Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 182/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí ve vlastnictví povinných. Odmítl námitku, že způsob výkonu je nevhodný vzhledem k nepoměru výše pohledávky oprávněné (134.485,40 Kč s příslušenstvím) a ceny nemovitostí, jejichž prodejem má být její uspokojení dosaženo; jestliže povinní na výslovný dotaz sdělili, že „jim není znám způsob výkonu vhodnější“, nemůže být za nevhodný, uvedl odvolací soud, považován ten způsob výkonu, který je (tím) jediným možným.

Povinní (zastoupeni advokátem) ve včasném dovolání namítli, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Podle jejich názoru odvolací soud nesprávně „aplikoval“ ustanovení ; „není jim známo“, že by mu sdělovali stanovisko o jiných vhodných způsobech výkonu rozhodnutí, a „s ohledem na dobré mravy“ se odvolací soud měl zabývat též tím, že „ustali platit úvěr pouze po několik měsíců v době manželských neshod“, což poté „napravili“, a oprávněné navrhovali „obnovení splátek“, ta však bezdůvodně jakoukoli dohodu odmítla.

Poněvadž rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího bylo vydáno po 1.1.2001, projednal Nejvyšší soud dovolání podle , , ve znění , dále jen „“ (srov. bod 17. části dvanácté, hlavy I, ).

Dovolání není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že a 3 zde platí obdobně.

Jelikož napadené usnesení není měnícím ( ) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno ( ), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení

Aby mohlo být dovolání přípustné podle , musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Proto způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (, věta první, ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolatelé otázku, zda dovolání je přípustné, zcela přehlédli, pročež argumenty ve prospěch názoru, že podmínky stanovené v , odst. 3 jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu nepředložili; samotným hodnocením námitek, jež v dovolání vznesli, k závěru o jejich splnění dospět nelze.

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde.

Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud - při posuzování otázek, jež ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí posuzovat lze - uplatnil právní názory nestandardní resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe; o rozpor s hmotným právem nemůže jít už vůbec, neboť dovolání směřuje do oblasti práva procesního.

Podle navrhne-li oprávněný výkon rozhodnutí způsobem, který je zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše pohledávky oprávněného a ceny předmětu, z něhož má být uspokojení této pohledávky dosaženo, může soud nařídit, a to po slyšení oprávněného, výkon rozhodnutí jiným vhodným způsobem.

Není pochyb, že otázku, zda navržený způsob výkonu je v tomto smyslu způsobem vhodným, při nařízení výkonu rozhodnutí soud posuzuje, pročež ji posuzuje i soud odvolací (srov. usnesení Krajského soudu v Praze z 31.3.1967, sp. zn. , uveřejněné pod č. 41/1968 ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR).

V soudní praxi je rovněž jednoty (viz kupř. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ ze dne 18.2.1981, Cpj 159/79, uveřejněné pod č. 21/1981 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), že případný nepoměr výše pohledávky a ceny předmětu výkonu je ve smyslu pouze jedním (v zákoně výslovně uvedeným) kritériem vhodnosti navrženého způsobu výkonu; jeho zjištění však samo o sobě postup podle tohoto ustanovení neodůvodňuje, neboť soud musí současně uvážit, zda je vůbec možné nařídit výkon způsobem jiným, který povede nejen k uspokojení vymáhané pohledávky, nýbrž i v přiměřené době. Není-li k dispozici taková alternativa způsobu výkonu, je nutno mít za vhodný i ten způsob, kdy rozdíl mezi výší vymáhané pohledávky a cenou předmětu výkonu, z nějž má být uspokojena, je zřetelný resp. značný.

Při nařízení výkonu rozhodnutí nelze - z povahy exekučního řízení - požadovat, aby oprávněný dokládal, že navržený způsob výkonu je způsobem vhodným. Je naopak na povinném, aby tvrdil a prokazoval, že je způsobem nevhodným; jelikož však při nařízení výkonu rozhodnutí není pro takovou obranu povinného zpravidla prostor (srov. ), odsouvá se její - skutečné - prosazení ze stadia nařízení výkonu až do stadia zastavení výkonu, jež podle , povinný zahájí příslušným návrhem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.10.2002, sp. zn. ).

„Zřejmá nevhodnost“ způsobu výkonu ve smyslu ustanovení (o jiné případy takové nevhodnosti, předjímané ustanovením , resp. zde zjevně nejde), je tedy při nařízení výkonu relevantní jen tehdy, jestliže již z podání oprávněného vyjde najevo, případně dozví-li se soud jinak (z úřední činnosti), že je zde vhodnější způsob výkonu rozhodnutí, anebo uplatnil-li námitku o jiných možných (a efektivních) způsobech povinný, měl-li tu výjimečnou příležitost (srov. , 2 ) předtím, než byl výkon rozhodnutí nařízen (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.11.2003, sp. zn. ).

Jestliže tyto zásady, v soudní praxi zakotvené, odvolací soud svým postupem, při hodnocení odvolání povinných proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, zjevně respektoval, nemůže oponentura proti němu přinést právní závěry, jež by bylo možné pokládat za zásadní, resp. zásadně právně významné (ve smyslu, jenž byl výše vyložen).

Odvolací soud (dokonce) dal povinným příležitost, aby se (kromě dříve uplatněných námitek) vyjádřili k tomu, co bylo vskutku důležité, totiž zda jsou způsobilí nabídnout jiný vhodnější způsob výkonu; ti však (prostřednictvím svého zmocněnce) v přípise ze dne 20.5.2002 (č.l. 54 spisu) sdělili, že takový způsob výkonu jim „znám není“ a nejsou tudíž schopni jej „tvrdit a doložit“.

Také úvahy dovolatelů o tom, že se měl odvolací soud zabývat příčinami nesplácení úvěru a že jsou připraveni dále oprávněné plnit ve splátkách podle původní úvěrové smlouvy, jsou v kontextu hodnocení, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního právního významu bezcenné, a to proto, že při nařízení výkonu nemají místa vůbec, neboť byly potlačeny již vydáním rozhodnutí, jež je jeho titulem.

Není-li dostupný závěr, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení , odst. 3

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinných podle , odmítl.

Na soudu prvního stupně pak bude, aby se vypořádal s podáním oprávněné ze dne 12.7.2002 (č.l. 56), v němž navrhuje částečné zastavení výkonu rozhodnutí z důvodu částečné úhrady dlužné částky povinnými ve výši 39.200,- Kč s tím, že nadále trvá na zaplacení částky 120.349,97 Kč s 6% úrokem ode dne 1.7.2002 do zaplacení.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a ; oprávněné, jež by měla na jejich náhradu právo, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.

Za součást dovolacích nákladů nelze pokládat v kolcích zaplacený soudní poplatek z dovolání ve výši 5.000,- Kč (č.l. 70 p.v.), neboť podle ustanovení , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, jsou řízení před dovolacím soudem ve věcech výkonu rozhodnutí od poplatku osvobozena.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. února 2004

JUDr. Vladimír Kurka, v.r.

předseda senátu