Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 652/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Odvolací soud svým rozsudkem potvrdil ve věci samé rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 25.6.1998, čj. -18, kterým soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 113.066,- Kč a náhradu nákladů řízení a zároveň zamítl žalobu v části týkající se příslušenství. Dále pak odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení.

Žalovaná podala proti rozsudku odvolacího soudu včas dovolání s tím, že rozhodnutí obou soudů spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Konkrétně namítá, že soudy nesprávně posoudily otázku přechodu vlastnického práva k věcem, které žalovaná zhotovila pro žalobkyni na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi účastnicemi. Podle žalované dochází k přechodu vlastnického práva k věci zhotovené na základě smlouvy o dílo v okamžiku, kdy objednatel začne věc užívat a nakládat s ní jako se svým vlastnictvím, byť nejsou splněny zákonné podmínky určující formální důvody a skutečnosti stanovené pro přechod vlastnického práva při dokončení díla podle smlouvy uzavřené mezi účastníky. Vzhledem k výše uvedenému dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Pokud jde o přípustnost, odkazuje dovolatelka na ustanovení ve znění účinném od 1.1.2001.

Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že u právní otázky formulované v dovolání neshledává zásadní právní význam. Vzhledem k této skutečnosti, nepovažuje dovolání za přípustné a navrhuje dovolacímu soudu, aby je odmítl a žalobkyni přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (jak tomu bylo s ohledem na ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 15. ) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „ “).

Dovolání není přípustné.

Dle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení , 238 odst. 1 písm. b) nebo o ustanovení

O případ podřaditelný ustanovení nejde, neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu ve věci.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. V tomto případě však odvolací soud přípustnost dovolání nevyslovil. Přípustnost dovolání tak o ustanovení nelze opřít.

Podle nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. V tomto případě však dovolatelka návrh, který je podmínkou pro uplatnění přípustnosti dle , nepodala.

Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nimž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti ( ) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v ) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.

Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle a usnesením odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , 224 odst.1 a věty první (per analogiam), neboť žalovaná z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto. Žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají z odměny advokáta ve výši 5.365,- Kč (výše odměny je určena podle ustanovení , , , bodu 5., a ) a náhrady paušálních výdajů 75,- Kč (dle ), celkem tedy 5.440,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 25. února 2004

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu