Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 484/2003

U S N E S E N Í

, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne

30. září 2002, č.j. -65, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2002, č. j. -65, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 17. dubna 2002, č.j. -53, uložil žalované „vydat zprávu o hodnocení společnosti S. T. a.s.

(od r. 2000 Č. T. a.s.) z hlediska plnění ověření při provozování telekomunikační sítě za r. 1996 žalobci“ do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok l.), žalobu, aby žalovaná byla povinna uvedenou zprávu zveřejnit zamítl (výrok 2.)

a rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci (výrok 3.). Žalobcův nárok, uplatněný jím s odkazem na právo na informace ve smyslu d jako součásti ústavního pořádku ČR, posoudil výlučně podle tohoto ustanovení. Vyjádřil názor, že nelze postupovat podle , o svobodném přístupu k informacím, ježto nabyl účinnosti dne 1.1.2000, zatímco žaloba byla podána již 27.5.1998. Žalobu shledal opodstatněnou, když zdůraznil zásadní význam práva

na informace jako u zaručeného občanského práva. Námitku žalované, že požadovaná zpráva obsahuje obchodní tajemství společnosti Č. T. a. s. ve smyslu obch. zák., shledal neprokázanou, s tím, že prohlášení této společnosti

ze dne 19.1.2000, podle něhož jsou jejím obchodním tajemstvím veškeré podklady, informace, sdělení a vyjádření poskytnutá správnímu úřadu a rozhodnutí, vydaná tímto úřadem ve všech i budoucích správních řízeních, kde je společnost účastníkem řízení, označil pro svou vágnost a voluntarismus za zcela irelevantní, takže k němu nelze přihlížet. Uzavřel, že poskytnutí požadovaných informací je ústavní povinností žalované a žalobě proto v této části vyhověl. Naproti tomu v části, kde se žalobce domáhal zveřejnění předmětné zprávy, žalobu zamítl, neboť takový nárok nelze z ústavního práva žalobce na poskytnutí informace dovodit.

K odvolání žalovaného proti vyhovujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně Městský soud v Praze usnesením v záhlaví označeným rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku zrušil a řízení zastavil dospěv k závěru, že nejsou podmínky

pro vedení soudního řízení v této věci.

Uvedl, že předmětem řízení je přístup k informacím, které má k dispozici Č. t. ú. jako státní orgán správy telekomunikací. V průběhu řízení ke dni 1.1.2000 nabyl účinnosti , o svobodném přístupu k informacím, jímž byla konkretizována obecná dikce d, a jeho ustanovení plně dopadají na daný případ ( zákona ). Tento zákon upravuje

v §§ 14 až 16 mimo jiné též procesní postup při vyřizování žádostí o poskytnutí informací tak, že pravomoc k rozhodování o nich je svěřena povinnému subjektu

ve správním řízení s možností odvolání. Ingerence soudu je možná teprve po právní moci rozhodnutí odvolacího orgánu v řízení o přezkoumání tohoto rozhodnutí v rámci tzv. správního soudnictví ( a násl. , od 1.1.2003 pak a násl. / /). Z uvedených ustanovení při absenci přechodných ustanovení ve vztahu k zahájeným soudním řízením vyplývá, že účinností pozbyl soud pravomoci k projednání žaloby o přístup k informacím podle části třetí ve smyslu Za tohoto stavu nelze, než napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle písm b) zrušit

a řízení pro neodstranitelný nedostatek jeho podmínky podle zastavit. Žalobci však zůstává zachováno právo vést ohledně poskytnutí požadovaných informací řízení ve smyslu a násl. , jež podle zjištění odvolacího soudu žalobce v mezidobí zahájil přímo u povinného subjektu. Vzhledem k tomu nebylo třeba, aby odvolací soud při zastavení soudního řízení rozhodoval

o postoupení věci tomuto orgánu podle odst 2 písm. c) in fine. Zastavením soudního řízení bez dalšího nedochází v dané procesní situaci k odepření práva žalobce na řádné projednání věci, neboť o jeho totožné žádosti již jedná a rozhoduje k tomu příslušný orgán.

Žalobce v podaném dovolání, jehož přípustnost opírá o a jež podává z důvodů a b) především namítá, že napadené usnesení odvolacího soudu je založeno na retroaktivní účinnosti , což je v rozporu se základem sporu, jímž je odmítnutí vydání požadované zprávy (za rok 1996). V době, kdy o informace žádal, nemohl postupovat podle tehdy ještě neexistujícího zákona o svobodném přístupu k informacím a proto mu nezbývalo, než se opírat především o d. Postupem odvolacího soudu bylo žalobci odňato právo na spravedlivé řízení. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že žalobce opravdu později podal další žádost u povinného subjektu již po nabytí účinnosti a postupem podle Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání bylo podáno oprávněnou osobou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ( ), včas ( ) je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými

Je přípustné podle a opírá se o způsobilé dovolací důvody

a b)

Dovolací soud poté přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu bez jednání ( věta první ) v souladu s ustanovením a 3 a dospěl k závěru, že dovolání je zčásti důvodné.

Z ustanovení vyplývá, že právní úprava dovolání vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu rozsahem dovolacího návrhu. Dovolací soud je však přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, nýbrž i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případě, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v , a b) a , jakož

i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly v dovolání uplatněny ( ). Výjimka z vázanosti uplatněným dovolacím důvodem uvedená v znamená, že

u přípustných dovolání může dovolací soud vždy přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu nejen z hlediska vad, uvedených blíže v cit. ustanoveních

(tzv. zmatečností), ale i dovolacího důvodu podle , i když nebyl v dovolání uplatněn. Jak však vyplývá z obsahu spisu, žádná z takovýchto případných vad rozhodnutí odvolacího soudu nezatížila a dovolatel je obsahově v dovolání rovněž nevytýká.

Zbývá tedy posoudit důvodnost dovolání z hlediska uplatněného dovolacího důvodu ve smyslu , tedy že rozhodnutí spočívá

na nesprávném právním posouzení věci. Tím je třeba rozumět omyl soudu při aplikaci práva za zjištěný skutkový stav. O ten jde tehdy, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.

Odvolacímu soudu nelze vytknout omyl při aplikaci práva, pokud dospěl k závěru, že není dána pravomoc soudu pro řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému vydat jím požadovanou zprávu, poté, kdy nabyl účinnosti , o svobodném přístupu k informacím.

Účelem tohoto zákona je úprava podmínek práva svobodného přístupu k informacím a stanovení základních podmínek, za nichž jsou informace podávány

(§ 1 zákona). Tyto podmínky jsou pak blíže vymezeny v dalších ustanoveních tohoto zákona, včetně úpravy žádosti o poskytnutí informace, postupu při podávání

a vyřizování písemných žádostí, rozhodnutí, jakož i odvolání a stanovení možnosti soudní přezkoumatelnosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti (§§ 13 až 16 cit. zákona). Spadá-li nárok žalobce svou povahou pod režim uvedeného zákona, jak je tomu v souzené věci, je zjevné, že k rozhodnutím o něm je dána pravomoc orgánu k tomu

ze zákona povolanému, jímž je žalovaný subjekt, nikoli soud, bez zřetele k tomu, že žaloba byla podána ještě předtím, než citovaný zákon nabyl účinnosti. V bližším v zájmu stručnosti postačí odkázat na výstižné odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu v tomto rozsahu. Právem proto odvolací soud dospěl k závěru, že jde o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení a rozsudek soudu prvního stupně, který vycházel z jiného právního názoru, zrušil, a řízení z tohoto důvodu zastavil ( , odst. 2 písm. c/ ).

Pochybení se však dopustil, když důsledně nepostupoval podle ustanovení , část věty za středníkem , podle něhož není-li dána pravomoc soudů, rozhodne (odvolací soud) též o postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci náleží. Dospěl-li odvolací soud ke správnému závěru, že věc náleží do pravomoci Č. t. ú., bylo jeho povinností podle citovaného ustanovení též rozhodnout o postoupení věci tomuto orgánu.

Z vyložených důvodů dovolacímu soudu nezbylo, než dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení ( ), v němž je vázán právním názorem dovolacího soudu ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. února 2004

JUDr. Karel Podolka , v. r.

předseda senátu