Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
11 C 21/2021-23
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 2 327 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 400 Kč od 18. 10. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 2 % ročně z částky 1 400 Kč od 17. 9. 2019 do zaplacení, nejvýše však s úrokem ve výši 364 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení úroku z prodlení z částky 364 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 400 Kč od 18. 10. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 2 % ročně z částky 1 400 Kč od 17. 9. 2019 do zaplacení, nejvýše však s úrokem ve výši 364 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení úroku z prodlení z částky 364 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 2 327 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum v elektronické podobě. Na základě smlouvy byly žalované na její účet poskytnuty peněžní prostředky ve výši 1 400 Kč, které se zavázala vrátit společně s poplatkem ve výši 364 Kč do datum. Jelikož žalovaná na zápůjčku nic neuhradila, požaduje žalobkyně také úroky z prodlení, účelně vynaložené náklady za odeslání písemné upomínky ve výši 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 563 Kč. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že smlouva o zápůjčce byla žalované zaslána na její emailovou adresu spolu s přihlašovacím kódem. Smlouvu má žalovaná současně k dispozici na svém klientském profilu na internetové stránce žalobkyně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
3. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Účastníci spolu uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne datum smlouvu o zápůjčce, a to po registraci žalované na internetové stránce žalobkyně a po zadání specificky vygenerovaného kódu. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla na účet žalované téhož dne sjednané peněžní prostředky ve výši 1 400 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 364 Kč nejpozději do datum. Ve smlouvě byla pro případ prodlení žalované sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, dále náklady ve výši 500 Kč za odeslání písemné upomínky k úhradě dluhu a možnost žalobkyně požadovat zákonný úrok z prodlení. Žalovaná ve lhůtě splatnosti poskytnuté prostředky a související platby neuhradila, a to ani k písemným upomínkám a předžalobní výzvě, kterými byla vyzvána také k úhradě sjednaných nákladů.
4. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně tvrdila, že vyšla s údajů uvedených žalovanou, které řádně ověřila. Žalovaná měla příjem z pracovního poměru, uzavřeného na dobu určitou, v průměrné měsíční výši 18 300 Kč. Tento údaj byl osvědčen z doložených výplatních pásek za říjen a listopad 2018. Pracovní poměry žalované byly současně ověřeny u jejího zaměstnavatele. Ohledně výdajů žalobkyně vycházela z částky 8 000 Kč měsíčně uvedené žalovanou. Současně z Centrální evidence exekucí žalobkyně zjistila, že žalovaná se v době žádosti o zápůjčku nenacházela v exekuci. Žalobkyně také zjistila, že žalovaná byla svobodná, žila v nájmu a měla jedno nezletilé dítě. Žalobkyně pak vycházela z použitelného měsíčního příjmu žalované ve výši 10 547 Kč, který byl dostatečný pro splácení poskytnuté zápůjčky. Dle soudu tedy žalobkyně vůči žalované postupovala s dostatečnou pečlivostí při zjišťování jejích osobních, pracovních a majetkových poměrů. Žalobkyně zjišťovala veškeré relevantní informace, které by mohly mít vliv na schopnost žalované splácet zápůjčku, a poskytnuté informace ověřovala oproti příslušným dokumentům či výpisům z veřejných evidencí.
5. Na základě stručného právního posouzení věci soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), resp. smlouvu o spotřebitelském úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ačkoliv se žalobkyně žalobou domáhala úhrady dluhu z titulu smlouvy o zápůjčce, soud na závazkový vztah aplikoval ustanovení zákona upravujícího smlouvu o úvěru, neboť smlouva o úvěru je konsenzuální smlouva, která vzniká okamžikem uzavření, tj. sjednání obsahu závazku, jehož podpisem smluvní strany projevují vůli se jím řídit, a teprve následně dochází k poskytnutí předmětu smlouvy, tj. vyplacení peněžních prostředků. Oproti tomu smlouva o zápůjčce je reálná smlouva, jež vzniká okamžikem přenechání, resp. odevzdání zapůjčené věci vydlužiteli (tzn. smlouva je stranami podepisována jako potvrzení toho, že peněžní prostředky již byly poskytnuty). Soud považuje smlouvu o úvěru za platně uzavřenou, neboť byly splněny všechny zákonné podmínky, aby mohla být považována za platné právní ujednání. Smlouva byla v souladu s § 561 a § 562 o. z. uzavřena v elektronické podobě a elektronicky podepsána ve smyslu zákona číslo Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Žalobkyně současně prokázala, že splnila podmínky dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele.
