Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2303/2003

U S N E S E N Í

v Brně ze dne 20. června 2003, č.j. -210, takto:

I. Dovolání žalovaných se odmítá.

II. Žalované jsou povinny zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení každá 812,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám

advokátky.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že důvody pro jeho vydědění, uvedené zůstavitelkou Z. Š., zemřelou dne 10.4.1995, v ě o vydědění ze dne 14.12.1994, nejsou dány.

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 1.4.1997, č.j. -40, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalované jsou povinny zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení každá 4.070,- Kč \"na účet Advokátní kanceláře JUDr. M. M.\". Vycházel ze závěru, že „zůstavitelka jakoukoliv pomoc a projev zájmu potomka, který by jako potomek projevovat měl, svým jednáním…znemožnila“ a že „existenci zůstavitelkou uváděných důvodů podle , b) o.z. v závěti a ě o vydědění ze dne 14.12.1994“ se žalovaným nepodařilo prokázat.

K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19.5.1998,

č.j. -56, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 13.250,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 4.350,- Kč, vše \"na účet\" advokátky JUDr. S. Š., tehdejší zástupkyně žalovaných. Vycházel při tom ze závěru, že „žalobce v řízení neprokázal, že by o zůstavitelku projevoval opravdový zájem a tato jeho projevy odmítala“.

K dovolání žalobce Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 8.4.1999, č.j. -69, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu

k dalšímu řízení. Vytkl odvolacímu soudu, že závěr, že žalobce neprokázal neexistenci důvodu vydědění spočívajícího v tom, že by o zůstavitelku neprojevoval opravdový zájem, který by jako její syn měl projevovat, nemá oporu v provedeném dokazování,

a že nezopakoval důkazy, ze kterých učinil od soudu prvního stupně odlišné skutkové závěry.

V průběhu dalšího řízení žalobce změnil, se souhlasem odvolacího soudu, žalobu a beze změny skutkových tvrzení se domáhal určení, že je dědicem po Z. Š., zemřelé dne 10.4.1995.

Rozsudkem ze dne 31.8.1999, č.j. -95, Krajský soud v Brně rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu na určení, že žalobce je dědicem po zůstavitelce Z. Š., zemřelé dne 10.4.1995 a že žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 13.250,- Kč k rukám advokátky JUDr. S. Š.; současně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení 10.175,- Kč k rukám advokátky

JUDr. S. Š. Vycházel ze závěru, že žalobce \"v řízení neprokázal, že by o zůstavitelku projevoval opravdový zájem a tato jeho projevy odmítala\".

K dovolání žalobce Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 24.1.2001, č.j. -113, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu

k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování, neboť „odvolací soud při svém rozhodování pominul rozhodné skutečnosti, které vyplývají z provedených důkazů“, a že „v hodnocení důkazů je z hlediska jejich pravdivosti a věrohodnosti logický rozpor“.

Krajský soud v Brně poté rozsudkem ze dne 7.6.2001, č.j. -123, rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 1.4.1997, č.j. -40, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Vycházel ze závěru, že „ke zjištění skutkového stavu věci o novém návrhu je třeba provést další důkazy, které však nelze provést v odvolacím řízení, neboť zjištění skutkového stavu věci bude vyžadovat rozsáhlejší dokazování“.

Rozsudkem ze dne 17.5.2002, č.j. -181, Městský soud v Brně určil, že „žalobce M. Š. je dědicem po zůstavitelce Z. Š.,

zemř. dne 10.4.1995 v B.“ (výrok I.) a rozhodl, že žalované „jsou povinny každá zaplatit žalobci M. Š. náklady řízení ve výši 25.370,- Kč k rukám

advokátky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku“ (výrok II.). Vycházel ze závěru, že „zůstavitelka pomoc žalobce a možnost projevit opravdový zájem o ni, který by jako potomek projevovat

měl, odmítala“, a že v ě o vydědění žalobce uvedla „nesporně nepravdivé důvody pro vydědění“.

K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20.6.2003,

č.j. -210, rozsudek soudu prvního stupně „ve výroku I.“ potvrdil a „ve výroku II.“ změnil tak, že žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení, každé ve výši 11.855,- Kč k rukám zástupkyně žalobce (výrok I.) a rozhodl, že žalované jsou povinny zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení, každá ve výši 3.175,- Kč k rukám zástupkyně žalobce (výrok II.). Vycházel ze závěru, že „nedošlo ke změně ve zjištěném stavu věci ohledně pravdivosti důvodů vydědění žalobce“ a že „soud prvního stupně správně za podstatné považoval především to, že zůstavitelka neuvedla pravdu v ě o vydědění ohledně doby, kdy ji žalobce naposledy navštívil, a z provedeného dokazování dovodil, že nejsou dány důvody pro vydědění žalobce zůstavitelkou“.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podaly žalované dovolaní. Přípustnost dovolání dovozují z ustanovení S poukázáním na ustanovení namítají, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když se odvolací soud nezabýval posouzením otázky „nakolik intenzivní má být opravdový zájem potomka, který tvrdí, že jeho pomoc byla zůstavitelem odmítána, nakolik se má tato snaha projevit v jeho jednání a chování“. Dále namítají, že „snaha žalobce o poskytnutí pomoci zůstavitelce byla pouze formální a nedosahovala takové intenzity, že by v případě, kdyby zůstavitelka takovou pomoc odmítala, ospravedlňovala rezignaci žalobce na pomoc zůstavitelce“. Navrhují, aby Nejvyšší soud ČR rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce k dovolání žalovaných uvedl, že dovolání považuje za „nepřípustné“, neboť „otázka zásadního právního významu, které se žalované v dovolání dovolávají jako důvodu pro přezkoumání věci v dovolání, byla již rozhodnutím dovolacího soudu vyřešena“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR dovolání jako „nedůvodné“ zamítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) v zákonné lhůtě ( ), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání ( , věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení

a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [

odst.1 písm. c) ].

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu

s hmotným právem.

Protože - jak vyplývá z uvedeného - dovolání může být podle ustanovení

přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu uvedeného v ustanovení ; z důvodu uvedeného v ustanovení je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. Těmito dovolacími důvody vymezené právní otázky současně musí mít zásadní význam a musí být pro rozhodnutí věci určující; za otázku určující přitom nelze považovat otázku, jejíž posouzení samo o sobě nemá na konečné rozhodnutí soudu o věci samé žádný vliv. Dovolací důvod podle ustanovení

již neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování; přípustnost dovolání k přezkoumání rozsudku odvolacího soudu z tohoto důvodu tedy nemůže být založena podle ustanovení

Žalované napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. Protože dovolání podle ustanovení

není v této věci přípustné (ve věci nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil), může být přípustnost dovolání v této věci založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení Přípustnost dovolání podle ustanovení přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Žalované v dovolání vytýkají odvolacímu soudu, že se nezabýval posouzením otázky „nakolik intenzivní má být opravdový zájem potomka, který tvrdí, že jeho pomoc byla zůstavitelem odmítána, nakolik se má tato snaha projevit v jeho jednání a chování“.

Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takto vymezeného dovolacího důvodu nemůže dovolací soud přezkoumat, neboť tento důvod není způsobilý založit přípustnost dovolání podle ustanovení V případě tohoto dovolacího důvodu totiž nelze učinit závěr, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.8.1996, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým č. 23, ročník 1998, a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod pořadovým č. 21, ročník 1998).

Dále žalované namítají, že „snaha žalobce o poskytnutí pomoci zůstavitelce byla pouze formální a nedosahovala takové intenzity, že by v případě, kdyby zůstavitelka takovou pomoc odmítala, ospravedlňovala rezignaci žalobce na pomoc zůstavitelce“.

I když žalované v dovolání uvádějí, že uplatňují dovolací důvod podle ustanovení , z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodu dovolání) vyplývá, že nezpochybňují právní posouzení věci odvolacím soudem, ale že podrobuje kritice skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází. Podstatou jejich námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, a také skutečnost, že odvolací soud nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle názoru žalovaných pro posouzení věci významné. Žalované tedy uplatňují dovolací důvod podle ustanovení Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu

v provedeném dokazování, nezakládá - jak uvedeno výše - přípustnost dovolání podle ustanovení

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaných není přípustné ani podle ustanovení Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení

věty první a odmítl.

Protože dovolání žalovaných bylo odmítnuto, jsou žalované povinny ve smyslu ustanovení věty první, a nahradit žalobci náklady, které v dovolacím řízení vynaložil.

Žalobce vynaložil v dovolacím řízení náklady na zastoupení advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1.1.2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1.1.2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění Z této vyhlášky (srov. její ustanovení , , , a ) vyplývá, že advokátce zastupující v dané věci žalobce náleží odměna ve výši 1.550,- Kč a paušální částka náhrad ve výši 75,- Kč (srov. , vyhlášky

č. , ve znění a č. ). Celkovou částku 1.625,- Kč jsou žalované povinny zaplatit každá částkou 812,50 Kč v zákonné lhůtě

( ) k rukám advokátky, která žalobce v dovolacím řízení zastupovala ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. března 2004

JUDr. Roman Fiala, v. r.

předseda senátu