Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
7 C 129/2021-30
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 59 200 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 646,78 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 26.2.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do zaplacení částky 39 553,22 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení v částce 6 217,17 Kč celkem, kapitalizovaných úroků v částce 21 579,68 Kč celkem, úroků ve výši 27% ročně z částky 9 350,92 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, úroků ve výši 28% ročně z částky 25 192,63 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 9 350,92 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 25 192,63 Kč od 21.1.2020 do 25.2.2020, úroků z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 5 545,85 Kč od 26.2.2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 646,78 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 26.2.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá do zaplacení částky 39 553,22 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení v částce 6 217,17 Kč celkem, kapitalizovaných úroků v částce 21 579,68 Kč celkem, úroků ve výši 27% ročně z částky 9 350,92 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, úroků ve výši 28% ročně z částky 25 192,63 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 9 350,92 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 25 192,63 Kč od 21.1.2020 do 25.2.2020, úroků z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 5 545,85 Kč od 26.2.2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>
1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 17. 11. 2020 domáhala po žalované jako právní nástupce společnosti právnická osoba, IČO, zaplacení částky 59 200 Kč celkem spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdce na základě dvou smluv uzavřených se žalovanou dne číslo a 27.10.2016 jí poskytl nejprve zápůjčku ve výši 18 000 Kč. Tuto částku žalovaná převzala při podpisu smlouvy a zavázala se poskytnuté prostředky vrátit spolu s částkou 15 410 Kč představující kapitalizovaný úrok z půjčky s úrokovou sazbou 27% v částce 3 186 Kč, odměnu za administrativní zpracování ve výši 4 484 Kč a poplatek za komfortní splácení v hotovosti v částce 7 740 Kč Tyto měla splatit v 60ti týdenních splátkách po 557 Kč. Žalovaná nehradila tyto splátky řádně, poslední uhradila dne 28.1.2018 Celkem dosud uhradila 19 227,78 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 9 350,92 Kč a poplatku 4 781,30 Kč, dále úrok jednak v kapitalizované výši 6 568,91 Kč za období od 14.7.2017 a úrok z prodlení 1 942,56 Kč od 21.7.2017 do data postoupení pohledávky dne 20.1.2020 z částky jistiny a dále od tohoto data do zaplacení. Další smlouvou byla žalované shodně poskytnuta částka 30 tis. Kč, také tuto v hotovosti převzala. Zavázala se poskytnuté prostředky vrátit spolu s částkou 25 421 Kč představující kapitalizovaný úrok z půjčky s úrokovou sazbou 28% v částce 5 172 Kč, odměnu za administrativní zpracování ve výši 2 750 Kč a poplatek za komfortní splácení v hotovosti v částce 17 499 Kč Tyto měla splatit v 60ti týdenních splátkách po 924 Kč. Žalovaná nehradila tyto splátky řádně, poslední uhradila dne 28.1.2018 Celkem dosud uhradila 10 353,22 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 25 192,63 Kč a poplatku 19 875,15 Kč, dále úrok jednak v kapitalizované výši 15 010,77 Kč za období od 22.12.2017 a úrok z prodlení 4 274,61 Kč od 29.12. 2017 do data postoupení pohledávky dne 20.1.2020 z částky jistiny a dále od tohoto data do zaplacení. K postoupení obou pohledávek na žalobkyni došlo dne 20.1.2020 a žalovaná byla o tomto vyrozuměna.
2. Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou a byl proto zrušen ve smyslu ust. § 173 odst. 2 o.s.ř.. Soud ve věci nařídil jednání na den 18. 6. 2021, ke kterému se žalobkyně omluvila a žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti, dle § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalovanou a společností právnická osoba, se sídlem v obec a číslo, ulice a číslo, IČO, byla uzavřena dne 19.5.2016 smlouva o zápůjčce, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalované částku 18 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem v částce 15 410 Kč tvořeném z úroku v částce 3186 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 4 484 Kč a nákladů za hotovostní výběr splátek 7 740 Kč Tyto měla splatit ve 60ti týdenních splátkách po 557 Kč. Výše úroku u tohoto počtu splátek činila 27% Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek.
4. Další smlouvou mezi týmiž účastníky ze dne 27.10.2016 se tato společnost zavázala poskytnout žalované částku 30 000 Kč, jejíž převzetí také v hotovosti stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem v částce 25 421 Kč tvořeném z úroku v částce 5 172 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 750 Kč a nákladů za hotovostní výběr splátek 17 499 Kč Tyto měla splatit ve 60ti týdenních splátkách po 924 Kč. Výše úroku u tohoto počtu splátek činila 28% Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek.
5. Mezi společností právnická osoba a žalobkyní byla dne 20.1.2020 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Žalovaná byla výzvou z téhož dne vyzývána k zaplacení dluhu do 10 dní od doručení a současně vyrozuměna o postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopis jí byl doručován dne 14.2.2020 dle podacího lístku. Posledně uvedené skutečnosti soud zjistil z doložené smlouvy o postoupení pohledávek, výzvy a podacího lístku.
6. Součástí smluvní dokumentace žalobkyně byla i anonymizována dvě slova z 27.10.2016, kde žalovaná uvedla ke svým poměrům, že je vdova, žije v nájmu, úvěr požaduje vzhledem k neočekávaným výdajům. Z údajů o zaměstnání uvedla jen starobní důchod, celkové příjmy 11 519 Kč ze dvou nespecifikovaných zdrojů, které měla doložit výplatními páskami a výměrem důchodu. Odhadla výdaje na 4 tis. Kč.
7. K zápůjčce z 19.5.2016 žádné jiné listiny doloženy nebyly. Žalobkyně se jednání neúčastnila, ve vztahu k posouzení schopnosti žalované závazek splácet absencí při jednání ve věci samé zmařila případnou poučovací povinnost soudu podle §118a odst. 1 či 3 o.s.ř., kterou soud plní pouze při jednání.
8. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni sjednání obou smluv.
9. Podle ust. § 9 odst. 1 z.č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 24.2.2013 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a poplatku ze smluv o zápůjčce sjednaných mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávek a jejím oznámení ze dne 20.1.2020, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele z obou závazků právnická osoba dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb.
14. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti /jako věřitel ve smyslu § 3 písm. b) z. s. ú./ poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě / jako spotřebiteli ve smyslu § 3 písm. a) z. s. ú., dvě peněžitá plnění. Žalovaná měla zápůjčky splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky. S ohledem na citované ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinného v době uzavření smlouvy se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako zapůjčitelky. Žalobkyně k výzvě soudu a ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018 k této otázce mimo předmětné smlouvy a všeobecných podmínek dokládala jen zákaznickou kartu k druhé ze smluv. Dle názoru soudu právní předchůdkyně nesplnila povinnost uloženou citovanými ustanoveními a nezkoumala tyto skutečnosti řádně, tedy s požadovanou odbornou péčí.
15. Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“
16. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
17. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 takto:„ pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
18. V projednávané věci žalobkyně, respektive její předchůdkyně, takovýmto způsobem nepostupovala.V případě prvé smlouvy ani žádné takové informace o žalované nedoložila, respektive neprokázala, že by tyto v době uzavření smlouvy byly vůbec právní předchůdkyní zjišťovány, obsahem samotné smlouvy nejsou, není zřejmé, zda vůbec byly brány v potaz nějaké konkrétní příjmy a výdaje žalované, což vzhledem ke splátce 557 Kč týdně, tedy okolo 2 tis. Kč měsíčně není nepatrný závazek běžného spotřebitele. U další smlouvy sice vycházela z informací sdělených žalovanou, které samy o sobě již byly pochybné, neboť tato byla starobní důchodkyně, její příjem nebyl nijak ověřen, resp. to nebylo soudem zjištěno, nebyly ověřovány ani její výdaje ve vztahu ke splátkám skoro 1 tis. Kč týdně, tedy 4 tis. Kč měsíčně, spolu s předchozím závazkem, který v tomto období trval tedy 6 000 Kč měsíčně, což je pro starobní důchodkyni podstatná položka výdajů. Soud tak postrádá na straně předchůdkyně žalobkyně výše popisovanou aktivitu zapůjčitele. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, uzavřel soud, že v tomto směru neunesla své důkazní břemeno, když absencí při jednání zmařila i možnost případné výzvy k doplnění důkazů či tvrzení dle § 118a odst.1 a 3 o.s.ř.. Soud proto oba závazkové vztahy hodnotil jako neplatné i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.
19. Převzala-li žalovaná předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná obdržela v prvém případě částku 18 tis. Kč a uhradila již 19 277,78 Kč, proto ve vztahu k této části žaloby soud nárok žalobkyně v celém rozsahu zamítl. Ve druhém případě převzala prostředky ve výši 30 000 Kč a uhradila dosud 10 353,22 Kč. Zbývá proto k úhradě 19 646,78 Kč. Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši od prvního dne po splatnosti tohoto dluhu, za který soud dle listin předložených žalobkyní považuje oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20.1.2020 doručené dne 14.2.2020, ve kterém byla lhůta k plnění 10 dnů, tj. nejdříve od 26.2.2020 (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a zčásti nedospělost pohledávky zamítl (výrok II). Lhůtu k plnění soud stanovil zákonnou třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
20. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a vzhledem k celkové výši požadovaného plnění je neúspěch žalobkyně v převážné části. Žalované náklady řízení nevznikly, rozhodl proto jako ve výroku III.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.