Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 316/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací ve výroku označeným usnesením odmítl jako opožděně podané odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě (dále „soud prvního stupně“) ze dne 31. března 1999, č. j. -51, jímž bylo rozhodnuto o vypořádání zaniklého společného jmění účastníků (správně bezpodílového spoluvlastnictví účastníků). Odvolací soud přitom vycházel z toho, že zásilka obsahující odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně byla v souladu s ustanovením a (dále „OSŘ“) doručena žalobci 31. 5. 1999 formou tzv. náhradního doručení. Posledním dnem lhůty, kdy žalobce mohl účinně podat odvolání, byl 15. červen 1999. Protože žalobce podal odvolání až 17. 6. 1999, muselo být jeho odvolání pro opožděnost odmítnuto podle . Podle odvolacího soudu pro posouzení běhu lhůty k odvolání neměla žádný význam okolnost, že žalobce zásilku osobně převzal na poště 9. 6. 1999.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání. Namítá, že v době doručování rozsudku soudu prvního stupně se v místě svého bydliště a doručení nezdržoval, neboť v době od 23. 5. 1999 do 1. 6. 1999 byl na dovolené v I. Tuto skutečnost soudu doložil. Podle jeho názoru proto „fikce doručení třetím dnem uložení neplatí“. Navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou

Po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadené usnesení podle a 3 a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Výrok napadeného usnesení vyjadřuje závěr, že odvolání bylo podáno ve smyslu opožděně, tj. po uplynutí patnáctidenní lhůty uvedené v . Protože běh této lhůty počíná od doručení rozhodnutí soudu prvního stupně, tak závěr odvolacího soudu v sobě logicky zahrnuje i zjištění, že žalobcem napadený rozsudek mu byl řádně doručen. Jen řádné doručení rozhodnutí má ten důsledek, že odvolací lhůta počíná běžet osobě, které je doručeno (srov. rozhodnutí publikované pod č. 19/1968 ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR ve věcech občanskoprávních).

V posuzované věci byla zásilka obsahující rozsudek soudu prvního stupně účastníkům doručována poštou ( ). Podle platí, že nebyl-li adresát zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Při doručování poštou se místo, den a způsob doručení prokazuje doručenkou, kterou pošta vrací zpět odesílajícímu soudu. Obsahem doručenky je deklarována též skutečnost, že adresát se zdržuje v místě doručení, a to v době doručení. Ten fakt, že adresát nebyl zastižen, ačkoliv se na adrese doručení zdržuje, je základním předpokladem náhradního doručení podle . Právě tento základní předpoklad dovolatel zpochybňuje tvrzením, že v době doručení se zdržoval mimo místo doručení, což doložil potvrzením cestovní kanceláře A. z 25. 8. 2000. Pak ovšem nelze bez dalšího šetření (nevystačí-li se s tvrzením žalobce a jím předloženým potvrzením cestovní kanceláře) vycházet z ustanovení a považovat za den doručení 31. květen 1999. Jestliže je adresátem dodatečně prokázáno, že zjištění pošty o tomto základním předpokladu náhradního doručení je nesprávné, jde o doručení neúčinné. Z toho tedy vyplývá, že písemnost nebyla tímto způsobem řádně doručena. Vadný je pak postup soudu, pokud tento nesprávný závěr pošty převezme.

Neúplnost a nesprávnost skutkových zjištění odvolacího soudu ve vztahu k podmínkám účinného náhradního doručení a s přihlédnutím k výše uvedenému znamená, že řízení u odvolacího soudu je postiženo vadou, kterou má na mysli , a učiněné rozhodnutí o odmítnutí odvolání pro opožděnost proto nelze pokládat za správné.

Proto dovolací soud podle , 2 napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. února 2004

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu