Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 46/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu Amberg, Spolková republika Německo, ze dne 11. 5. 1999, sp. zn. Ls , jenž nabyl právní moci dne 11. 5. 1999, byl M. Ž. uznán vinným trestným činem loupeže s úmyslným ublížením na zdraví podle § 249 odst. 1, § 223 odst. 1, § 230, § 52 německého trestního zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že dne 3. 12. 1998 kolem 12.30 hod., když vstoupil do obchodu s potravinami S. v obci G., Z. S. 4, s původním úmyslem koupit si cigarety, vzal košík, dal do něj sáčkovou polévku, šel k pokladně a podával poškozené E. G. desetimarkovou bankovku. Když po ní poškozená sáhla, udeřil ji nenadále pěstí silně do obličeje tak, že klopýtla dozadu a spadla na stojan s obleky, potom sáhl do pokladny, která byla v zásuvce prodejního pultu, vzal z ní 430,- DM, poškozená G. se postavila a napřáhla na obžalovaného židli, ten jí však zasadil další úder tak, že poškozená spadla do hromady beden s kolou, a následně uprchl. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle , o Rejstříku trestů (dále jen zákon), České republiky (dále jen „“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle tr. ř. . Podle zákona může však na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle téhož zákona, jestliže rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený M. Ž., nyní M. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin loupeže podle § 234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. Pro úplnost je třeba dodat, že na základě rozhodnutí Městského úřadu v Příbrami ze dne 17. 8. 2000, č. j. vnitř.8692i/1448/608/2000, které nabylo právní moci dne 21. 8. 2000, byla M. Ž. povolena změna příjmení na „M.“.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. Ž., nyní M. se s úmyslem bezdůvodně se obohatit dopustil skutku, jenž je zvlášť závažným trestným činem i podle českého právního řádu. Je třeba připomenout i vlastní způsob opakovaného použití násilí vůči poškozené. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné podobě. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. března 2004

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík