Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 145/2021
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa
o zaplacení částky 3.701,10 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši
8,25 % ročně z částky 3.000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 701,10 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.701,10 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení z částky 701,10 Kč od datum do zaplacení se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 924,80 Kč k rukám zástupce Mgr. jméno jméno, advokáta, do tří měsíců od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 701,10 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.701,10 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení z částky 701,10 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 924,80 Kč k rukám zástupce Mgr. [jméno] [jméno], advokáta, do tří měsíců od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhá po žalovaném zaplacení částky 3.701,10 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tak, že dne datum uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba se žalovaným, smlouvu o úvěru prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 3.000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnutý úvěr společně s poplatkem ve výši 701,10 Kč vrátí nejpozději do datum. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne
datum postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván přípisem ze dne datum k plnění s upozorněním na možné soudní vymáhání dluhu.
2. K výzvě soudu ze dne datum, aby žalobkyně doplnila skutková tvrzení, co do ověření totožnosti žalovaného v souvislosti s kontraktačním procesem a prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, žalobkyně ničeho nedoplnila.
3. Žalovaný se na výzvu soudu, uloženou usnesením zdejšího soudu ze dne datum, číslo jednací
7 C 145/2021 -32 ve věci nevyjádřil.
4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
5. Podle ust. § 157 odst. 4 občanského soudního řádu , v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
6. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu:
Smlouva o spotřebitelském úvěru předložená žalobkyní je smlouvou formulářového typu s předtištěnými ujednáními. V textu je uvedeno, že byla uzavřena mezi právnická osoba a žalovaným bez uvedení data a podpisu žalovaného. Dle smlouvy se věřitel zavázal, že žalovanému poskytne zápůjčku 3.000 Kč bezhotovostním převodem na účet bankovní účet za poplatek za poskytnutí úvěru 701,10 Kč, doba trvání zápůjčky je uvedena 30 dní, splatnost úvěru datum. Dne datum byla na účet číslo bankovní účet vyplacena částka 3.000 Kč. K dotazu soudu sdělila právnická osoba přípisem ze dne datum, že účtu byl ke dni datum žalovaný. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum byla pohledávka ze smlouvy o úvěru za žalovaným postoupena na žalobkyni.
Z informačního systému Okresního soudu ve Vyškově bylo zjištěno, že žalovaný byl trestním příkazem zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací uznán vinným ze spáchání přečinu anonymizována dvě slova dle ustanovení pr. předpisu, mimo jiné tím, že dne datum uzavřel na dálku podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , a za podmínek zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru, se spol. právnická osoba smlouvu o spotřebitelském úvěru ID číslo na částku ve výši 3.000 Kč, v níž se zavázal, že daný závazek splatí do dne datum, k čemuž však do současné doby nedošlo, přičemž při sjednávání závazku uvedl, že je zaměstnancem spol. právnická osoba přesto, že zaměstnancem této společnosti nikdy nebyl, čímž způsobil spol. právnická osoba škodu ve výši 3.000 Kč. Citovaný trestní příkaz nabyl právní moci dne datum.
7. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého ve smlouvě o zápůjčce se předmětný smluvní vztah řídí zákonem číslo 89/2012 Sb. , občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.
8. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C číslo o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. ). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne datum.
13. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne
datum smlouvu o zápůjčce jako spotřebitelskou smlouvu. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.
14. Soud ve vztahu k předmětné smlouvě o zápůjčce s ohledem na zjištěné skutečnosti dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně k výzvě soudu nedoložila ničeho k prokázání splnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka před uzavřením smlouvy. Žalovaný čerpal od roku 2017 několik spotřebitelských úvěrů, při jejichž uzavírání se prokazoval nepravdivými údaji o svém zaměstnání.
15. S ohledem na nečinnost žalobkyně a soudem zjištěné skutečnosti z trestního řízení soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum.
16. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 3.000 Kč, bankovním převodem na účet žalovaného. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatil. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 3.000 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 3.701,10 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od datum tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne datum, do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.
17. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka„ v době přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalovaného v řízení a také ke skutečnosti, že veškeré soudní písemnosti byly žalovanému náhradním doručením, soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době tří měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalovanému poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.
18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 3.701,10 Kč s příslušenstvím, přičemž úspěšná byla částečně, co do částky 3.000 Kč s příslušenstvím, tedy v rozsahu 62,11 % (čistý úspěch) a v tomto rozsahu jí soud přiznal náhradu nákladů řízení, které spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč dle položky 2, bodu 1, písmena a) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona číslo 549/1991 Sb. , a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 × 200 Kč dle § 14b odstavec 1 , § 11 odstavec 1 , písmeno a), d) vyhlášky číslo 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění), neboť se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, dále paušální náhradě hotových výdajů 3 × 100 Kč dle § 14b odstavec 5 písmeno a) této vyhlášky, náhrady za daň z přidané hodnoty dle § 137 odstavec 3 občanského soudního řádu ve výši 189 Kč, celkem 1.489 Kč x 62,11 % tj. 924,80 Kč Náklady řízení byly přiznány k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k jejich placení byla stanovena shodně s jistinou dluhu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (podle §202 odst. 2 občanského soudního řádu ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.