Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Co 169/2004

Usnesením O k r e s n í h o s o u d u v Ostravě ze dne 16. 10. 2003 bylo odvolání povinného proti usnesení okresního soudu ze dne 25. 4. 2003 odmítnuto. Dále bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů "odvolacího řízení". Okresní soud tento závěr učinil poté, co dospěl ke zjištění, že odvolání, které podal povinný u Exekutorského úřadu dne 2. 6. 2003, došlo okresnímu soudu až dne 4. 6. 2003, tj. po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání odvolání - srovnej , věta první, - a na místě tak bylo odvolání povinného pro opožděnost dle ustanovení odmítnout.

Včasným odvoláním napadl toto rozhodnutí povinný. Domáhal se tak zřejmě změny rozhodnutí okresního soudu v tom smyslu, aby jím podané odvolání odmítnuto nebylo, neboť dle názoru odvolatele bylo podáno včas. Odvolatel připomenul, že usnesením okresního soudu ze dne 25. 4. 2003 byla nařízena exekuce na majetek povinného a touto exekucí byl pověřen soudní exekutor JUDr. V. P. Usnesení o nařízení exekuce doručil povinnému nikoliv soud, ale Exekutorský úřad JUDr. V. P. Z toho důvodu podal povinný v zákonné patnáctidenní lhůtě odvolání k Exekutorskému úřadu, když byl veden tím, že rozhodnutí mu bylo doručeno právě tímto subjektem, a nikoliv okresním soudem. Z tohoto důvodu svým odvoláním proti usnesení o nařízení exekuce brojil právě u shora zmíněného Exekutorského úřadu. Dále podle odvolatele z ustanovení , kdy úkony exekutora se považují za úkony soudu, je možno dovodit, že jestliže je oprávněn exekutor doručovat rozhodnutí soudu, pak i odvolání, které je proti takovémuto rozhodnutí podáno, je nutno považovat za odvolání podané správně a včas.

Z o d ů v o d n ě n í :

Přitom za opožděné odvolání nelze považovat takové podání, které bylo v zákonem stanovené odvolací lhůtě podáno u odvolacího soudu nebo do protokolu u nepříslušného soudu (srovnej , věta první, ).

Ve smyslu ustanovení by byla zákonná odvolací lhůta k podání odvolání zachována i tehdy, byl-li by poslední den lhůty učiněn úkon (zde odvolání) u soudu nebo podání (v tomto konkrétním případě písemné odvolání) odevzdáno orgánu, který má povinnost je soudu doručit.

I když ustanovení upravuje způsoby doručování soudních písemností a postavení soudního doručovatele uděluje i soudnímu exekutorovi (dále srovnej exekučního řádu a ), nelze z toho dovodit, že by soudní exekutor byl zároveň i tím, kdo má povinnost písemnosti doručovat i jiným subjektům než soudu, resp. že by se jednalo o orgán, který má povinnost je doručit na základě jemu udělené poštovní licence.

Soudního exekutora nelze považovat ani za "soud" ve smyslu ustanovení , neboť, jak bylo řečeno shora, podání musí být odevzdáno v podatelně příslušného soudu nebo učiněné do protokolu u kteréhokoliv soudu (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, , Komentář I. díl, 6. vydání, Praha: C. H. Beck, 2003, 205 s.) a tím nepochybně soudní exekutor není. Nic takového přitom nevyplývá ani z odvolatelem zmíněného ustanovení , věta druhá, exekučního řádu, v němž se praví, že "úkony exekutora se považují za úkony soudu", neboť v daném případě soudní exekutor rozhodnutí, proti němuž odvolání směřovalo, nevydal a ani neučinil žádný (procesní) úkon (např. do úvahy by zde přicházelo sepsání protokolu s účastníkem řízení, jehož obsahem by učinil odvolání proti rozhodnutí soudu, které by bylo možno považovat za odvolání podané u nepříslušného soudu - srov. ). Existence takovéhoto úkonu soudního exekutora přitom odvolatelem tvrzena není a z obsahu spisu ani nevyplývá.

Lze tak uzavřít, že v daném případě (kdy napadené usnesení obsahovalo v tomto smyslu řádné poučení o odvolání) je pro posouzení konce běhu zákonem stanovené odvolací lhůty rozhodující až den, kdy podání odvolatele došlo do dispozice soudu prvního stupně, proti jehož rozhodnutí podání směřovalo.

Ze situace, kdy povinnému bylo doručeno usnesení okresního soudu ze dne 25. 4. 2003 prostřednictvím soudního exekutora do vlastních rukou dne 19. 5. 2003, byl 15. dnem odvolací lhůty povinného, a tedy posledním dnem této lhůty, den (správně) 3. 6. 2003, tj. úterý, pracovní den. Pokud podání povinného došlo soudu prvního stupně až dnem 4. 6. 2003, přičemž lhůta k podání odvolání tím, že odvolání bylo adresováno a doručeno Exekutorskému úřadu v O. - JUDr. V. P., kam bylo doručeno dne 2. 6. 2003, ze shora uvedených důvodů zachována nebyla, nezbývá tedy než dovodit, že odvolání bylo podáno povinným opožděně.

Okresní soud tak vskutku postupoval správně, pokud odvolání povinného odmítl dle ustanovení (srov. dále ustanovení , věta první, ) za současné aplikace ustanovení