Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 579/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela rozhodl ve věci konkursu dlužnice I. spol. s r. o., zastoupené, advokátem, o návrhu věřitelů A) L. L., zastoupeného, advokátem, B) S., s. r. o., C) N. K., s. r. o., zastoupené, advokátem, D) Ing. J. M., E) T. P., F) Ing. J. Ch., zastoupeného, advokátem, na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2002, č. j. - 481, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. března 2002, č. j. - 481, potvrdil usnesení ze dne 6. prosince 2001, č. j. - 463, jímž Krajský soud v Hradci Králové prohlásil konkurs na majetek dlužnice I. spol. s r. o. Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně, že se dlužnice nachází v úpadku pro insolvenci, jelikož nemá dostatek likvidních prostředků k uhrazení splatných závazků.

Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice včasné dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení (dále též jen „ “), namítajíc, že je dán dovolací důvod uvedený v ustanovení , jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. V dovolání pak snáší podrobné argumenty na podporu závěru o existenci uplatněného dovolacího důvodu a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není v dané věci přípustné.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení až

Ustanovení a b/, , až g/ a nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.

Zbývá vypořádat se s tím, zda dovolání je – jak tvrdí dovolatelka – přípustné podle ustanovení Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné také proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci konkursu a vyrovnání. Ustanovení ovšem určuje, že ustanovení a 3 platí obdobně.

Dle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Ustanovení vymezuje přípustnost dovolání proti v tomto ustanovení vyjmenovaným rozhodnutím za shodných podmínek jako ty, jež jsou uvedeny v , s tím, že omezení formulovaná v ustanovení se neuplatní. Podle ustanovení tedy není dovolání přípustné proti každému měnícímu či potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu ve věci konkursu a vyrovnání, nýbrž jen proti takovému, jímž odvolací soud změnil nebo potvrdil konkursní či vyrovnací rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Nejde-li o potvrzující usnesení předjímané ustanovením , musí být splněn i předpoklad zásadní významnosti rozhodnutí po právní stránce, postulovaný v

Usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím a ač jím – v intencích shora uvedeného – bylo v konkursní věci potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé (usnesení o prohlášení konkursu), nejde podle obsahu spisu ani případ popsaný v Dovolání v této věci proto nemůže být přípustné podle ani za použití ustanovení a b/

Zbývá určit, zda dovolání je přípustné podle ustanovení

U dovolání, jež může být přípustné jen podle , jsou však způsobilými dovolacími důvody (dovolacími důvody, z nichž je možno usuzovat na zásadní významnost rozhodnutí po právní stránce a tedy i na přípustnost dovolání podle označeného ustanovení), pouze dovolací důvody uvedené v ustanovení (písmeno a/ a b/)

Dovolatelka ovšem podala dovolání jen pro dovolací důvod dle Přitom uvedené ustanovení výslovně určuje, že z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze dovolání podat, (jen) je-li dovolání přípustné podle a b/, popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a 238a )

Nejvyšší soud tudíž neshledává dovolání přípustným ani za použití ustanovení , neboť napadenému rozhodnutí nelze, s ohledem na absenci způsobilého dovolacího důvodu, přisoudit po právní stránce zásadní význam.

Odvolací soud účastníka poučil, že „Podle ustanovení lze ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí podat proti němu dovolání u soudu, který rozhodoval v prvním stupni“, ač výše formulovaným závěrům odpovídalo – ve shodě s ustanovením , ve spojení s ustanovením – poučení, podle kterého „Proti tomuto rozhodnutí není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam“. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné bez dalšího, však přípustnost dovolání nezakládá (srov. mutatis mutandis též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); toliko vedlo k tomu, že lhůta k podání dovolání dlužníkovi doběhla (v intencích ustanovení věty druhé ) až uplynutím čtyř měsíců od doručení napadeného usnesení.

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), dovolání odmítl ( , ),

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 11. března 2004

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu