,- Euro. Poškozená I. K. byla podle § 229 odst. 2 tr. řádu odkázána se zbytkem požadavku na náhradu škody na řízení ve věcech občansko-právních.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně podrobně popsané ve výroku odsuzujícího rozsudku.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali obvinění M. K., R. Č. a I. K. odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2003 Vrchní soud v Praze.

Ten svým usnesením sp. zn. podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o náhradě škody u I. K. Odvolání obviněných M. K. a R. Č. byla tímto usnesením podle § 256 tr. řádu zamítnuta.

Prostřednictvím svého obhájce podala obviněná ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni dovolání, ve kterém napadá jak výrok o vině, tak výrok o trestu odsuzujícího rozsudku, přičemž se výslovně odkazuje na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. řádu. Dovolatelka konstatuje, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) – g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí.

V odůvodnění svého dovolání poukazuje na to, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily její podíl na trestné činnosti, nesprávně posoudily rovněž pohnutky, které ji vedly ke spáchání trestné činnosti a že soudy nepřihlédly dostatečně k polehčujícím okolnostem. Zpochybňuje zjištění soudu, že dovolatelka dopředu věděla o tom, že v bytě, ve kterém došlo k trestnému činu, bude na poškozeném spácháno fyzické násilí. Dále tvrdí, že byla srozuměna pouze s vydíráním a že tedy skutek byl u ní nesprávně právně kvalifikován jako loupež. Vyslovuje názor, že odůvodnění použití právní kvalifikace jejího jednání odvolacím soudem je nedostačující a nelogické s tím, že odvolací soud se pouze spokojil se skutečnostmi zjištěnými soudem prvního stupně, měl je za prokázané, zatímco ona je názoru, že v těchto skutkových zjištěních byly pochybnosti.

Nesouhlasí i se závěrem soudu prvního stupně týkajícího se pohnutek jejího jednání. S odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně polemizuje i v části týkající se výše trestu, kde odkaz soudu na vysoký stupeň společenské nebezpečnosti jejího jednání a hledisko generální prevence považuje za odporující zásadám spravedlivého procesu. V této souvislosti konstatuje, že soud nerozhodoval pouze na základě zjištěných skutečností, ale se zjevnou snahou o příkladný trest, jenž by svou výší byl odstrašujícím příkladem pro jiné osoby páchající trestnou činnost. Soud rovněž dle jejího názoru náležitě nepřihlédl k okolnosti, že svého činu upřímně lituje, stejně jako k okolnosti, že spáchala trestný čin pod vlivem závislosti nebo podřízenosti.

V petitu svého dovolání obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten především konstatuje, že uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je irelevantní, neboť odvolání obviněné nebylo zamítnuto a tento dovolací důvod tedy nelze uplatnit.

Dále vyslovuje názor, že z ostatních námitek dovolatelky lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pouze tu část jejího dovolání, kde obviněná vznáší námitku proti právní kvalifikaci s tím, že dle jejího přesvědčení mělo být její jednání posouzeno jako trestný čin vydírání. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství tuto část dovolání považuje za zjevně neopodstatněnou, neboť s ohledem na učiněná skutková zjištění dochází k závěru, že právní kvalifikace učiněná soudem prvního stupně je zcela přiléhavá a správná, což konstatoval též soud druhého stupně. Pokud jde o námitky obviněné, týkající se pohnutky jejího jednání, pak konstatuje, že pohnutka není znakem skutkové podstaty trestného činu loupeže a k pohnutce tedy nemohlo být přihlíženo v rámci posuzování právní kvalifikace, nýbrž pouze v rámci rozhodování o trestu, stejně jako k posouzení případných polehčujících okolností. Charakter námitek obviněné však neodpovídá žádnému z použitých dovolacích důvodů. Za nepřípustnou pak považuje s odkazem na ustanovení § 265a odst. 4 tr. řádu tu část dovolání, kde obviněná napadá odůvodnění rozsudku v pasáži hodnotící společenskou nebezpečnost jejího jednání.

S ohledem na výše uvedené stanovisko státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je z větší části přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest. Obviněná je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Za nepřípustné je nutno označit dovolání pouze v té části, ve které obviněná vznáší námitky proti odůvodnění odsuzujícího rozsudku, a to s ohledem na ustanovení § 265a odst. 4 tr. řádu.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). V daném případě je zcela zjevné, že ačkoli obviněná tvrdí, že její dovolání bylo zamítnuto, toto tvrzení neodpovídá skutečnosti. Její námitka ve vztahu k uvedenému dovolacímu důvodu je tedy neopodstatněná.

.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je pak dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, dovolatelka sice na tento dovolací důvod výslovně odkazuje, dokonce namítá i nesprávnou právní kvalifikaci, když vyslovuje názor, že její jednání mělo být posouzeno jako trestný čin vydírání. Tento názor však opírá o jiný popis skutku, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů. Podstatou námitek obviněné v této věci je zpochybnění skutkových zjištění soudu, že předem věděla o tom, že na poškozeném bude v bytě, ve kterém došlo k trestnému činu, spácháno násilí. Obviněná sama ve svém dovolání uvádí, že tuto skutečnost vzaly oba soudy za prokázané, přičemž právě tuto skutečnost skutkové povahy v dovolání zpochybňuje a teprve na tomto zpochybnění zmíněného skutkového zjištění formuluje závěr, že její jednání mělo být kvalifikováno jako vydírání. Námitky obviněné tedy směřují proti hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněná sice vytýká pochybení v právním posouzení skutku, ale až na základě zpochybnění skutkových zjištění soudu a tedy prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Domáhá se tedy cestou dovolání nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění v podstatě ve třetím stupni.

V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatelky uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení § 265b tr. řádu.

Mimo rámec uplatněných dovolacích důvodů jsou i námitky obviněné v tom směru, že soud dostatečně nepřihlížel k pohnutce jejího jednání a k polehčujícím okolnostem. Charakter těchto námitek (vztahujících se svou povahou k rozhodování o trestu) není v souladu jak s použitým dovolacím důvodem dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tak ani s druhým z použitých dovolacích důvodů dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu (ten se na projednávanou věc, jak je již výše uvedeno, nevztahuje) .

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněné I. K. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 17. března 2004

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h