Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 327/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 29. 3. 2002, č. j. E 2608/2001-28, ve znění usnesení z 9. 4. 2002, č. j. E 2608/2001-31, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí vyklizením povinných do náhradního bytu; své rozhodnutí (též s poukazem na nález Ústavního soudu sp. zn. ) odůvodnil závěrem, že tento byt (výměrou podlahové plochy) „není sice naprosto totožný, ale je srovnatelný“, a – protože oprávněný objektivní možnost zajistit povinným byt větší nemá – že tudíž „podle místních poměrů odpovídá hlediskům daným ustanovením § 712 odst. 2 obč. zák.“ pro přiměřený náhradní byt.

V dovolání, jehož přípustnost dovozují – bez dalšího – z ustanovení (dále již jen „ “) povinní namítají, že řízení je postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), že rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování ( ), a konečně, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění posledně uvedeného dovolacího důvodu podle ustanovení spatřují v závěru odvolacího soudu, že zajištěný náhradní byt je (ve smyslu ustanovení ) takovou náhradou, jaká byla určena ve vykonávaném rozhodnutí. Podle jejich názoru totiž nabízený byt není bytem přiměřeným ( obč. zák.), je-li jeho výměra oproti výměře bytu vyklizovaného o 25,55 m2 (97,8 mínus 72,35) nižší; závěr odvolacího soudu nemůže přitom podle nich obstát ani s odůvodněním „místními podmínkami“ (viz shora uvedený nález Ústavního soudu), jelikož nemožnost zajištění rozlohou odpovídající bytové náhrady nebyla prokázána ve vztahu k celému městu obecně, nýbrž pouze k nabídce jediné realitní kanceláře, a v tomto směru zůstalo dokazování neúplné (dovolatelé předložili y, jimiž navrhli důkazní řízení doplnit).

Nejvyšší soud nejdříve posoudil, zda je dovolání přípustné, a v tomto ohledu dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení , odst. 3 – jež podle platí obdobně (a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení ) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí) přípustné jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání založit nemohou). Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Tomuto ustanovení lze z uplatněných dovolacích důvodů podřadit jen ten, jímž povinní brojí proti právnímu závěru odvolacího soudu, že předmětný náhradní byt splňuje – podle místních podmínek – požadavky kladené na přiměřený náhradní byt ustanovením § 712 odst. 2 obč. zák.

Byt se vyznačuje znaky rozlohy, kvality a vybavenosti. Ustanovení § 712 odst. 2, věty první, obč. zák. obsahuje požadavek, aby každý náhradní byt svou velikostí a vybavením zajišťoval lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti. Pro přiměřený náhradní byt je vyžadován další znak, kterým je zásadní rovnocennost s bytem vyklizovaným, posuzovaná podle místních podmínek (srov. § 712 odst. 2, větu druhou, obč. zák.).

Jak soudní praxe (srov. rozsudek z 31.3.1994, sp. zn. , uveřejněný pod č. 6/1994 v Bulletinu Vrchního soudu v Praze) ze srovnání zákonného vymezení přiměřeného náhradního bytu a náhradního bytu nikoli přiměřeného dovodila, přiměřeným náhradním bytem nemůže být byt s podstatně nižší podlahovou plochou, nebo s podstatně menším počtem obytných místností než má vyklizovaný byt; současně však bylo dovozeno, že se zřetelem k místním podmínkám v dané obci na absolutní srovnatelnosti výměry podlahové plochy, počtu obytných místností, vybavení a kvality trvat nelze. Pojmy „zásadní rovnocennost“ a „místní podmínky“ jsou vykládány v tom smyslu, že kladou na pronajímatele požadavek vyvinout úsilí, jež lze od něj rozumně vyžadovat, aby zajistil byt, který se podle místních podmínek nejvíce blíží bytu vyklizovanému.

Činí-li ustanovení (zde ve spojení s ustanovením obč. zák.) podmínkou nařízení výkonu rozhodnutí zajištění (v daném případě přiměřeného) náhradního bytu, jde - co do právní konstrukce - o právní normu s relativně neurčitě formulovaným předpokladem; vyložit pojem „přiměřeného náhradního bytu“ pak znamená vymezit – demonstrativním výčtem obecných kritérií nebo určením jejich neuzavřené množiny – ta (kritéria), s jejichž pomocí se lze k takovému pojmu přiblížit. Takto podaný výklad (a potažmo i právní posouzení věci) lze tedy mít za nesprávný jen tehdy, lze-li učinit spolehlivý závěr, že vymezení pojmu, k němuž soud v konkrétní věci dospěl, z objektivních hledisek (logických nebo věcných) nemůže obstát. Tak je tomu např. tehdy, jestliže vymezená kritéria definovaný pojem ve skutečnosti nepředjímá (jsou mu irelevantní nebo dokonce s ním obsahově či účelem nesouladná) nebo jsou-li vymezená kriteria ve svém souhrnu neúplná (jiná, rovněž relevantní, byla opomenuta).

Nic z toho však odvolacímu soudu vytýkat nelze. Všemi rozhodnými kritérii (rozloha, kvalita,vybavenost) se totiž zabýval a z těchto hledisek také oba byty porovnal. Význam těch, jež pokládal za určující, přitom sice může být dovolateli hodnocen odlišně, avšak k úsudku, že objektivně - z pohledu logického nebo věcného - závěry odvolacího soudu nemohou (vůbec) obstát, argumentace uplatněná v dovolání zjevně vést nemůže. Z pohledu ustanovení je tedy napadené rozhodnutí v souladu s dosavadní judikaturou a dovolání tudíž nepřípustné.

Namítají-li dovolatelé (stran zjištění odvolacího soudu, že oprávněný „neměl objektivně možnost“ zajistit povinným byt, který by požadavkům § 712 odst. 2 obč. zák. odpovídal spíše), že „tato skutečnost není obsažena ve spise, resp. ve spise je obsažena zcela jinak“, jelikož „zpráva realitní kanceláře ani MěÚ R. nevylučují výskyt větších bytů v obci“, pak dovolání odůvodňují tím, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento dovolací důvod ( ) týkající se nesprávnosti skutkových zjištění však, stejně jako dovolací důvod podle vztahující se k jejich neúplnosti (pod nějž lze podřadit všechny ostatní v dovolání uplatněné námitky) založit přípustnost dovolání podle (platícího obdobně – viz ustanovení , které dovolatelé poukazující výslovně pouze na zjevně opominuli) způsobilý není.

Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle ustanovení věty první, odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému, jenž by měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , a výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. února 2004

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu