Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1122/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 12. 5. 1997, č.j. -7, kterým Okresní soud v Ostravě nařídil podle svého rozsudku ze dne 17. 7. 1995, sp. zn. , k vydobytí pohledávky ve výši 129.500,- Kč, nákladů předcházejícího řízení a exekučních nákladů výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí. Odvolací soud zjistil, že v nalézacím řízení byl povinné ustanoven podle , ve znění účinném do 31. 12. 2000, opatrovník, jemuž byl stejnopis rozsudku řádně doručen. O vykonatelnosti podkladového rozhodnutí proto neměl pochybnosti a rovněž další – pro nařízení exekuce nezbytné – předpoklady byly podle jeho názoru splněny.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná (zastoupena advokátem) dovoláním, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení . Konkrétně namítá, že v řízení, jež vydání vykonávaného rozsudku předcházelo, jí soud – jako účastníku neznámého pobytu – ustanovil opatrovníka, aniž byly splněny předpoklady, které pro takové opatření stanoví (nebyly vyčerpány všechny dostupné možnosti ke zjištění místa jejího pobytu, popř. místa určeného pro doručování). Tímto (nesprávným) postupem v nalézacím řízení – argumentuje dovolatelka – jí byla odňata možnost jednat před soudem. Rozsudek, jehož výkon byl navržen, se proto podle jejího názoru nemohl stát vykonatelným

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále též jen „“). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému 12. 5. 1997 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. ).

Nejvyšší soud jako s účastnicí na straně oprávněné jednal s obchodní společností R. P., s. r. o., která se stala právní nástupkyní společnosti O. T., s. r. o. (dříve O. T., a. s.).

Dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje především ustanovení ; o žádný z případů zde zmíněných však v projednávané věci nejde. Použitelnost ustanovení není dána proto, že usnesení odvolacího soudu není měnící, nýbrž potvrzující, a napadené rozhodnutí přitom nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b/ až f/ citovaného ustanovení (a tedy ani pod písmeno d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu.

Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení , protože odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1/) a povinná návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinila (odstavec 2/).

Zbývá posoudit splnění podmínek přípustnosti v intencích ustanovení , které přípustnost (a tím i důvodnost) dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) spojuje s takovými hrubými vadami řízení, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným (k těmto vadám je ostatně dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti /srov. , větu druhou, /). Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatelka příslušnou zmatečnostní vadu tvrdí, ale teprve zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí. Protože vady vyjmenované v ustanovení , b/, c/, d/, e/ a g/ dovoláním namítány nejsou a ze spisu se nepodávají, je závěr o přípustnosti dovolání závislý již pouze na zhodnocení námitky, že řízení, jež předcházelo vydání vykonávaného rozhodnutí, je postiženo vadou podle ustanovení , jejímž důsledkem ve vykonávacím řízení je podle dovolatelky nevykonatelnost exekučního titulu.

Podle ustanovení je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku realizaci těch procesních práv, která mu poskytuje (např. práva účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv jen při vlastním rozhodování (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/1998 pod č. 27, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/1998 pod č. 49).

Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích (např. usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura 11/2000 pod č. 123, usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura 6/2002 pod č. 105) vysvětlil, že okolnost, že soudní řízení, jež předcházelo vydání k výkonu navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou (ať již zmatečnostní ve smyslu , nebo „jinou“ vadou podle ), nezakládá současně vadu řízení o výkon takového rozhodnutí (do řízení o výkon rozhodnutí se takové vady – byť by nalézací řízení zatěžovaly – nepřenášejí). Námitka dovolatelky, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. jí byl ustanoven opatrovník, ačkoli k tomu nebyly splněny podmínky stanovené v , a z tohoto důvodu s ní soud nejednal (ani jí nedoručil rozsudek), může být relevantní toliko v řízení o řádném opravném prostředku proti rozsudku, jehož výkon oprávněná navrhla; při řešení včasnosti odvolání bude posouzení účinků doručení stejnopisu písemného vyhotovení rozsudku opatrovníku z pohledu splnění předpokladů pro jeho ustanovení klíčové (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/2003 pod č. 16).

Při posuzování otázky vykonatelnosti k výkonu navrženého rozsudku by významné mohlo být jen tvrzení, že stejnopis jeho písemného vyhotovení nebyl řádně doručen ustanovenému opatrovníku; tuto námitku však dovolatelka neuplatnila.

Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (, věta první, ) dovolání odmítl (, ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za stavu, kdy oprávněné, která by na jejich náhradu měla právo, prokazatelné náklady (podle obsahu spisu) nevznikly (, věta první, , , věta první /per analogiam/ ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. února 2004

JUDr. Pavel Krbek, v.r.

předseda senátu