Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
21 C 3/2021
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Vernerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 2 700 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 700 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 389,67 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení, sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 700 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 389,67 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa].
1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala na žalovaném zaplacení částky 2 700 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených televizních poplatků.
2. Žalobkyně uvedla, že žalovaný jako držitel televizního přijímače nezaplatil měsíční televizní poplatek ve výši 135 Kč za měsíce červen až prosinec 2018, leden až prosinec 2019 a dále za měsíc leden 2020 Celkem tak dluží žalobkyni na těchto poplatcích částku 2 700 Kč. Žalovaný na tuto částku ani přes výzvu žalobkyně ničeho neuhradil, a proto se žalobkyně obrátila se svým nárokem na soud, požadujíc uhrazení dlužné jistiny spolu se zákonným úrokem z prodlení, který žalobkyně vyčíslila za období od prvního dne prodlení s každou jednotlivou platbou do dne 15. 10. 2020 na částku 389,67 Kč.
3. Žalovaný se k podané žalobě a tvrzením v ní uvedeným nevyjádřil.
4. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobce výslovně, žalovaný konkludentně).
5. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
6. Žalovaný se přihlásil jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence od měsíce anonymizováno rok. Žalovaný však za období měsíců červen 2018 až leden 2020 neplatil televizní poplatky, a přestože byl o jejich zaplacení upomínán, své povinnosti nedostál.
7. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů.
8. Žalovanému, jako vlastníku televizního přijímače, vznikla zákonná povinnost k platbě televizních poplatků dle § 3 a násl. zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný svou zákonnou povinnost porušil, když televizní poplatky v období shora uvedeném neplatil, a dostal se tak do prodlení. Vzhledem k tomu vznikl žalobkyni nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
9. S ohledem na výše uvedené tak soud považoval žalobu za důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl.
10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč, která je tvořena zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 2 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, ve znění účinném ke dni podání žaloby, a paušální náhradou ve výši 200 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony (sepis výzvy k plnění, sepis žaloby).
11. Náhradu nákladů právního zastoupení soud žalobkyni nepřiznal, jelikož tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. července 2013. V souladu s citovaným nálezem má soud za to, že k uplatnění předmětného nároku vyplývajícího z nezaplacení televizních poplatků nebylo třeba odborných znalostí v míře přesahující běžné znalosti zaměstnanců žalobkyně. V citovaném nálezu vyslovil Ústavní soud přesvědčení, že„ pokud totiž (Česká televize) agendu televizních poplatků sama spravuje - což plyne jak z citované výroční zprávy o hospodaření, tak i z vyžádaného soudního spisu Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově (srov. č.l. 9 - 11) - a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru České televize; nadto lze - podle Ústavního soudu - vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek podle shora citované výroční zprávy z roku 2011 pokrývat takřka 90 % nákladů rozpočtu na rok 2012, pak je jistě žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama (srovnej k tomu přiměřeně závěry odstavce 24 shora citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2984/09).“
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není dle § 202 odst. 2 o. s. ř. odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.