Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 152/2021-23
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Spanilou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 3 736 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 46,84 Kč od 17. 11. 2019 do 12. 1. 2020 a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 13. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 736 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11,52 Kč od 17. 11. 2019 do 12. 1. 2020 a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 736 Kč od 13. 1. 2020 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 829 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 46,84 Kč od 17. 11. 2019 do 12. 1. 2020 a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 13. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 736 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11,52 Kč od 17. 11. 2019 do 12. 1. 2020 a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 736 Kč od 13. 1. 2020 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 829 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].
1. Žalobkyně se podáním ze dne 14. 1. 2020 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 3 736 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení podal žalovaný prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na webových stránkách žalobkyně, příp. prostřednictvím mobilní aplikace žalobkyně, žádost o uzavření rámcové smlouvy. Po schválení žádosti žalobkyní byl žalovanému zaslán podpisový SMS kód, který byl žalovaný povinen vložit do příslušného pole na webových stránkách žalobkyně. Zadáním tohoto kódu byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena rámcová smlouva, jejíž text byl zaslán žalovanému na emailovou adresu. Na základě výše uvedené rámcové smlouvy dále žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Před jejím uzavřením žalobkyně nejprve ověřila identitu žalovaného za pomocí ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč, který žalovaný zaslal na bankovní účet žalobkyně. Žalobkyně dále zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě informací, které žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru a dále z Centrální evidence exekucí, registrů NRKI/BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Po prověření úvěruschopnosti žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, který byl splatný do 30 dnů. Předmětná částka byla zaslána žalovanému dne 3. 5. 2019 na bankovní účet č. bankovní účet. Žalovaný neplnil své smluvní povinnosti řádně a včas, když žalobkyni neuhradil ujednanou splátku úvěru. K datu žaloby tak žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení jistiny ve výši 3 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatku za bezpečnou splátku úvěru ve výši 99 Kč, poplatku za nadstandardní službu SMS ve výši 49 Kč, poplatku za express výplatu ve výši 199 Kč, smluvní pokuty ve výši 90 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ”), a § 115a o. s. ř). Žalobkyně ani žalovaný na výzvu soudu nereagovali a soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil.
4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
5. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že dne 3. 5. 2019 zaslala žalobkyně na bankovní účet č. bankovní účet částku ve výši 3 000 Kč. Ze sdělení anonymizováno vyplynulo, že majitelem bankovního účtu je žalovaný. Dopisem ze dne 17. 10. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 3 000 Kč, a to do 30 dnů od sepsání výzvy.
6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, neboť úvěrová smlouva ze dne
3. 5. 2019 byla předložena bez podpisu žalovaného. Soud si je vědom, že smlouva měla být uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku, žalobkyně však žádným způsobem nedoložila, že smlouva byla uzavřena žalovaným v předloženém znění. Potvrzením o provedené platbě ze dne 3. 5. 2019 žalobkyně pouze prokázala, že žalovanému byla téhož dne poukázána částka ve výši 3 000 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně unesla své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, nikoliv však k právnímu důvodu (uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, dle níž měla být částka poskytnuta).
7. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud postupoval dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Soud dospěl k závěru, že v řízení nebyl prokázán právní důvod, na jehož základě žalobkyně poukázala žalovanému částku 3 000 Kč. Tuto částku tak posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného, které je povinen žalobkyni vrátit. Co do zbylé části žalobního nároku soud žalobu zamítl, neboť při neunesení důkazního břemene ohledně uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru se žalovaným neexistuje právní důvod pro přiznání žalovaných poplatků, smluvní pokuty ani účelně vynaložených nákladů žalobkyně.
8. Nad rámec těchto závěrů soud uvádí, že i kdyby se přiklonil k tvrzení žalobkyně, že žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve znění předloženém žalobkyní, tato smlouva by byla neplatná s ohledem na § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dle něhož byla žalobkyně povinna před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru se žalovaným povinna posoudit jeho úvěruschopnost na základě spolehlivých a dostatečných údajů získaných od žalovaného a ověřených z doplňujících zdrojů. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , poskytovatel úvěru je povinen při přezkoumávání úvěruschopnosti dlužníka postupovat s odbornou péčí. Tomuto standardu nedostojí, pokud při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr vyjde výlučně z nahlédnutí do databáze dlužníků a z prohlášení spotřebitele o osobních, výdělkových a majetkových poměrech, aniž by se tato tvrzení pokusil objektivně doložit za použití jiných doplňujících zdrojů. Následkem porušení této zákonné povinnosti je v souladu s § 588 odst. 1 o. z. absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť její uzavření by nejen odporovalo zákonu a zjevně by narušovalo veřejný pořádek, ale zároveň by se zjevně příčilo dobrým mravům (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20 a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Žalobkyně sama ve svém návrhu uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti vycházela převážně z údajů poskytnutých žalovaným, které ověřila pouze nahlédnutím do výše uvedených registrů dlužníků. Ve světle citované judikatury však tento postup nelze mít za dostačující.
9. S přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaný se přes výzvu žalobkyně ze dne 17. 10. 2019 dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení, uložil mu soud zároveň i povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, jehož výše je dle § 1970 o. z. stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , o výši úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 829 Kč, přičemž tato částka představuje 60,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,3 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19,7 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen„ a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši
3 736 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 100 Kč za jednoduchou výzvu k plnění ze dne 17. 10. 2019 dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za návrh ve věci samé ze dne 14. 1. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a to včetně paušální náhrady výdajů za tři úkony právní služby v celkové výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč činící 168 Kč.
11. Při aplikaci § 14b a. t. soud přihlédl k tomu, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu
(tj. nezaplacení dluhu vzniklého na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru), byť jiných dlužníků. Soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve skutkově i právně obdobných věcech ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. Dle názoru soudu lze též předpokládat, že stejné žaloby podává žalobkyně i u ostatních obecných soudů dalších dlužníků.
12. V souvislosti se stanovením výše odměny za předžalobní výzvu ze dne 17. 10. 2019 soud zohlednil skutečnost, že předložená upomínka shrnuje pouze základní skutkový stav a neobsahuje právní rozbor. Nejedná se tak o výzvu k plnění ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t., ale soud ji posuzoval jako jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.