Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1696/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Plzeň-město (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. července 2002, č. j. -242, určil, že „M. Ch., roz. Š., byla ke dni své smrti, to je ke dni 22. 7. 1986, podílovou spoluvlastnicí s podílem o velikosti jedné třetiny domu číslo popisné 1514 na pozemku nyní označeném st. p. č. 970/1 a podílovou spoluvlastnicí s podílem o velikosti jedné třetiny pozemku nyní označeného st. p. č. 970/1, zastavěné plochy o výměře 598 m2, nemovitostí nyní zapsaných v katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem P. pro obec a katastrální území P. na listu vlastnictví 7217, a to podílu, jehož je v současné době jako spoluvlastnice zapsána v katastru nemovitostí žalovaná“, a rozhodl o nákladech řízení. Poté, co dovodil věcnou legitimaci na straně žalobců i žalované a též naléhavý právní zájem žalobců na požadovaném určení, shledal žalobu důvodnou s tím, že M. Cha., matka žalobců, která zdědila sporný spoluvlastnický podíl ke dni 9. 10. 1955, do své smrti vlastnické právo k němu nepozbyla ani podle (dále jen „“), ani na základě .

K odvolání žalované Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13. března 2003, č. j. -266, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel plně ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právními závěry, přičemž zdůraznil, že soud prvního stupně „s ohledem na předmět sporu vymezený žalobou se zabýval, pokud jde o vlastnictví spoluvlastnického podílu matky žalobců, vlastnictvím ke dni její smrti, nikoli v době pozdější, tedy neřešil otázku, kdo je vlastníkem v době po 22. 7. 1986“. Z téhož důvodu shledal nepřípadnou námitku vydržení vlastnického práva a námitku ohledně tvrzených zásahů do vlastnického práva žalované s poukazem na to, že v době, ke které bylo vlastnictví určeno, žalovaná ještě spoluvlastnicí nemovitostí nebyla.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozovala z (dále jen „OSŘ“) s odkazem na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. V něm namítla, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vyslovila přesvědčení, že soudy obou stupňů neakceptovaly článek 11d a narušily tak její vlastnická práva. Dále namítla, že právní předchůdkyni žalobců bylo vlastnictví odňato na základě vadného rozhodnutí správního orgánu a k nápravě takových křivd slouží žaloby podle restitučních předpisů, které jsou k v poměru speciality, nikoli postup podle obecného předpisu. Žalovaná navrhla, aby byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobci navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto, jelikož podle jejich názoru nemá jím napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou účastnicí řízení, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je upravena v a c) . Jelikož napadeným rozsudkem byl potvrzen prvý rozsudek, který v této věci soud prvního stupně vydal, nejsou dány podmínky přípustnosti dovolání podle písm. b) uvedeného ustanovení, a tak zbývá pouze přípustnost podle , podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle odst. 3 téhož ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Přitom přípustnost dovolání pro zásadní právní význam některé z řešených otázek je třeba zkoumat v souladu s větou prvou pouze z hlediska dovolacích důvodů tak, jak byly dovolatelem vymezeny.

V daném případě žalovaná výslovně nespecifikuje, která z právních otázek, na jejichž řešení je rozhodnutí odvolacího soudu postaveno, má podle jejího názoru zásadní význam a v čem tento význam spočívá. Z obsahu dovolání pak plyne, že tvrzenou nesprávnost právního posouzení věci spatřuje v rozporu rozhodnutí soudů obou stupňů s článkem 11d a v tom, že byla žalobcům přiznána ochrana jejich práv podle obecného předpisu, ač nárok mohl být uplatněn jen podle předpisů restitučních. Žalovaná tedy nikterak nezpochybňuje právní závěr, že vlastnické právo ke spornému spoluvlastnickému podílu do doby úmrtí M. Ch. nepřešlo na stát, a tak správnost posouzení této právní otázky nemůže dovolací soud přezkoumávat. Soudy obou stupňů se zabývaly pouze tím, komu náležel sporný podíl v roce 1986, a žádný z nich neřešil otázku, jaký vliv na vlastnické vztahy k nemovitostem mělo uplatnění restitučních zákonů a zda je žalovaná v současnosti jejich spoluvlastnicí či nikoli. Z toho ovšem plyne, že žádná z právních otázek, jejichž řešení pokládá dovolatelka za nesprávné, nebyla pro rozhodnutí odvolacího soudu podstatná. Proto nemůže být její dovolání přípustné ani podle .

Za této situace dovolacímu soudu nezbylo, než podle a dovolání žalované jako nepřípustné odmítnout.

Podle , a mají žalobci právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty představuje odměna jejich právního zástupce za sepis vyjádření k dovolání [ ] stanovená podle , , , , a částkou 2.550,- Kč a paušální částka náhrady výdajů podle ve výši 75,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti plynou z a .

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto usnesení, mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 8. března 2004

Vít Jakšič, v. r.

předseda senátu