Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1090/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně usnesením ze dne 4. 8. 1999, č. j. -44, zastavil řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení s odůvodněním, že žalobce ani přes poučení neodstranil vady žaloby, která je neurčitá a nesrozumitelná jak ve vylíčení podstatných skutečností, tak v žalobním návrhu ( ).

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 12. 1999, č. j. -54, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , a namítá, že mu soudy obou stupňů odňaly možnost jednat před soudem tím, že mu včas, tj. v době, kdy mohl ještě s pomocí advokáta odstranit vady žaloby, neposkytl poučení o právu žádat o ustanovení zástupce pro řízení ve smyslu ustanovení I když poučovací povinnost soudu v tomto smyslu nebyla před novelou provedenou výslovně stanovena, lze dovodit jak z uvedeného ustanovení, tak z ustanovení , že soud byl povinen takové poučení žalobci poskytnout v situaci, kdy bylo zřejmé, že není bez kvalifikované pomoci schopen vyhovět požadavkům na odstranění vad žaloby. Navrhl proto, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena.

Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené usnesení bylo vydáno dne 28. 12. 1999, tedy před účinností , Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) projednal dovolání a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „“), a dospěl k závěru, že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení

Podle ustanovení dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,

b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč,

c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,

e) odvolání odmítnuto,

f) odvolací řízení zastaveno.

Podle ustanovení dovolání je přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Podle nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

V posuzovaném případě odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, proto dovolání podle ustanovení není přípustné. Přípustnost dovolání není dána ani podle písm. b) až f) tohoto ustanovení, když dopadá pouze na rozhodnutí potvrzující usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu, zatímco v dané věci bylo řízení zastaveno pro neodstranění odstranitelného nedostatku podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , publikované pod č. 49 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998). Podmínky přípustnosti dovolání podle rovněž splněny nejsou, neboť usnesení odvolacího soudu není usnesením ve věci samé. Ostatně, odvolací soud výrokem rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil ( ) a žalobce před vydáním potvrzujícího usnesení návrh na vyslovení přípustnosti dovolání ani nepodal ( ).

Protože však je přípustné dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu z důvodů uvedených v ustanovení a dovolatel výslovně uplatňuje jeden z těchto důvodů, zabýval se dovolací soud otázkou přípustnosti dovolání z hlediska ustanovení Přitom přípustnost dovolání z hlediska ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad taxativně v tomto ustanovení uvedených, nýbrž přípustnost nastává jen tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou zmiňovanou tímto ustanovením skutečně trpí.

Odnětím možnosti jednat před soudem [ ] se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu ustanovení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování. Naplnění vady podle citovaného ustanovení nelze spatřovat v tom, že - jak tvrdí dovolatel – řízení bylo zastaveno, aniž mu soud pomohl odstranit nedostatky žaloby tím, že by jej poučil o právu žádat ustanovení zástupce pro řízení.

Podle soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech.

Podle účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků, může být na jeho žádost ustanoven zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů.

Dovolateli lze přisvědčit v tom, že ustanovením se v občanském soudním řízení realizuje právo na bezplatnou právní pomoc a že soud je povinen poučit účastníky řízení o tom, jaká práva jim přiznávají a jaké povinnosti jim ukládají procesněprávní předpisy (právo účastníka žádat o ustanovení zástupce pro řízení mezi jeho procesní práva nepochybně patří a poučovací povinnost soudu se na ně vztahuje). Účastníku se odpovídajícího poučení musí dostat v době, kdy je toho podle stavu řízení pro něj zapotřebí. Případné nesplnění poučovací povinnosti může představovat tzv. jinou vadu řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nikoliv vadu uvedenou v ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 30. 9. 1998, , publikované pod č. 40 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999).

K jiné vadě řízení [ ] však dovolací soud podle věty druhé může přihlédnout z úřední povinnosti (a to i kdyby nebyla namítána v dovolání) jen tehdy, je-li dovolání přípustné. Protože postup soudu, který poté, co jeho výzva k doplnění a opravě podání zůstala bezvýsledná, zastavil řízení v souladu s ustanovením věty první , nepředstavuje odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení , protože dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by řízení bylo postiženo některou další vadou uvedenou v ustanovení , a protože dovolání není z hlediska ustanovení ani přípustné, je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , věty první a , neboť žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. února 2004

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu