Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
10 C 54/2021-31
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 26 272 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 000 Kč od 9.12.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Pro částku 21 272 Kč, pro kapitalizovaný úrok ve výši 2 788,68 Kč, pro úrok ve výši 15 % ročně z částky 9 797,31 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, pro kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 725,28 Kč, pro zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 411,87 Kč od 21.5.2020 do 8.12.2020, pro zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 411,87 Kč od 9.12.2020 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 000 Kč od 9.12.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Pro částku 21 272 Kč, pro kapitalizovaný úrok ve výši 2 788,68 Kč, pro úrok ve výši 15 % ročně z částky 9 797,31 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, pro kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 725,28 Kč, pro zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 411,87 Kč od 21.5.2020 do 8.12.2020, pro zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 411,87 Kč od 9.12.2020 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 26 272 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., II. tohoto rozsudku, když tyto částky měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba (dále i jen banka) dne 23.8.2017, dle které poskytla banka, po přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného zhodnocením informací získaných od žalovaného, zaznamenaných v žádosti o úvěr a ověřených výplatními páskami, pracovní smlouvou, doklady o výši úhrad za bydlení, peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 27 272 Kč, z toho 15 000 Kč jako samostatný úvěr, 12 272 Kč jako souhrnný poplatek (jehož součásti byl i sjednaný úrok ve výši 15 % ročně), a to formou 14 měsíčních splátek po 1 948 Kč, se stanovenou poslední splátkou dne 23.10.2018. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 12.1.2018, dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2020, uzavřené mezi bankou a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 8.7.2020 k převedení všech výše uvedených pohledávek na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Listinou označenou jako Smlouva o úvěru anonymizována dvě slova číslo s datem 23.8.2017 má soud v řízení za prokázáno, že se v této písemně dohodli společnost právnická osoba s žalovaným na tom, že uvedená společnost poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to za souhrnný poplatek v částce 12 272 Kč, a žalovaný se naopak zavázal uvedené prostředky vrátit, jakož i zaplatit jí souhrnný poplatek, to obojí v 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč. Žalovaný pak písemně v rámci smlouvy prohlásil, že uvedené prostředky převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Z žádosti o úvěr s datem 23.8.2017 bylo dále zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka, kdy uvedl svůj průměrný měsíční příjem 15 414 Kč, výdaje 8 280 Kč (bydlení 3 300 Kč, doprava a jídlo včetně osobních nákladů ve výši 3 500 Kč, měsíční splátky půjček ve výši 680 Kč, telefon ve výši 800 Kč) s tím, že má vlastní bydlení, je ženatý a má dvě vyživovací povinnosti k dětem do 26 let. Z výplatních lístků žalovaného za období 5 – 7/ 2017 bylo dále zjištěno, že průměrný výdělek žalovaného byl v tomto období 12 500 Kč, z pracovní smlouvy žalovaného z 11.7.2013 včetně Dohody o změně pracovní smlouvy z 10.3.2015 bylo dále zjištěno, že žalovaný byl v pracovním poměru u firmy právnická osoba na dobu neurčitou a z Dohody o převodu členských práv a povinností z 16.12.1995 včetně Dodatku z 19.2.2001 bylo dále zjištěno, že žalovaný měl tehdy v užívání družstevní byt. Výpisem transakcí k předmětné smlouvě bylo dále zjištěno, že žalovaný na předmětný úvěr zaplatil 5 splátek po 2 000 Kč, přičemž poslední splátka byla zaplacena dne 12.1.2018. Listinou označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek s datem 24.6.2020, seznamem postupovaných pohledávek a konečně oznámením o postoupení pohledávek ze dne 24.7.2020, vzal soud za prokázané, že se společnost právnická osoba písemně dohodla se žalobkyní na tom, že postupuje žalobkyni své pohledávky vzniklé ze smluv o úvěrech za svými dlužníky specifikované v seznamu pohledávek, a to za dohodnutou úplatu, ke dni jejího uhrazení, včetně pohledávky za žalovaným a žalobkyně tyto pohledávky se vším příslušenstvím a právy s nimi spojenými přijala. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 23.11.2020 včetně podacího lístku, má soud v řízení za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného o úhradu dlužné částky s tím, že neučiní-li tak do 8.12.2020, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou.
4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že podle smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 23.8.2017, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich souhrnný poplatek ve výši 12 272 Kč, a to obojí v 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč s úrokovou sazbou 15 % ročně. Věřitel posoudil jeho schopnost splácení úvěru, a to na základě žádosti o úvěr, v níž zákazník vyplnil údaje ke svým příjmům a výdajům, které byly ověřeny pracovní smlouvou a 3 výplatními páskami žalovaného, kdy údaje ohledně mzdy uvedené v žádosti (15 414 Kč) neodpovídají doloženým výplatním páskám (12 500 Kč), výdaje týkající se bydlení nebyly dostatečně ověřeny, když nebylo předloženo žádné potvrzení z roku 2017 ohledně výše těchto úhrad, stejně tak nebylo předloženo žádné potvrzení o pravdivosti uváděných údajů dlužníkem k existenci dalších úvěrů žalovaného, Žalovaný svůj dluh řádně nehradil, bance zaplatil částku 10 000 Kč. Předmětná pohledávka vůči žalovanému byla postoupena se vším příslušenstvím a právy spojenými na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno.
5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích, bez prokázání a doložení těchto údajů, neboť zejména ve vztahu k příjmům žalovaný v žádosti uváděl o 3 000 Kč vyšší než byla výplatními pásky doložena, stejně tak nebyly vůbec prověřovány další případné závazky žalovaného a ani nebyly řádně doloženy platby za bydlení a další výdaje spojené s dopravou, osobní spotřebou a dalšími vyživovacími povinnostmi (manželka a dvě děti), což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
8. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu.
9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku 15 000 Kč, přitom žalovaný žalobkyni zaplatil částku 10 000 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil o částku rozdílu ve výši 5 000 Kč, proto žalovaný musí žalobkyni zaplatit částku 5 000 Kč. Současně soud dospěl k závěru o zesplatnění částky bezdůvodného obohacení až uplynutím lhůty v předžalobní upomínce dnem 8.12.2020, od 9.12.2020 je žalovaný v prodlení a žalobkyně má právo na úroky ve smyslu § 1970 o. z. ve výši dle vládního nařízení č. 142/1994Sb. ve znění vládního nařízení č. 351/. S ohledem na výše uvedené byla tedy žaloba částečně zamítnuta jak pro další neplatná ujednání ve smlouvě v části smluvních úroků, poplatků, tak ohledně zákonných úroků z prodlení.
12. Lhůta k plnění pak vychází z ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud důvod pro aplikaci lhůty delší, případně povolení splátek, neshledal.
13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci byl úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.