6. Za účelem ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany při právním jednání s podnikatelem zákon o spotřebitelském úvěru zakotvuje také další požadavky na přístup podnikatele ke spotřebiteli. Tímto požadavkem je především podoba a náležitosti právního jednání. Ustanovení § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru takové podmínky stanoví a upravuje rovněž sankci za jejich nedodržení. Z uvedeného ustanovení mimo jiné a contrario vyplývá, že musí být dodržena písemná forma smlouvy (což soud považuje za splněné) nebo písemné vyhotovení smlouvy musí být poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Žalobkyně tvrdila, že tuto povinnost splnila, neboť smlouva byla v elektronické podobě uložena na uživatelském účtu žalované na internetové stránce žalobkyně, kam má žalovaná trvalý přístup, a současně byla zaslána na email žalované. Tento způsob uložení smlouvy však nelze považovat za trvalý nosič dat, jak vyplývá z Důvodové zprávy k zákonu 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (k § 3 odst. 2 písm. k ) ( (cit. datum), dostupné z: ASPI). Pro účely definice trvalého nosiče dat je nutné sledovat eurokonformní výklad evropského práva. Takový výklad poskytnul rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci E číslo Inconsult Anstalt a Orgán pro dohled nad finančním trhem (Finanzmarktaufsicht), který judikoval, že internetová stránka je trvalým nosičem (tzv. trvalé médium), pokud umožňuje zákazníkovi ukládat informace způsobem vhodným pro jejich pozdější využití po dobu odpovídající účelu těchto informací. Internetová stránka může být označena za trvalé médium, pokud umožní reprodukci uložených informací v nezměněném stavu (informace musí být uložena tak, aby ji zprostředkovatel nemohl jednostranně změnit). Za trvalý nosič dat nemůže být považováno řešení, které neumožňuje spotřebiteli ověřit, zda informace v něm obsažené nebyly změněny. S ohledem na uvedené soud dospěl k závěru, že uložení smlouvy na uživatelský účet žalované na internetové stránce žalobkyně není dostatečným způsobem, jak zajistit ochranu spotřebitele před případnou změnou smlouvy, když k takovému účtu má bezpochyb přístup i samotná žalobkyně. Ačkoliv emailovou schránku žalované, která se nachází na veřejném freemailovém serveru nelze pokládat za trvalý nosič dat, který by žalované umožňoval kontrolu nad tím, zda uložené dokumenty nebyly dodatečně změněny. Soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že žalobkyně nesplnila povinnost kladenou ustanovením § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V důsledku toho nelze přihlížet k ujednáním o platbách ve smlouvě uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou (s výjimkou zápůjční úrokové sazby za podmínek uvedených níže), ačkoliv je tato smlouva platná.
7. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně skutečně poskytla na účet žalované 1 400 Kč. Vzhledem k tomu, že se nepřihlíží k ujednáním o platbách, přichází v úvahu vyhovění žaloby v rozsahu, v němž je žalovaná povinna ve smyslu § 2991 o. z. vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení. Jelikož žalovaná na poskytnuté peněžní prostředky ničeho neuhradila, přiznal soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobkyni částku 1 400 Kč společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ustanovení § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak stanoví sankci za porušení povinnosti poskytnout spotřebiteli smlouvu na trvalém nosiči dat, kdy věřiteli náleží zápůjční úroková sazba ve výši repo sazby obec národní banky platné v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, pokud nebyla sjednána zápůjční úroková sazba nižší. Soud tedy přiznal žalobkyni úrok ve výši 2 % ročně, a to z poskytnuté částky 1 400 Kč od datum do zaplacení, nejvýše však s úrokem ve výši 364 Kč, tedy ve výši„ sjednaného“ poplatku za poskytnutí úvěru, jehož smyslem je odměna za poskytnutí úvěru podobně, jako tomu je v případě smluvního úroku. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo poté žalované uloženo, aby uvedené částky zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
8. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud rozhodl o zamítnutí žaloby v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení z částky 364 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť k těmto plněním se nepřihlíží, jak je uvedeno výše.
9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Ačkoliv část nároku žalobkyně byla zamítnuta, soud přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyni byla přiznána jistina úvěru v plné výši, což je nejvyšší možný nárok, který žalobkyně mohla s přihlédnutím k sankci za porušení zákona o spotřebitelském úvěru požadovat. Žalobkyně tedy byla vzhledem k možnému nároku úspěšná v plné výši. Žalobkyně tedy má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a předžalobní výzvy) ve výši 3x 200 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále žalobkyni náleží třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 1 300 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.
Odůvodnění rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř.